planeta zeme

[bá-)
m. v NSR, na z. od Stuttgartu (v Bádensku-Würtembersku).
Vzniklo v řím. době u léčebných lázní s horkými
radioaktivními vřídly; kdysi hl. městem velkovévodství
Bádenského (odtud zdvojený název, vl. "Baden v Bádensku").
Nejstarší známý název z prvních století n. l. je lat.
Aurelia Aguensis n. Aguae Aureliae "Aureliovy vody" (na
počest řím. císaře Marka Aurelia). Něm. název B. je dat. pl.
od Bad "lázeň" a vznikl v 10. stol. částečným překladem
jména latinského (r. 987 Badon). Připojením názvu země
(Bádensko) rozlišuje se dnes od řady stejnojmenných měst.

port. Acores [asoryš]
souostroví v sev. části Atlant. oceánu, tzv. zámořské území
Portugalska (kolonizováno Portugalci od r. 1445). Některé z
o-vů známy už Normanům a Arabům; arab. geograf al-Idrísí
připomíná v 12. stol. jeden z o-vu jako Ptačí ostrov. R.
1432 navštívila neobydlené o-vy výprava port. mořeplavce
Cabrala a dala jim port. jméno Ilhas dos Acores "ostrovy
jestřábů"` (podle početně tam hnízdících jestřábů, resp.
luňáků). Základem zčešt.podoby je šp. forma Azores (šp. azor
"jestřáb ).

rus. Azerbajdžan
hist. země, dn. svaz. rep. SSSR, ve v. Zakavkazsku. Na jeho
území vznikl už v 1. tisíciletí př. n. 1. stát Mana (již. od
Urmijského jezera). V 6. stol. př. n. 1. součástí Perské
říše Achajmenovců Na počátku naší éry zasáhla sem expanze
Říma, v 7. stol. n. 1. Arabů. V 13. stol. vypleněn Mongoly.
V 17.-18. stol. pod nadvládou feudál. Persie. Poč. 19. stol.
připojen k Ruské říši. R. 1920 nastolena sovět. moc. Název
se tradičně vykládá jako "země ohně (podle plamenů hořícího
plynu, šlehajících ze země). Jde však zřejmě o lid.
etymologii; uspokojivý onomastický výklad nebyl dosud podán.
Jisté je jen to, že jde o název velice starobylý (snad
původu stpers.).

[aviňon]
m. v již. Francii, nad ř. Rhônou.V starořím. období se
připomíná pod jménem Avennio "Avenniovo město" (z lat. OJ
Avennius). Ve 14. stol. sídlem papežů (r. 1307- 1378). R.
1344 dosáhli zde Karel IV. a Jan Lucemburský od papeže
Klimenta VI. povolení, aby mohli v Praze zřídit
arcibiskupství. Franc. podoba je obměnou jména latinského.

angl. Australia [óstrejlja]
nejmenší světadíl. Jeho jméno pochází z lat. adj. australis
"jižní". Představy o "neznámé jižní zemi" (lat. Terra
Australis incognita) kdesi v již. části Indického oceánu se
udržovaly v evrop. zeměpisných představách od Ptolemaia až
do počátků novověku. Holand. mořeplavec A. Tasman nazval v
17. stol. dnešní Austrálii Novým Holandskem. Dneš. název A.
poprvé v literatuře uvedl franc. historik Ch. Debrosses r.
1756, ale jeho všeobecné rozšíření se datuje až od vydání
spisu Voyage to the Terra Australia (r. 1814) angl.
cestovatele M. Flinderse, který nejen přesně popsal podobu
tohoto pátého kontinentu, ale zároveň pro něj navrhl i
staronový název "Jižní země" (zkracovaný nadále na pouhé
Australia. Za samostatný díl světa Austrálii poprvé označil
již Joh. R. Forster na základě poznatků, které získal jako
účastník Cookovy výzkumné expedice v 1. 1772-1775.

ATLANTA [etlenta)
m. v USA (stát Georgia). Zal. je r. 1845 J. E. Thomson,
stavitel železniční trati Western and Atlantic Railroad, a
pojmenoval podle Atlantského oceánu, k němuž trať směřovala
(samo město je však od Atlantiku značně vzdáleno).




AUCKLAND [óklend]
město na N. Zélandu. Založeno r. 1841 a pojmenováno na
počest George Aucklanda (1784-1849), lorda admirality a
generálního guvernéra Indie.

m. v NSR, na sz. od Mnichova (Bavorsko). Pův. římská pevnost
z r. 13 př. n. 1. (Augusta Vindelicorum). Lat. název dostalo
město podle řím. císaře Augusta (mohl ovšem znamenat jen
tolik, co oslavný přívlastek "vznešené n. císařské`") a z
neshodného přívlastku Vindelico- rum "lidí z Vindelicia" (to
byl blízký hrad). Něm. podoba jména je doložena až z 9.
stol. (r. 874 Augusburc "Augustův hrad"): vznikla z lat. OJ
Augustus a něm. ap. Burg "hrad".

souhrnný název pro horstvo maghrebských zemí sev. Afriky. V
střec. mytologii se vyskytuje jednak postava obra Atlanta,
který byl za vzpouru proti bohům odsouzen k tomu, aby zde na
záp. okraji světa podpíral nebeskou klenbu, jednak postava
západního krále Atlanta, kterého Perseus pomocí Medúsiny
hlavy proměnil v pohoří Atlas (podle něho pojmenovali staří
Řekové i Atlantský oceán a legendární Atlantidu). Jméno je
nejasné: byl vysloven názor, že by mohlo souviset s
berberským ap. adrar "hora". Vlastní jméno A. přešlo i v
obecné slovo atlas "sbírka map apod." (podle toho, že první
mapová sbírka Mercatorova z r. 1595 měla na titul. listě
obraz mytického obra nesoucího na ramenou zeměkouli).

ruhý největší oceán, prostírá se mezi světadíly Amerikou,
Evropou a Afrikou. Podle toho, že Evropu omýval z vnějšku,
nazývali jej antičtí autoři lat. Mare Externum "moře vnější
(jako protiklad k Mare Internum, tj. Středozemnímu moři, v.
t.). Dneš. název se poprvé připomíná u Hérodota ve 4. stol.
př. n. l. : moře Atlantis n. Atlas spojováno s mytickým
ostrovem Atlantidou, tj. místem bezsmrtného života
příbuzných boha Dia. Staří Řekové však oceán pojmenovali
spíše podle horstva Atlas v sz. Africe. U Ptolemaia se
název Atlantské moře vztahoval jenom na již. část dnešního
A. o. (sev. část nesla jméno Západní oceán). Středověčí
geografové užívali ještě názvu Se- verní moře, který zůstává
dodnes pojmenováním jeho menší části mezi Britskými ostrovy
a severozáp. částí střední Evropy. V r. 1650 byl název
Atlantský oceán zaveden v současném rozsahu (u holand.
geografa B. Varenia v jeho díle Geographia generalis).

je ale možné, aby různé části jednoho a téhož obrázku představovaly různé odkazy, neboli "vedly" na různá místa. Nejlépe je asi představit si obrázek ve formě mapy určitého území, s tím že na této mapě jsou vyznačeny určité lokality (například pobočky firmy). Uživatel si pak může kliknout na konkrétní část obrázku (konkrétní lokalitu, pobočku), a podle konkrétního místa svého kliknutí je přenesen na specifické nové místo, svázané s příslušnou částí obrázku (např. na stránku, popisující aktivity pobočky v příslušné lokalitě). Ne nadarmo se proto příslušným obrázkům nejčastěji říká "senzitivní mapy" (senzitivní v tom smyslu, že rozpoznávají přesné místo kliknutí).

vých. výběžek poloostrova Chalkidiké, samospr. území Řecka
(od r. 1913). Připomíná se už u Homéra. Pův. útočiště
poustevníků, kolem jejichž pousteven vznikla postupně
rozsáhlá monastérie o 20 opevněných klášteřích. R. 1046 jí
cís. Konstantin Monomachos udělil čestný název Hagion Oros
"Svatá Hora". Tato "mnišská republika", dodnes existující,
má velký význam v dějinách slovan. kultury (zachovala ve
svých knihovnách řadu starosl. rukopisů). Názvu Athos se
pův. užívalo jen pro nejvyšší horu poloostrova (2033 m); je
trác. původu a znamená "horský štít".

viz ATHINE n. ATHÉNAI
č. Atény hl. m. Řecka, v hist. oblasti Attice. V antické
době jedním z nejmocnějších měst. států. Zal. již v
mykénském období (ok. 1600 - 1200 př. n. l.). Jeho rozkvět
je spojen s místním kultem bohyně Athény, podle níž město
dostalo i své jméno (kult i jméno jsou již předřecké, snad
přejaty od Pelasgů, kteří zde žili ve 4.-3. tisíciletí př.
n. l.). V 6. stol. př. n. I. byly A. již vyhlášenou námoř.
velmocí a zároveň střediskem řec. vzdělanosti. Moc a vliv A.
zlomil až konflikt se Spartou a s jejím Peloponés. spolkem
(v let. 431-404 př. n. l.). Ve 4. stol. př. n. 1. byly A.
podrobeny maked. říší, r. 86 př. n. l. Římany.

hl. m. hist. Turkménie, nyní Turkmenské SSR, leží na úpatí
pohoří Kopet-Dag. Zal. v 18. stol. v místě zaniklé starověké
Nisy (metropole antické Parthenie) jako turkmenská osada
Aschabád, u niž byla r. 1881 postavena ruská pohraniční
pevnost. Koncem 19. stol. stala se adm. centrem Za- kaspické
obl. Turkenstán. gen. gubernátorství. R. 1919 nastolena
sovět. vláda a město přejmenováno na Poltorack (na počest
revolucionáře P. G. Poltorackého, který zde působil). Od r.
1924 hl. m. nové Turkmenské SSR. R. 1927 vráceno mu pův.
jméno, ovšem v podobě pozměněné lid. etymologií - Ašchabád
"město lásky" (z arab. cašk" "láska" a írán. ábád "město
). Pův. etymologie snad souvisí s turkotat. aš "pokrm"`,
popř. uš "milý, příjemný". Název není zcela jasný.

však může nastat situace, že tento poměr nebude možné dodržet. V tom případě musí početní převahu nahradit moment překvapení, palebná převaha, bezchybné naplánování a perfektní provedení celé akce.
Pokud je dostatek času, nebývá problém shromáždit dostatečný počet zkušených policistů proti jakékoliv početné skupině zločinců. Pakliže si velitel akce udrží dobrý přehled a prostřednictvím spolehlivých podřízených i svými vlastními schopnostmi, získá kontrolu nad veškerým děním, využije ve svůj prospěch každou možnost získání převahy, ať početní či palebné. Jestliže je přepadový oddíl tak velký, že velitel nemůže osobně znát všechny členy své skupiny, ani jejich zkušenosti, znalosti a schopnost, měl by svěřit klíčové úkoly mužům, které zná.

[-sion] hl. m. Paraguaye; zal. je r. 1536 španělský
dobyvatel Mendoza a pojmenoval Nuestra Seňora de la Asunción
"naše paní (= P. Maria) z nanebevzetí podle toho, že zde
přistál 15. srpna na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Z
víceslovného názvu zbylo jen poslední slovo.

ASWAN č. Asuán
město v Egyptě, u prvého nilského slapu. Známo od starověku;
u antických autorů se připomíná jako Syéné. Arab. forma
jména je Aswán. Ve staroevropských nápisech je název města
uváděn jako Swnt (Sewenet). Kořen šwn znamená "obchodovat":
jméno města snad tedy naznačuje, že šlo o "tržiště".

m. a přístav v RSFSR, při ústí Volhy do Kaspického moře.
Název doložen od 13. stol. v podobé Aštarchan, Adžitarchan
apod. Zal. nepochybně již v 12. stol. jako trhové město na
křižovatce obch. cest. V období 1459-1556 hl. m.
Astrachaňského chanátu. R. 1557 za cara Ivana IV. dobyto
rus. vojskem, které tu r. 1558 vybudovalo pohraniční
pevnost. V 16.-19. stol. důl. středisko obchodu s
Kavkazskem, Zakavkazím, Střední Asií, Persií a Indií. R.
1918 nastolena sovět. moc. Etymologie MJ je sporná. Jasný je
jen 2. člen názvu -trachaň (z turkotat. tarchan "náčelník,
velitel`"). V 1

největší světadíl, asi třetina celé souše. Jméno nalézáme
již v starověku u Homéra, Hérodota a dalších řec. autorů
(označovali jím však jen část dnešní Malé Asie). Teprve v
5.--6. stol. se ustavilo zvl. pojmenování Malá Asie v dneš.
smyslu. Do řec mytologie byla Asie zařazena jako dcera
títána Ókeana. Řím. provincie Asia, která prosperovala zvl.
v prvních dvou stoletích císařství, zahrnovala pův. rovněž
jenom oblasti Malé Asie, zděděné po pergamském králi. Teprve
s dalším rozšiřováním řím. panství a zeměpisných znalostí se
název rozšiřoval na celý světadíl. Nejčastější etymologický
výklad jména vychází z akkad. asu "východ", doloženého v
nápisech z 2. tisíciletí př. n. l. Tohoto jména se používalo
jako protikladu k ereb "západ, označujícímu Evropu (v. t.).