Friday, April 30, 2010

 

Zeměpisná encyklopedie

KUMASI
druhé největší město africké Ghany; tradiční centrum Ašantu,
sídlo jejich vládce asantehene. Jméno vykládáno dvojím
způsobem:(1) z akanského kuma-si" za otvorem" (tak vykládal
franc. afrikanista Delafosse město totiž stálo za bažinou) a
(2) z pův. akanského okum-ase "pod stromem okum". Tento
výklad misionáře Christallera je věrohodnější.

KURDISTÁN
souhrnné označení oblasti obývané Kurdy, zejm. v Turecku,
sev. Iráku a Íránu. Od jara 1974 v Iráku autonomní oblast.
Jméno se objevuje v 11. st. jako název provincie, jinak ve
správní terminologii se ho používalo převážně neoficiálně.
Je utvořeno z etnonyma Kurdi a apelativa -stán, používaného
v oblasti iránských jazyků na označení území. Původ jména
Kurdů není zcela jasný. V sumerských nápisech z doby 2000
let př. n. l. se objevuje jméno země Kardaka, v asyrských
pak jméno národa Kur-ti-e. Řečtí autoři píší jednak o lidu
Karduchoi (Xenofón), jednak Korduené. V aramejských textech
se hovoří o lidu Kardú (akkadské kardu "silný, hrdina").
Podle novějších autorů však dnešní Kurdové nejsou potomky
starověkého lidu Karduchoi, nýbrž plemene zmiňovaného u
antických autorů jako Kýrtioi, lat. Cyrtii (Strabón) mezi
obyvateli Persie. Po arab. dobytí země v 7. st.
zevšeobecnělo dnešní jméno - arab. Kurd,pl. Akrád - jako
souhrnný název pro směs íránských a íránizovaných kmenů v
této oblasti. Islámská genealogie a kurdská vlastni tradice
nepřispívají k řešení; odvozuji jméno jednak od arab. karada
"zapudit", jednak od perského gurd hrdina". Žádný z těchto
výkladů neuspokojuje.

KURILY rus. Kurilskije ostrova
řetěz asi 50 ostrovu a ostrůvků v sovět. části sev. Tichého
oceánu, mezi jap. ostrovem Hokkaidó a Kamčatkou (v. t.). R.
1875 ovládnuty Japonskem, r. 1945 připadly Jaltskou dohodou
Sovětskému svazu. O-vy nesou jméno Kurilů, autochtonního
kmene národnosti Ainu, původu austronéského. Etnonymum se
vykládá z ainského kur "lidé, soukmenovci .

KYJEV viz KIJEV

KUVAJT
arab. emirát a jeho stejnojmenné hl. město při Perském
zálivu. V 16. st. se tu usadili Portugalci a vystavěli zde
malou pevnůstku. Město vzniklo až poč. 18. st. Arab.
zdrobnělina al-kuwajt znamená "hrádek n. "pevnůstka. Nelze
nicméně říci s jistotou, že město dostalo jméno až podle
zmíněné port. stavby.

KVARNER
záliv v sev. části Jaderského moře mezi jugosl. poloostrovem
Istrií a Dalmácií, podle něho též pobřeží a průliv. Antický
název zněl Sinus Flanaricus "záliv Flanonský" (z MJ Flanoni,
dneš. Plonim). Dneš. název K. se odvozuje z lat. Mare
Quaternarium, tj. "moře čtyřdílné" (podle toho, že jsou v
něm čtyři protáhlé, rovnoběžné ostrovy Krk, Cres, Ráb a
Lošinj, které je rozdělují).

KYPR
ostrovní republika, nezávislá od r. 1960. V dokumentech z
el-Amárny (14. st. př. n. l.) je ostrov nazýván Alasia; od
antického starověku zůstává však již trvale dnešní název.
Jeho pův. řec. forma zní Kypros, turecky Kibris. Jméno se
odvozuje od keře cypřiše (řec. kyparissos, lat. cypressus).
Těžba mědi na ostrově dala vznik názvu pro tento kov - lat.
cuprum - užívaného v západoevrop. jazycích.

Labels:


Thursday, April 29, 2010

 

Malá zeměpisná encyklopedie

KROMĚŘÍŽ
m. v ČSSR, na stř. Moravě,vj. cípu Hané, nad ř. Moravou.
Stará trhová a farní ves z poč. 12. stol. (poprvé doložena
r. 1131 jako Cromesir); na město povýšena r. 1290, od 13.
stol. letní rezidence olomouckých biskupů. MJ K. .je
odvozeno z OJ Kroměžir přivlast. příponou -js a znamenalo
"Kromě- žirův (hrad)" ; od 14. stol. se místo podoby
Kroměžiř začal uplatňovat přesmyknutý tvar Kroměřiž n. -říž
(lépe se vyslovoval).

KRUNGTHÉP č. zast. Bangkok
hl. m. Thajska, v jv. Asii, na ř. Menam při Siamském zálivu.
Thajskou metropolí se stalo r. 1782, když bylo pův. hl. m.
Ayuthia (z období 1350- 1767) zničeno. MJ se vykládá různě:
podle místního kanálu, jako "lesní ves" (v souvislosti s
bengál. bon "les") nebo podle olivového porostu. Název byl v
nové době nahrazen novým oficiálním pojmenováním Krung-thép
město bohů .

KRYM
černomořský poloostrov na jihu Ukrajinské SSR. Už od 10.
stol. př. n. l. osídlen ide. kmeny íránských Kimérů, Taurů a
Skytů. V 6. stol. př. n. l. zakládány zde řecké kolonie
(antický název poloostrova zněl Chersonesos Taurica). Po
zániku řeckého Bosporského království zal. ve stepních
oblastech Skyská říše (3. stol. př. n. 1.). Od 1. stol. př.
n. 1. postupně sem pronikali Římané, Gótové, Hunové,
Byzantinci, Tataři, Turci a Rusové. R. 1774 pod rus.
protektorátem, r. 1783 připojen k Ruské říši. O názvu
vysloveno mnoho hypotéz; podle nejstaršího dokladu jména ze
16. stol. se usuzuje na turkotat. původ. a to z kyrym
"příkop, val" (podle obranného valu, jímž byla opatřena úzká
šíje spojujicí poloostrov s pevninou).

KUALA LUMPUR
hl. město pův. Malajské federace, dnes celé Malajsie pochází
z malajského kuala "ústí, zátoka" a lumpur "bahno", tj.
bahnitá zátoka

KUANG-ČOU č. Kanton
město a přístav v jv. Číně, prov. Kuan-tung. Poprvé se
připomíná v 3. stol. př. n. l. jako Fan-jü (tak do 3. stol.
n. l.); jméno Kuang-čou, trvale užívané od 4. stol., znamená
"rozlehlé město (na úrovni střediska provincie)". Odvozuje
se z čín. kuang široký, rozlehlý`" a čou "město, centrum
provincie". Tradiční čes. podoba přejata z portug. Canton,
jež bylo od r. 1517 zároveň pojmenováním prov. Kuan-tung.

KUBA šp. Cuba [ku-]
ostrov a stát (úř. Repúblika de Cuba) v Karibském moři, v
tzv. Záp. Indii (Stř. Amerika).Objeven r. 1492 Kryštofem
Kolumbem , který jej zpočátku považoval ostrov Cipango (tj.
Japonsko);. při své další plavbě však na omyl přišel a dal
o. jméno Juana (na počest špan. následníka trůnu prince
Juana). Tento název se však neujal a posléze se i do
oficiálního názvosloví dostalo starší jméno Cuba, což byl
pův. název indiánského kmene, který obýval tento ostrov před
příchodem Evropanů. Etymologie nejasná.

KUEJ-LIN
m. v jíž. Číně, v autonomní oblasti Čuang v prov. Kuang-si.
Jméno je složeno z čín. kuej "skořícovík" a lin "porost,
les", tj. "porost skořicovníků" .

Labels:


Tuesday, April 27, 2010

 

Zeměpisná encyklopedie

KRAKÓW [-kuv] č. Krakov
hl. m. krak. vojvodství v Polsku, při soutoku ř. Rudavy s
Vislou. Od 10. stol. městská osada (připomíná ji r. 965
arab. cestovatel Ibráhím íbn Jakúb - stejně jako naši
Prahu). Od r. 1000 sídlem biskupství. V období 1320- 1595
metropolí a korunovačním městem Polského království. V 1.
1815-1846 samostatná republika. Název se odvozuje z OJ Krak
(je málo pravděpodobné, že jím byl kníže Krak ze starých
pověstí), a to při vlast. příponou -ov, tj. "Krakův (hrad)".
Jindy se MJ chápe jako "město havranů" (ze slovan. krak
"havran"), jistě vlivem nesprávné lidové etymologie. Na
západoslovan. území se vyskytuje množství MJ od téhož
základu.

KRALOVEC viz KALININGRAD

KRASNOARMEJSK
m. v SSSR,ve Volgogradské obl., při ústí Volžskodonského
průplavu. Zal. r. 1765 misionáři Jednoty bratrské tzv.
ochranovské (z Herrnhutu) jako centrum šíření křesťanství
mezi buddhistickými Kalmyky. Podle toho, že jejich osada
ležela při ústí ř. Sarpa do Volhy, dali jí pův. biblické
jméno Sarepta; od r. 1920 přejmenováno na Krasnoarmejsk (na
počest Rudé armády, rus. Krasnaja armija). Zakončení na -sk
analogii k strus. MJ typu Kursk apod. MJ Krasnoarmejsk se v
SSSR vyskytuje několikrát.

KREŠČAK viz CRÉCY

KRÉTA novořec. Kriti
největší ostrov Řecka ve Středozemním moři. Už v době
bronzové střediskem rozvinuté civilizace krétsko-mykénské.
Prostředník styků mezi Evropou, Asií a Afrikou. Od r. 67 př.
n. l. pod panstvím Římanů, později Byzantinců, Arabů,
Benátčanů a Turků. R. 1913 připojen k Řecku. Název zněl ve
střec. Krété. Souvislost s lat. creta "křída" je právě
opačná, než jak se někdy tvrdí (pojmenování materiálu na
psaní se odvozuje ze jména ostrova, ne naopak). Toponymum je
původu už předřeckého; má základ v názvu kmene Kreténů,
kteří se připomínají už ve Starém zákoně (bible). Etymologie
etnonyma není jasná (obec. slovo kretén "idiot" je jiného
původu!).

KRKONOŠE
nejvyš. horstvo Sudetské soustavy na čes.-pol. pomezí. Sg.
tvarem Krkonoš se pův. označovaly dva jeho význačné vrcholy
- dneš. Vys. Kolo (1506 m) a dneš. Kotel n. Kokrháč (1435
m); dodnes se tak správně nazývá tzv. Zlaté návrší (1411 m).
Jako pojmenování horského vrcholu se K š poprvé připomíná r.
1492. Později se tento název postupně rozšířil na celé
pohoří (r. 1517 Krkonošské hory) a nakonec pluralizoval (r.
1601 Krkonoše). Většina dosavadních etymologií chápe
oronymum K. jako složené, a to ze slovan. základů
+krk-/krak- "kleč, kosodřevina" a -noš/e "nosit", tj. "hora
n. hory nesoucí kleč, s porostem kosodřeviny". Novější
bádání se pokouší vyložit jméno K. ze substrátového, snad
již praevropského slova s významem "kamenité úboči, kamenné
pole". Na podporu této hypotézy možno uvést mj. oronymum
Gorgany (sv. část Vých. Karpat v SSSR, dosahující výšky až
1836 m) a řadu jmen karpat. vrcholů, odvozených z dial. ap.
gorgan "kamenité návrší s roztroušenými balvany, úbočí
skalnaté hory n. hřbetu".

KRNOV
m. v ČSSR, v Severomoravském kraji, při soutoku ř. Opavice s
Opavou. Zal. r. 1279 již jako město (Kyrnow). MJ K. je
odvozeno z OJ +Krn ("zakrnělý, mrňous") přivlast. příponou
-ov, tj. "Krnův (majetek)". Vedle čes. jména K. mělo m. i
něm. jméno Jägerndorf "ves myslivců (poprvé tak r. 1253),
jak dosud ukazují tři lovecké trubky ve znaku města.

Labels:


Monday, April 19, 2010

 
KOLORADO viz COLORADO

KOLUMBIE šp. Colombia [ko-]
země a stát na sz. Již.Ameriky (úř.n. Kolumbijská
republika). Španělsku ji v l. pol. 16. stol. získal
konquistador G. Jiménez de Quesada. R. 1739 připadla l;
špan. místokrálovství Nueva Granada ("Nová G."), jež
zahrnovalo i dneš. Panamu a větší část Venezuely. Brzy po
vypuknutí protišpan. odboje v r. 1810, úspěšně završeného
Boli varovým vitězstvím v bitvě u Boyacá r. 1819, založena
zde r . 1811 republika Cundinamarca (tj. zkomolenina
staršího šp. Cundirumarca "území určené k rozšíření", které
utvořil už v 16. stol. konquistador Luiz Daza ze šp. cundir
" rozšířit" a marca "území, zvl. pohraniční"). Když k ni byl
r. 1819 připojen navíc Ecuador, změnila jméno na honosnější
Colombia Grande "Velká Kolumbie" (v r. 1830 po odtržení
Venezuely a Ecuadoru nazývána zprvu jen Colombia, pozd.
starším obnoveným jménem Nová Granadaj. R. 1886 ustavena
unitární republika Kolumbíe s centrální vládou. Jméno K.
dostala země na paměť Kryštofa Kolumba, objevitele Ameriky.
Podle něho byla pojmenována i Britská Kolumbie, dneš.
provincie v záp. Kanadě (zal. koncem 18. stol.).

KOMÁRNO
m. v ČSSR, na záp. Slovensku, při ústí Váhu do Dunaje (na
levém břehu). Připomíná se už v 11. stol. (r. 1037 Camarin,
1075 piscatores Camarienses "rybáři komárenští"). MJ je
odvozeno z ap. komár (místo komárno, -né, tj. "území
komárové", podle toho, že zde na rozbahněné půdě bývalo
mnoho komárů). Téhož původu je i maď. Komárom na pravém bř.
Dunaje.

KOMORY
souostroví u pobřeží vých. Afriky, franc. Comores; zatím
spravované Francií (jedná se o udělení nezávislosti). Jméno
je odvozeno z arab. názvu Kumr, které středověcí arab.
autoři používali i pro Madagaskar. Odlišné čteni Kamar
znamená arab, "měsíc". Toto jméno se vyskytuje ve vztahu k
vých. Africe a východoafr. horám již i u antických autorů: u
Ptolemaia ore selénaie, lat. montes Lunae "měsíční hory". Ve
svahil., již hovoří obyvatelstvo Komorských ostrovů, se hl.
ostrov a pale i celé souostroví jmenuje Ngazija [ngaziďa].

KONGO
jméno středoafr. veletoku a až do r. 1971 též dvou státu na
jeho březích: býv. Belgického Konga - dnešního Zaire, a býv.
Konga-Brazzaville, které jediné si toto jméno uchovalo - v
dnešním úř. n. Konžská lidová republika, resp. jen Konžská
republika. Port. plavci se koncem 15. stol. setkali při ústí
řeky s vyspělou říší, jejíž vládce nesl titul manikongo "pán
Konga" a hl. město Mbanza Kongo "město Kongo". Hl. etnická
skupina při ústí řeky v místech staré říše jsou kmeny
Bakongo. Původ slova není zcela jasný. Byly navrženy výklady
z ko-ngo "země leoparda", ze nkongo "lovecký veterán", popř.
z kong "vrhací zbraň". V jazyce kikongo může to dnes
znamenat také "sytě černá barva". Slovo je rozhodně
spojováno s představou prestiže a moci. Symbol leoparda se
zachoval i v moderním životě : v Kinshase byl zřízen vysoký
státní řád leoparda, jeho obraz byl užíván státní leteckou
společností apod. V některých bantuských jazycích hong
znamená také "hory".

KONSTANCA viz CONSTANTA

KONSTANZ č. Kostnice
m. v NSR, j. od Stuttgartu, na břehu Bodamského jezera. Zal.
r. 378 jako opevněné město, od r. 560 sídlem biskupství.
Jméno, jež je poprvé doloženo na zač. 6. stol. (r. 525
Constantia), dostala osada na počest řím. císaře Konstantia
I. zvaného Chlorus (292-305); v něm. postupně změněno na
Costinze (8. stol.), nář. Kostniz (odtud čes. Kostnice), až
novější doba se znovu více přiklonila k pův. lat. základu.

KORDILLERY šp. Córdilleras (kordyljeras)
horský systém v záp. části Sev. a Str. Ameriky, táhne se ze
sev. Aljašky přes Kanadu, USA, Mexiko až do Panamy; jeho
pokračováním na jihoamer. pevnině jsou hory Andy (v. t.).
Název vznikl ze šp. córdillera, pl. -as "hory, pohoří" (z
cordel "šňůra, provaz", a to z lat. chorda "struna, páteř").

KORDOVA viz CÓRDOBA

KOREA kor. Čchoson
území na Korejském poloostrově ve vých. Asii, jež tvoří dva
státy: Korejská lidově demokratická re publika (Čchoson
Mindžudžurji Inmin Konghwaguk) a republika Jižní Korea
(Dae-han minkuk). Za čínské dynastie Chan založeno na hor.
toku ř. Jalu království Kaoli, korej. Korjo, jap. Kórai (z
toho vznikla podoba Corea n. Korea v evrop. jaz.), jež
trvalo v zemi od 10.-14. stol. (etymologie nejasná). Korejci
svou zemi od nepaměti nazývají Čchoson "svěžest úsvitu , tj.
známá "ze mě jitřní svěžesti.

KORINTHOS č. Korint
m. v Řecku, středisko stejnojmenného okresu na Korintské
šíji. V antické době jedním z nejdůl. městských státu (tzv.
polis), východiště řeckého kolonizačního podnikání v celém
Středomoří. Jako Člen tzv. Achájského spolku, namířeného
proti Makedonii, stal se oběti makedonské expanze a
anektován Makedonskou říší, v niž byl za Alexandra
Makedonského nejvýzn. řec. městem. R. 146 př. n. l. vypleněn
Římany, r. 46 př. n. l. znovu vybudován za Julia Caesara a
přejmenován na Colonia Laus Iulia Corinrhus "osada K. k
chvále Julia . Jedno z center raného křesťanství. V 1.
1458-1821 pod tureckým jhem. R. 1857 zal. v blízkosti
Neakorinrhos "Nový Korint". Korintský průplav prokopán r.
1893 v Korintské šíji. Pověst odvozuje jméno z OJ krále,
který byl údajně zakladatelem města. Nevěrohodný je též
výklad od řec. koroné "vrchol, koruna . MJ je velmi
pravděpodobně už předřecké ho původu. Etymologie nejasná.

KORSlKA [-zi-] fr. La Corse it. Corsica
o. ve Středozemním moři, sev. od Sardinie, fr. departement.
V 3. stol. př. n. 1. ovládnut Římany, v 5. stol. Vandaly, v
9. stol. Araby, v 11. stol. Italy (ti jej r. 1768 postoupili
Francií) a r. 1796 získán trvale Francúií Staří Řekové jej
nazývali Kirnos, metaforicky též "ostrov krásy, Římané pak
Corsis. Název je nepochybně předřímský, snad už fénický
(odvozuje se z fén. chorsi "zalesněný", a to podle hustých
jehličnatých lesů, z nichž se získávalo dřevo ke stavbě
lodí).

KOSOVO
hist. kraj v již. Srbsku v SFRJ, od r. 1946 autonomní oblast
Kosovo a Metohija. Pův. Kosovo polje, jež se zapsalo do
dějin bitvou na tzv. Vidovdan (tj. den sv. Víta) r. 1389,
která rozhodla o turecké nadvládě nad srbskými zeměmi. Název
doložen již od 11. stol. Pochází z OJ Kos a ap. polje (pozd.
se vypouštělo), jež v sch. znamená nejenom "pole", ale také
"rovina, pláň`" (v tomto druhém významu je i v našem MJ).

KOSTARIKA špan. COSTA RICA
stát ve Str. Americe. Území objevil r. 1502 Kryštof Kolumbus
a pojmenoval pův. Costa del Oro "pobřeží zlata" (podle
množství zlatých předmětu, které spatřil u tamních
indiánských obyvatel). Později přejmenován na "bohaté
pobřeží" (špan. costa "pobřeží" a rica "bohatý").

KOSTNICE viz KONSTANZ

KOŠICE
m. v ČSSR, na vých. Slovensku, nad ř. Hornádem, druhé
největší m. v SSR. Poprvé se připomíná v 13 stol. (r. 1230
villa Cassa), r. 1241 městem, od r. 1290 král. městem. MJ se
odvozuje OJ Koša (tj. domácká podoba ke Kochan Kojan)
obyvatelskou příponou -ici/-ice, tj. pův. "Košovi lidé, jeho
čeleď". Maď. podoba Kassa (výsl. kaša) přejala pouhé jméno
osoby (podle způsobu obvyklého v maď.).

KOTOR
m. v stejnojmenném zálivu Jaderského moře, v jz. Jugoslávii.
Vojenský význam této polohy znám již ve starověku, kdy zde
stála námoř. základna (zvaná řec. Akruion, řím. Accruvium).
Od nejranějšího středověku vystupuje záliv pod různými
jmény: v řec. podobě Decadaron (7. stol.) a ta Dekatera (10.
stol.), v lat. Catarum, Catera n. Cathara (od 12. stol.),
pozd. v ital. Cattaro (n. Bocche di Cattaro) a sch. Kotor
(n. Boka Kotorska). It. bocca pův. znamenalo " ústa n. ústí"
a teprve později přeneseně i "záliv . Boka K-á je v srbštině
v sg., v it. Bocche v pl. (jde vlastně o 13 menších zálivů).
Došlo tu asi k podobnému omylu jako při MJ Rio de Janeiro
(v. t.), kde úzký vstup do zálivu byl pokládán za ústí řeky
do moře. Jméno K. má zřejmě původ v ilyr. kořeni, který
znamenal "úžina . Některé starší výklady spojují název s
dneš. alb. koder "břeh", popř. ho odvozují z ide. základu
+kat- "plot, tj. pletená hradba".

This page is powered by Blogger. Isn't yours?

I-Stavební
Rady kutilum
clovek
chemie
recepty
fyzika
sladkosti