planeta zeme

2011-05-09T01:09:00.001-07:00

MALAGA
m. na j. Španělska,v Andalusii,na moř. pobřeží. Zal. již
zač. 1. tisíciletí př. n. 1. Féničany, kteří je pojmenovali
Malachach n. Malch (snad s významem "solivar" n. "místo, kde
soleny ryby") podle produkce buď soli, nebo solených ryb.
Podány í jiné výklady: k seriózním patří názor, že jde o
přejetí iber. jména řeky Malaca (dneš. Guadalmedina), která
tudy protéká.

MALAJSIE angl. Malaysia
federativní stát v Asii, vytvořený r. 1963; spojuje
Malajskou federaci, Saravak a Sabah. Základem pojmenování je
etnické jméno Malajců, které zevšeobecnělo pro všechny
malajské kmeny asi od 13. st. Marco Polo (13. st.) píše o
ostrovním království Malaiur. Soudí se, že jméno Malaju se
nejprve vztahovalo k části Sumatry, anebo že vzniklo z
javánského malajju "potulovat se", V tomto případě jde o
lidovou etymologii. Pravděpodobnější je výklad z drávidského
a sans. slovního základu malaj- "hora".

MALAWI
stát v Africe, nezávislý od r. 1964. Při vyhlášení
nezávislosti přijal jméno podle starého kmenového svazu.
Jako brit. protektorát se země jmenovala Ňasko (angl.
Nyasaland), a to podle jezera Ňasa. Slovo ňasa (nyasa) nebo
nyanza znamená v bantuských jazycích této oblasti "jezero".

MALEDIVY [-dyvy]
souostroví v Indickém oceánu, od r. 1965 nezávislý stát.
Jméno je složené, druhá část je sans. dvípa "ostrov". Prvá
část Malé je zároveň jménem ústřední skupiny největších
ostrovů a hl. města. Bylo navrženo několik výkladů jména,
pravděpodobně jde o drávid. označení pro "horu" (srv.
tamilské malej), převzaté také do sans. Maledivy byly známy
námořníkům již od 5. st. : nejstarší souvislý popis s
přesnými jmény pro jednotlivé atoly zanechal arab.
cestovatel Ibn Battúta (14. st.), který přehazuje a komolí
obě složky jména souostroví; píše totiž Dhíbat al-Mahal.

MALGAŠSKÁ REPUBLIKA
stát, nezávislá republika od r. 1960 na celém území ostrova
Madagaskaru (v. t.). Název podle hl. etnické skupiny
Malgašů, úř. n. malgašsky Republika Malagasy (malgašské s se
vyslovuje téměř jako š). Název "Malgašský stát" začal
používat poč. 19. st. místní král Radama I. a současně se
začalo používat jména Malgaši pro všechno obyvatelstvo
ostrova, bez ohledu na kmenovou příslušnost. V běžném hovoru
se Malgašové někdy označují jen zkráceným Gaši. Význam
etnonyma je nejasný.

MALI
stát v záp. Africe, nezávislá republika od r. 1960, role
předtím součást Maliské federace sdružující dneš. Mali a
Senegal. V koloniálním období (od x. 1896) patřilo Francii
jako tzv. Francouzský Súdán. Nezávislý stát přijal jméno
rozsáhlé středověké říše, která se rozkládala z větší části
na jeho území (od 1 I . do 15. stol.). Její existence je
doložena u arab. autorů, v ústní tradici Mandingů a rovněž
na evrop. katalánské mapě z r. 1375 (jako Melli). Jméno samo
je fulbským názvem etnické skupiny Mandingů, kteří onu říši
založili pod pův. jménem Mállí. Stejně se nazývalo i hl.
město říše (několikrát se stěhovalo). (V. t. Súdán.)

MALMÖ [-mé]
m. a přistav na j. pobřeží Švédska. Zal. asi v 12. stol. (r.
1259 Malmhuge). Jméno se přes podobu Malmoge a Malmey
vyvinulo v dnešní Malmö: vzniklo ze stskand. malm "písek" a
oge (pozd. ö) "ostrov", tj. "písčitý n. písečný ostrov".

MALTA [mól-]
ostrov a stát (člen Brit. společenství) ve Středozemní moři,
již. od Sicílie. Od starověku jej postupně ovládali
Féničané, Řekové (z řec. pochází i dneš. jméno, pův. Melité
"útulek", podle toho, že ve svých přístavech poskytoval
útočiště lodím stiženým bouří), dále Kartaginci a Římané.
Roku 904 opanován arab. Saracény. R. 1525 dán mnišskému řádu
johanitů, kteří měli odtud chránit středomořské pobřeží
Itálie před arab. nájezdy (řád se podle toho začal nazývat
"Maltézští rytíři"). R. 1798 byl o. podmaněn Napoleonem a do
r. 1800 ovládán Francií. Angl. kolonii se stal r. 1814. R.
1947 přiznána mu samospráva, změněná v plnou samostatnost až
r. 1964.

MAN angl. Isle of Man [ajlov men]
o. (většinou hornatý) v Irském moři ve Svatojiřském průlivu.
V antice se připomíná jako Monapis n. Menavia. Název je
kelt. původu a odvozuje se z men "skála".

MANAGUA
hl. m. státu Nicaragua ve Stř. Americe, na břehu jezera
Managua. Zal. v 16. stol. a pojmenováno podle jezera (název
má původ v indián. jaz., jeho etymologie však není jasná).
Hl. m. státu od r. 1855 (r. 1931 bylo téměř celé zničeno
zemětřesením).

MANCHESTER [menčestr]
m. v Británii, v hr. Lancashire, středisko průmyslu.
Nejstarší doložená podoba jména Mamucium je lat. obměnou
pův. kelt. názvu (nedoloženého), jehož předpokládaný význam
byl "místo na oblých kopcích podobných prsům". Od 10. stol.
se v názvu objevuje 2. člen sta. -ceaster, pozd. chester
"tábor, opevněné město" (z lat. castrum). Etymologie sporná.

MANILA [-ny-]
největší město Filipín, v jv. Asii. Jméno označuje v jazyce
tagalog "místo, kde roste indigo" (may "vyskytovat se" n.
předpona ma- a nila "manilský druh indiga, tzv. Ixora
Manila").

MANITOBA [menytouba]
provincie a jezero ve stř. Kanadě, jz. od Hudsonova zálivu.
Jako součást Rupertovy země bylo území přiděleno r. 1670
společnosti Hudson Bay Co. Základem jména je název jezera:
odvozuje se z indián. slova manitu "nadpřirozená síla, velký
Duch" a z formantu -ba "úžina" (zkrác. z waban). Motivem
názvu byla primitivní představa, že zvuk na sebe
narážejících oblázků (vyvrhovaných na břeh vlnami v úžině
jezera M.) je řečí velkého Manitu, všemocného ducha Indiánů.

MANZANILLO [mansanyljo]
m. na jv. Kuby, rybářský přístav. Zal. asi v 17. stol. a
pojmenováno podle jedovatého stromu mancinella, rostoucího
ve Stř. Americe (tak vysvětlují Egli, Nikonov); není však
vyloučeno, že MJ je odvozeno ze špan. manzanilla "heřmánek".

MARACAIBO [-kajvo]
m. a přístav v sz. Venezuele, u výtoku ze stejnojmenného
jezera. Zal. r. 1571 a nazváno jménem domorodého vládce
Maracaiba, s nimi se tu setkal r. 1499 špan. objevitel
Alonso de Hojeda.

MARAMBA viz LIVINGSTONE

MARIBOR
město ve Slovinsku v Jugoslávii, na řece Drávě. Od 12. stol.
se připomíná jako pevnost, od r. 1209 jako tržiště, od r.
1254 jako město. Jméno je něm. původu. Původně znělo
Markbachburg "hrad na hraničícím potoce". Z toho vzniklo
zkrácené něm. Marburg a z něho slov. Maribor, zřejmě
spojující něm. Mars vlastním jménem Maria a něm. burg s
hláskově podobným slov. bor "(sosnový) les".

Malá zeměpisná encyklopedie

2011-03-08T08:22:00.000-08:00

MAGHREB n. Maghrib,
souhrnné označení pro arab. země sz. Afriky : Maroko,
Alžírsko, Tunisko a popř. také Libyi. Jméno znamená arab.
"západ". Týmž jménem se v arab. nazývá i samotné Maroko :
al-Maghrib n. al-Maghrib al-alksá "nejzazší západ".

MAGYARORSZÁG viz MAĎARSKO

MAIN [majn] č. Mohan
největší přítok Rýna (délka 524 km), do něhož ústí u m.
Mohuče (Mainz, v. t.), odvodňuje velkou část Německé
vysočiny od Smrčin. Jméno je staroevr. původu: připomíná se
u v antic. pramenech jako Moinos n. Moenus. Čes. podoba
vznikla substitucí ze střlat. Mogonus (11. stol.). Název se
odvozuje z ide. kořene +moin-/+mein"bláto, jíl, bažina"
(srov. v Irsku ř. Maín, Maoin z +Moiná), jímž Keltové
pojmenovávali řeky s bahnitou vodou n. s jílovitými břehy.
Název přejali Germáni od Keltu.

MAINE [mejn]
stát USA (od r. 1820). Osídlení se zde datuje od poč. 17.
stol., kdy r. 1603 franc. král Jindřich IV. daroval toto
území rodu De Monts; příliv franc. kolonistů zarazil r. 1613
Samuel Argall, který zde upevnil vliv Anglie. Název M. se
poprvé objevuje r. 1620 (The county of the Main Land "okres
pevninský", z ap. main n. maine "souvislá pevnina,
kontinent"). Dekretem Karla I. z r. 1629 byl název The
Province of Maine legalizován. Zbylo jen poslední slovo.

MAINZ [majnc] č. Mohuč
m. v NSR, na soutoku ř. Mohanu (Main) s Rýnem; přes nápadnou
souvislost MJ s názvem řeky M. je obecně přijímán výklad z
názvu kelt. božstva Mogons n. Mogontia, popř. ze jména
osoby, historicky ovšem nedoložené. Tato hypotéza se opírá o
nejstarší lat. doklady jména Moguntiacum ( 1. stol. n. 1.) a
Magantia, Mogontia n. Maguntia (6. - 10. stol.). Čes. podoba
vychází ze střlat. Moguntiacum (přes Mogoti- ) Mohuč). Město
vzniklo okolo hradu, zal. r. 13 př. n. 1. řím. vojevůdcem
Drusem. Etymologie není konečná, souvislost s názvem řeky
bude třeba důkladněji přešetřit.

MAJSÚR
býv. knížectví v již. Indii, dnes jeden z ind. svazových
států se stejnojmenným městem. Bylo navrženo několik
etymologických výkladů, např. ze sans. Mahiša-sura "démon
Mahiša. Koncové -úr je však nepochybně drávid. úru "město,
ves", které se vyskytuje často jako zakončení toponym v již.
Indií. První část se vykládá různě : bud jako "buvol", nebo
"bohyně plodnosti Majsí" aj., avšak žádný z výkladů plně
neuspokojuje. Angl. transkripce jména je Mysore.

Malá zeměpisná encyklopedie

2011-02-09T06:17:00.000-08:00

MAĎARSKO maď. Magyarország [maďárorság]
země a stát ve stř. Evropě. Kdysi část řím. provincií
Panónie a Dácie, později podmaněna Huny (podle nich má lat.
název Hungaria "země Hunů"), Ostrogóty, Avary (r. 568) a
nakonec Maďary (r. 889). Jméno M. se vykládá z ugrofin.
základu mogy- "člověk" a z přípony -ar s významem
kolektivním, tj. asi "tuzemci, zdejší lidé".
Soubor ZEMJM10.TXT
Obsahuje hesla od MADHJAPRADÉŠ do MYS DOBRÉ NADĚJE

MADHJAPRADÉŠ
jeden ze státu Indické republiky. Jméno znamená v sans.
"centrální provincie".

MADÍNA č. Medína
město v Saúdské Arábii. V době předislámské se jmenovalo
Jathrib, Ptolemaios je uvádí jako Jathrippa. Za života
proroka Muhammada převládlo jméno al-madína "město" (z
aramejského medinta). Později zevšeobecněl výklad, že jde o
madínat an-nabí "město prorokovo". Z narážek v koránu je
však zřejmé, že jméno se začínalo objevovat ještě před
Muhammadovým přesídlením do Medíny r. 622.

MADISON [medysn]
m. v USA (stát Wisconsin). Zal. r. 1836 a pojmenováno podle
populárního 4. prezidenta USA Johna Madisona (1809-1817), na
jehož počest dostalo název celkem 223 měst, vesnic a okresů
v USA.

MADRÁS
přístavní město v indickém Tamilnádu. Starší místní název je
Čennejpattaam (OJ Čennej + pattana "město"). O něco mladší
jméno Madráspattanam (n. krátce Madrás) se vykládá různými
způsoby: nejpravděpodobnější se zdá výklad z arab. madrasa
"islámská škola".

MADRID
hl. m. Španělska, nad ŕ. Manzanares v Nové Kastilii.
Připomíná se poprvé v 10. stol. (r. 939 Magerit); pokud
jménu přisoudíme arab. původ (z Medžrid), pak je odvozeno z
ap. madarat "město"; považujeme-li však jméno za starší, už
předarabské, vzniklo nejspíš z román. maderita "lesní
porost" (z lat. materia "kmeny, stavební dříví"). Název pův.
patřil maurské pevnosti (zal. r. 927), na jejímž místě
zbudováno po šp. vítězství nad Araby velké město. Od r. 1560
hl. m. Španělska.

MAGDEBURG
m. v NDR, na stř. Labi. Zal. koncern 8. stol. jako hraniční
pevnost karolínské říše proti Slovanům. Nejstarší doklady
jména (r. 805 Magadoburg, 937 Magadaburg n. Magathaburg)
ukazují na germ. základ magath "panna, děva, služebná" (něm.
Magd), jak to překládali i staří Čechové : Děvin hrad n.
Děvín. Podle jiného výkladu jde o jméno kelt. původu : Mogon
označovalo pohanské božstvo.

Malá zeměpisná encyklopedie

2010-06-15T02:48:00.000-07:00

LOTYŠSKO
lot. a rus. Latvija svaz. rep. SSSR, hist. země v Pobaltí.
Lotyš. název země se odvozuje od říčky Late poblíž lit.-lot.
hranice. Toto hydronymum se spojuje se sthn, letto "hlinitá
půda" a stir. lathach "jíl, hlína". Čes. název země pochází
z č. etnonyma Lotyš (rus. Latyš), jež je vytvořeno podle
plurálu Latvieši (sg. je Latvietis "obyvatel Latvije").

LOUISIANA
[lujzijána] stát USA (od r. 1812). Jeho území prozkoumáno
poprvé Španěly v 1. 1541-1542. R. 1681 pojmenováno
Francouzem Robertem de la Salle franc. Louisiane "Ludvíkova
země" (podle Louise, tj. krále Ludvíka XIV.). V r. 1762
přenecháno Španělům (špan. pravopis změnil MJ na Luisiana).
R. 1803 území prodáno Spojeným státům (angl. použila franc.
základu, ale špan. přípony, tj. Louisiana).

LOURENCO-MARQUES [lorensu markiš]
hl. město Mosambiku, býv. Portugalské vých. Afriky: Port.
mořeplavec tohoto jména (Lourenco "Vavřinec") nazval záliv,
na jehož břehu později vzniklo město, Delagoa (port. de
lagoa "lagunový"). R. 1544 port. král přejmenoval záliv
podle L. M. Na mapách se nicméně uchovalo pův. jméno zálivu
a jméno L. M. připadlo osadě, která začala vznikat na
pobřeží. Hl. rozvoj města spadá až do 19. st.; velkého
významu nabylo jako přístav po otevření železnice z Pretorie
r. 1895. R. 1975 navrženo přejmenovat m. na Can Phumo (podle
míst. náčelníka ze 16. stol.).

LOVAŇ viz LEUVEN

LUANDA
hl. m. býv. portug. kolonie Angoly v jz. Africe, přístav na
pobřeží Atlantského oceánu. Zal. je Portugalci r. 1575 pod
jménem Sáo Paolo de Loanda "Svatý Pavel z Luandy". V 17.-18.
stol. bohatlo z obchodu s otroky, kteří byli odtud posíláni
do Brazílie. Luanda je staré bantuské jméno, jehož pův.
význam není příliš jasný (někteří soudi, že znamenalo
"tribut, daň").

LUBLAŇ viz LJUBLJANA

LUBUMBAŠI
m. v africké republice Zair, hl. provinční středisko Shaby
(býv. Katangy, v. t.). Zal. Belgičany r. 1909 a pojmenováno
na počest tehdejší belg. královny Elisabethville "Alžbětino
město". Při odstraňování evrop. koloniálních názvů měst
koncem 60. let došlo k jeho přejmenování na Lubumbaši, což
je pův. název řeky, která tudy protéká. Bantuská jména řek
ve vých. části konžské pánve velmi často začínají předponou
lu-.

LUANGPRABANG
býv. král. rezidenční město Laosu, v jv. Asii. Kolem města
se utvářela stará laoská říše. Buddhisstická mise z Kambodže
přivezla sem r. 1359 jako dar kambodžského panovníka sochu
Buddhy ze zlaté slitiny, nazývanou Phra Báng; ta se pak
stala ochranným paládiem města. Podle této uctívané památky
bylo město nazváno "království Phra Bángu".

LÜBECK [libek]
m. v NSR, sv. od Hamburku, nad ř.Trave. Zal. r. 1143 na
místě starší slovan. osady Buku (Buc). Ta později nově
pojmenována podle sousední osady Ĺubice (pozdější
Altlübeck), jejíž jméno vzniklo ze slovan. adj. luba "libá,
milá, příjemná", a to odvozením substantivizující příponou
-ica, tj. "milá, libá ves" (srov. čes. Libice nad Cidlinou).
Podle jiného výkladu má MJ základ v obyvatelském názvu
Ľubici "lidé Ĺubovi" (z OJ Ľub n. Ĺuba, zkrác. z Ĺubiata,
Ĺuborad apod.).

LUBLIN
m. v Polsku, na řece Bystrzyca, v hist. Malopolsku při ukr.
hranici. Patří k nejstarším polským městům. Doloženo již od
r. 1170. Městských práv se mu dostalo r. 1317. Původní název
zněl Lubin, což je příd. jm.přivl. od OJ Luba, tj. Lubin
grod "Lubovo město (podobně jako naše MJ Libín). Není
vyloučeno, že pozdější vkladné -l- se ve jméně ocitlo vlivem
východoslovanského sousedství. Existují též jiné výklady
tohoto jména.

LUCEMBURK viz LUXMBOURG

LUIMNEACH viz LIMERICK

LUND
m. na j. Švédska, sv. od Malmö. Jedno z nejstarších švéd.
měst, kulturní centrum celého Skandinávského poloostrova.
Poprvé se připomíná v 10. stol. (r. 920 Lunda at Eyrarsund);
jméno je známo ze středověku též v lat. podobě Londinium
Gothorum (asi na rozlišení od angl. Londýna - Londinium),
tj. "L. Gótů"; odvozuje se z ap. lundona "les, háj".

LUSAKA
hl. město afr. státu Zambie. Založeno v době koloniální r.
1906 na místě kraalu náčelníka Lusaaky z kmene Lendžů. V I.
1930-1935 se stalo správním střediskem Severní Rhodésie.
Pojmenováni podle OJ náčelníka.

LÜ-TA
dvojměstí na Liaotungském poloostrově v ČLR, pův. samostatná
města Port Arthur a Dalnyj (n. Dairen), nyní sloučená v
jeden admin. celek. Čín. název vznikl spojením počátečních
slabik čín. názvů obou měst, tj. Lü-šun "úspěšné cestováni"
(z čín. lü "cestování" a šun "úspěšný, bez překážek"`,
nejspíš reklamního hesla pro všechny, kdo cestovali z prov.
Liao-tung do prov. Šan-tung) a Ta-lien (tj. čín. hlásková
adaptace rus. Dalnij "daleký, ležící na Dál. východě").
Angl. název Port Arthur dán na počest prezidenta USA C. A.
Arthura (1830-1886), který svým vetem zabránil porušení
smlouvy s Činou.

LUTYCH viz LIEGE

LUXEMBOURG [liksambúr] č. Lucemburksko
m. a státeček mezi Belgií, Francií a NSR. Pův. hrad
zbudovaný na místě starší řím. pevnosti Připomíná se poprvé
v 9. stol. (r. 738 Lucilinburh) : MJ se skládá ze sthn.
luzil "malý" a burg "opevněné město, hrad", tj. "malé
město". R. 1354 se stalo sídlem vévodství L. (od r. 1815
velkovévodství). Z hraběcího rodu Lucemburků pochází i Jan
Lucemburský, zakladatel české panovnické dynastie, otec
Karla IV.

LUXOR
město v Horním Egyptě, v místě největšího soustředění
staroegyptských památek. Bývalo zde hl. město nové říše
Wéset, řec. nazývané Théby. Jméno Luxor je evropeizovanou
formou arab. al-uksur, jež se odvozuje od slova kasr, pl.
kusúr "paláce" (al- je arab. určitý člen).

LUZERN [lucern]
I m. v centrálním Švýcarsku, na břehu Vierwaldstättského
jezera. Zal. v 8. stol. kolem staršího kláštera (r. 844
Monasterium Lucernense), jehož posláním bylo mj. obsluhovat
světelný maják ukazující směr člunům na jezeře. MJ se
odvozuje z lat. lucerna "svítilna" (a to od lucere
"svítit"). Jsou i jiné výklady ("Leodgarova osada"; "místo u
močálu" aj.).

LUZON
největší z filipínských ostrovů. Nejčastěji uváděná
etymologie vychází z domácího slova losong "velká dřevěná
stoupa na stloukání rýže. Podle ní španěl. plavci nazývali
ostrovy Islas de los losones. Název ostrova je však starší,
a etymologie tedy nejistá.

LVOV
ukr. Lviv m. v SSSR, v záp. Ukrajině, hl. m. hist. Haliče.
Zal. kolem r. 1250 při důl. obch. cestě z Kijeva do Vídně a
nazváno svým zakladatelem, knížetem Danielem Romanovičem
Haličským, Lvov "Lvův (hrad) (podle jeho syna Lva
Daniloviče, který byl přítelem a spojencem čes. krále
Václava II.). Název poprvé doložen r. 1256. V 14. st. v
držení pol. feudálů (usadila se zde mnohonárodnostní obch.
kolonie složená z Němců, Poláků, Židů, Řeků, Arménů aj.). R.
1772 spolu s celou Haličí připadl Rakousku. V období 1919
1939 patřil Polsku. R. 1939 spolu se Záp. Ukrajinou začleněn
do Ukrajinské SSR.

LYON
m. ve stř. Francii, na soutoku ř. Rhône a Saône. Jedno z
nejstarších franc. měst; už v 6. stol. př. n. 1. zde stála
fénická osada.L.zal. Římany r. 43 př. n. l. pod jménem
Lugdunum (lat. Mons lucidus), tj. "světlá n. slunečná hora"
(z kelt. lucodunos "zářivá, slunečná hora n. hrad"). Z něho
vznikla hlásk. vývojem franc. podoba Lyon. Kdysi byl hl. m.
celé Galie a kolébkou křesťanství v této části Evropy. Zde
také kupec Petr Valdés založil nábož. sektu valdenských (12.
stol.), jejíž učení zčásti ovlivnilo lidovou opozici proti
řím. církvi v husitských Čechách.

[M]

MAAS č. Maasa, zast. Mósa
ř. odvodňující vých. Francii (fr. Meuse), Belgii a již.
Nizozemsko (délka 925 km); v antic. pramenech doložena jako
Mosa (u Caesara), Germáni ji nazývali Masa n. Masu. Název je
staroevropský: odvozuje se z ide. kořene mos- "voda, močál,
řeka". Příbuz. s Mosel.

MACAO viz AO-MEN

MADAGASKAR
ostrov v Indickém oceáně, při pobřeží Mosambiku, od r. 1960
nezávislá Malgašská republika (v. t.) Ostrov je od 9. st.
zmiňován arab. autory jako Džazírat al- Kumr (v. t. Komory)
nebo Wákwák. Portugalci r. 1500 nazvali ostrov Ilha do Sáo
Lourenco, tj. "ostrov sv. Vavřince". Ve východoafr.
bantuských jazycích se nazývá Buki (popř. s lokativní
příponou -ni Bukini): tento název byl zachycen v port.
pramenech jako Bugue. Souvisí zřejmě s malgašským slovem
vahóaka "panství; lid, poddaní", z něhož vzniklo i arab.
Wákwák. Dnešní jméno se poprvé objevuje u Marka Pola (který
ostrov nenavštívil) jako Madeigascar. Jde patrně o chybně
utvořený název s perským zakončením -bar (barr "souše,
pevnina" ; srov. Zanzibar, v Indii Malabarské pobřeží aj.)
častým v oblasti Indického oceánu. První část jména je
zachycena také v port. zprávách ze 17. st. o oblasti
Matacasi na jv. ostrova. Jde o etnické označení Malgašů;
formy Madagasi - Malagasi odpovídají rozdílným skupinám
malgašských dialektů.

Likvidace jaderných systémů

2010-06-07T02:10:00.000-07:00

Rozhovory o likvidaci jaderných systémů středního dosahu v Ženevě byly tedy přerušeny odchodem sovětské delegace v listopadu 1983. Koncem roku 1984 se však americký státní tajemník George Shultz a jeho sovětský protějšek Andrej Gromyko dohodli, jak jsem již zmínila, na opětovném pokračování rozhovorů. Jednání začala 12. Března 1985, opět v Ženevě. Podmínky pro dohodu byly nesrovnatelně příznivější než před rokem. Reaganova administrativa posuzovala ovšem zahájené rozhovory s krajní opatrností a spíše vyčkávala na další vývoj v SSSR (den předtím se generálním tajemníkem ÚV KSSS stal Michael Gorbačov). Za této situace první summit Reagan – Gorbačov, k němuž došlo počátkem třetí dekády listopadu 1985 v Ženevě, přinesl pouze osobní seznámení obou nejvyšších představitelů.
V průběhu roku 1986 předložil SSSR několik odzbrojovacích návrhů. Na druhé vrcholné schůzce Reagan – Gorbačov, která se konala v polovině října 1986 v Reykjavíku, se již dohoda o omezení strategických útočných zbraní a likvidaci jaderných prostředků středního dosahu zdála být na dohled. Nakonec však jednáni znovu ztroskotalo na existenci projektu SDI.
Rok 1987 přinesl hledání oboustranně přijatelného řešení, provázené postupným sbližováním do té doby nesmiřitelně protikladných postojů. Dne 8. prosince 1987 při příležitosti třetí schůzky Reagan – Gorbačov ve Washingtonu byla podepsána dohoda, předpokládající likvidaci všech jaderných systémů středního dosahu, to znamená balistických raket a křídlatých střel o dosahu 500-5000 kilometrů. Tento dokument vycházel z takzvané nulové varianty, která byla Spojenými státy prosazována od počátku osmdesátých let, sovětskou stranou však dosud tvrdě odmítána. Podle dohody měl Sovětský svaz zlikvidovat 1752, Spojené státy 859 kusů těchto zbraní. Dále obsahovala do té doby naprosto nepředstavitelná ustanovení, týkající se kontroly dodržování přijatých usnesení. Sovětským i americkým kontrolním týmům měl být do budoucna umožněn přístup na základny protivníka, stejně tak i přímá účast na střelnicích i v jiných zařízeních, vybraných pro provedení likvidace. Obě strany se rovněž dohodly na dodržování smlouvy ABM (jedné z dohod komplexu SALT I), která zakazovala budování systémů protiraketové obrany (včetně kosmu), avšak umožňovala provádění výzkumu ve smluvně stanoveném rozsahu.
Podepsání dohody se stalo historickou událostí. Sovětský svaz a Spojené státy americké se totiž vůbec poprvé dokázaly dohodnout na likvidaci celého zbrojního systému. Ve Washingtonu byl učiněn první a klíčový krok k možnému ukončení závodů ve zbrojení.

Malá zeměpisná encyklopedie

2010-05-25T02:24:00.000-07:00

LITOMĚŘICE
m. v ČSSR, v ssz. Čechách, při soutoku Ohře s Labem. Jedna z
nejstarších osad v Čechách (poprvé se připomíná k r. 993 v
lat. zápise Lutomiriciz). MJ mělo pův. podobu Ĺutomirici tj.
"lidé Ĺutomirovi" (kdysi kmenový název odvozený z OJ
Ĺutomir). Prvotně to byl hrad Litomiriců, pozd. knížecí
hrad, záhy rozšířený o trhovou ves v podbradí, od r. 1249
král. město a obch. přístav na Labi. V 13. stol. se
poněmčilo přílivem kolonistu ze Saska, v husitských válkách
znovu počeštěno, avšak po třicetileté válce vystaveno znovu
silné germanizaci, takže poč. 19. stol. již opět převahou
německé. Trvale počeštěny po r. 1945.

LITOMYŠL
m. v ČSSR, ve vých. Čechách, nad ř. Loučnou. Poprvé se
připomíná k r. 981 jako pomezní hrad Slavníkovců, střežící
Trstenickou stezku (lat. castrum nomine Luthomisl); při něm
r. 1098 zal. Břetislav II. benediktinský klášter, vedle
kterého pak vyrostla osada, povýšená r. 1259 na město (v I.
1344- 1421 sídlem biskupství). MJ L. vzniklo z OJ Ĺutomysl
odvozovací příponou js (s významem přivlastňovacím) a
znamenalo" Ľutomyslův n. Litomyslův (hrad)" (koncové -sl se
před js měkčilo na -šl).

LITVA lit. Lietuvá
svaz. rep. SSSR, hist. země v Pobaltí. Název poprvé doložen
k r. 1009. Lit. Lietuvá se vykládá jako přejetí názvu řeky
Leitá (dříve část Němanu), který souvisí se slovesem líeti
"lít, proudit". Někdy se pomýšlí též na souvislost s lit.
lytus "tok", popř. s lat. litus "břeh, pobřeží" (poslední
eventualita je nepravděpodobná).

LITVÍNOV
m. v ČSSR, v sz. Čechách, na úpatí Krušných hor. Nejstarší
doklady z pol. 14. stol. (r. 1355 Lutwinow, 1357 Lutwini
villa) ukazují na původ z něm. OJ Liutwin (ze sthn. liut
"lid" a wini "přítel"), z něhož vzniklo v češt. OJ L'utvín:
MJ L'utvínov, pozd. Litvínov, tj. "Litvínův (dvůr,
majetek)". Pozdější něm. název města byl Leutensdorf (až do
r. 1945).

LIVERPOOL [livrpúl]
m. a přístav v Brítánii, v hr. Lancashire, nad ř. Mersey.
Poprvé se připomíná v 12. stol. (r. 1195 Liuerpul). Jméno je
složeno v l. části z Liver(sta. livered "sražený, hustý,
kašovitý") a v 2. části z pool "tůně, rybník", tj. "místo na
břehu stojaté vody".

LIVINGSTONE [-stn]
město v africkém státě Zambii , nedaleko Viktoriiných
vodopádů. Pojmenováno na počest slavného cestovatele
Davida Livingstona (1813- 1873), který mj. probádal i oblast
sev. od Zambezi. Domácí afr. jméno je Maramba.

LJUJBLJANA č. Lublaň
hl. m. Slovinska v SFRJ, při soutoku ř. Ljubljanice se Sávou
(v. t.). Pův. řím. kolonie Amona n. Emona, zničená za
velkého stěhovní národů; obnovena Franky zač. 9. stol. Od
příchodu Slovanů od nár. obrození se stala kulturně
politickým střediskem Slovinců. Nejstarší doložená podoba
Amona n. Emona je zřejmě pův. ilyr. Dneš. Mj se někdy mylně
spojuje se slovan. kořenem +ljub(od ljubiti "milovat"`), ve
skutečnosti jde však o přejetí názvu řeky L. (ze zákl. liub
"milý", který se považuje za předslovanský), doloženého r.
1146 (Luwigana), něm. r. 1144 (Laibach).

LÓDŽ [ludž] č. Lodž
m. v stř. Polsku, jz. od Varšavy. Až do r. 1820 bezvýznamná
osada, pak se postupně vyvíjelo v důlež. průmyslové
středisko (dnes druhé největ. m. Polska). Doslovný čes.
překlad jména je "loď" (jméno se často uvádí ve spojitost s
vyobrazením lodi v erbu zakladatele města). Zdá se, že jde
pův. o název řeky protékající městem (dneš. Lódka) : kdysi
zněl Lodzia a znamenal asi "řeka splavná pro lodě". LOMÉ hl.
město a přístav republiky Togo, v záp. Africe, v Guinejském
zálivu Atlantského oceánu. Středisko eweského kmene Be.
Vyrostlo až v době koloniální. Jméno je patrně odvozeno z
pojmenování keře alo, který tu hojně roste; me je eweská
postpozice s významem "uvnitř, mezi" : MJ tedy znamená
"osada mezi keři alo".

LONDON [landn] č. Londýn
hl. m. V. Británie. Připomíná se už v 1. stol. př. n. l.
jako ohrazené město a obch. přístav na ŕ. Temži. Jméno L. je
nejspíše kelt. původu: v hist. pramenech se objevuje nejprve
v latinizované podobě u Tacita (r. 115-117 n. l. Londinium),
později jako Lundonia (r. 730) nebo Lundenne (r. 839 v ags.
kronice). Jméno se vykládá různě : vychází se buď z
předpokládaného kelt. základu +londo- "divoký", údajného
základu jména osoby (tedy "Londínovo město") nebo kmene
("město Londinů"`), anebo z kelt. spojení lon-dún "pevnost
na vyvýšenině", popř. llyn-dún "opevněný přístav".

LONDONDERRY [landnderi]
m. v severoirské provincii Ulsteru, při ústí ř. Foyle.
Připomíná se už v 6. stol. jako klášterství irských mnichů
pod jménem Derry Columcille (r. 546 zal. zde klášter ke cti
sv. Columba); r. 1608 za vlády Jakuba I. bylo město po
porážce irského nár. povstání předáno pod pravomoc londýnské
City (tj. obchodní a banleovrú centrum Británie) a
přejmenováno na Londonderry: jméno je složeno z kelt. derry
"doubí, dubina" a MJ London (v. t.).

LONDÝN viz LONDON

LORRAINE viz LOTRINSKO

LOS ANGELES [losendželíz]
m. v USA (stát California). Zal. r. 1779 špan. výpravou,
kterou sem přivedl Gaspar de Portolá v den po šp. svátku
Porciúnculy, a k poctě Panny Marie pojmenováno dlouhým
názvem Pueblo de Nuestra Seňora la Reina de los Angeles de
la Porciúncula "město naší Paní Královny andělů z
Porciúnculy (tj. františkánský kostel poblíž Assisi). Jméno
brzy zkracováno na pouhé Los Angeles "andělé.

LOTRINSKO
fr. Lorraine [lorén) hist. země v sv. Francii, pův.
samostatné vévodství (od 9. stol.). Název podle Lothara II.,
který v ní vládl (Lotharingia "země lidí Lotharových"). Z
lat. názvu Lothari regnum ("Lotharovo království ) vznikl
fr. název Lorraine. Území L. obsahovalo pův. zhruba dnešní
Nizozemsko, Belgii, Lucembursko, sz. Německo, Alsasko a
Lotrinsko; stálým dělením z něho r. 1766 zbyla rozloha,
kterou má dnešní franc. provincie Lorraine.

Zeměpisná encyklopedie

2010-05-19T06:15:00.000-07:00

LIMA
hl. m. Peru, na úpatí And. Zal. špan. dobyvatelem F.
Pizarrem r. 1535 na den Tří králů (6. ledna) a podle toho i
pojmenováno Ciudad de los Reyes "město králů" . Avšak už v
2. pol. 16. stol. vystupuje pod starým domorodým názvem
Rimac, což bylo jméno řeky, nad níž město vzniklo (v jaz.
kečua rimac "hovořcí, věštící ); disimilaci l za r a ztrátou
koncového -c se vyvinula dnešní podoba Lima.

LIMERICK [limerik] n. LUIMNEACH
m. v Irsku, u ústí ř. Shannon. Zal. v raném středověku v
místě zvaném stir. Luimneach "pustina, holé místo". Ze
základu lom (zdrobn. z luimne) je odvozena řada irských
toponym.

LlMOGES [limóž]
m. ve str. Francii, nad ř.
Vienne. Hl. m. býv. provincie Limousin; známo už z řím.
období jako Augustoritum (2. stol. n. l.) "Augustův brod" (z
kelt. rito- "brod`"). Od zal. biskupství v 3. stol. objevuje
se nové jméno Lemovices (ok. 400), jehož základem byl název
gal. kmene Lemoviků (civitas Lemovicum) . Z něho se postupně
vyvinula podoba Limoges (poprvé r. 1115).

LINEC viz LINZ

LINZ [-c] č. Linec
m. v Hor. Rakousku, nad ř. Dunajem. Doložen už z řím. dob
(1. stol. n. l. lat. Lentia, r. 799 Linze). Jméno pochází
buď z kelt. základu lenta "lipa" nebo lliant "voda, říčka",
tj. "místo u lip n. u vody".

LIPSKO viz LEIPZIG

LISABON viz LISBOA

LISBOA [liž-] č. Lisabon
hl. m. Portugalska, přistav při ústí ř. Tejo do Atlantského
oceánu, středisko provincie Estremadura. V antické době
vyrostl zde za Julia Caesara v l. stol. př. n. l. řím.
tábor, nazvaný na Caesarovu počest Felicitas Julia, tj. asi
"cís. tábor štěstí". Město, které bylo pozd. založeno na
sedmi pahorcích, připomíná se už v poč. n. l. jako Ulisea
(soudí se někdy na původ z fén. alis ubbo "veselá zátoka",
ale je to sporné), pozd. Olissipo. Tuto formu přejali
Vizigóti jako Olissipona (z toho se vyvinula něm. podoba
Lisabon, jež přenesena i do češt.). Za arab. nadvlády nad
části Pyrenejského poloostrova znělo MJ v arabštině
al-Ošbuna, pozd. Lišbuna: z toho se odvozuje dneš. portug.
podoba Lisboa.

Malá zeměpisná encyklopedie

2010-05-11T07:16:00.000-07:00

LIBREVILLE [librvil]
hl. město Gabunské republiky, v záp. Africe. R. 1849 zde
byla na území, získaném nedávno předtím Francouzi, zřízena
vesnička pro černochy osvobozené z otrokářské lodi. Její
jméno později přešlo na celé rostoucí přístavní město.
Význam ve franc. naznačuje, že jde o "město svobodných".

LIBYE
stát v sev. Africe, nezávislý od r. 1951. Jméno je známo už
z antiky; řec. Libyá označovalo obecně známou část Afriky na
západ od Egypta, od 5. st. př. n. 1. pokládanou za třetí
světadíl. Jméno je doloženo ji z 2. tisíciletí př. n. l. v
egyptských hieroglyfech, kde se hovoří o lidu Lbw (Libu).
Dnešní arab. podoba jména je Líbijá.

LIEGE [lijéž] č. Lutych
m. ve vých. Belgii, na soutoku Maasy a Ourthy. Pochází z
doby předgermánské; jméno L. se připomíná až od 8. stol. (r.
770 Leodicum, Leodium), kdy zde bylo založeno biskupství a
při něm významná círk. škola (studoval na ni v ll. stol. i
náš letopisec Kosmas). MJ nejasné, je zřejmé kelt. původu
(snad z OJ), jak naznačuje stará lat. podoba Leodicus vicus.
Zčešt. Lutych vznikl z něm. MJ Lüttich.

LIETUVA viz LITVA

LICHTENŠTEJNSKO něm. Liechtenstein
země a státeček v Alpách, mezi Rakouskem a Švýcarskem. Pův.
říšské markrabství Vaduz (v. t.) a svob. panství
Schellenberg připadly r. 1719 knížecímu rodu Liechtensteinů,
a podle něho přejmenovány na L. (rodové jméno se odvozuje z
názvu rakouského hradu Liechtenstein "hrad na světlé n.
slunečné skále").

LILLE [lil]
m. v sev. Francii, centrum franc. Flander. Zal. v 10. stol
po lat. jménem Insula castrum "ostrožní osada (z lat. insula
"ostrov n. ostroh a castrum "tábor, osada" ), neboť jeho
jádro a leží na ostrohu mezi potoky. Hláskový vývoj k dnešní
podobě šel od Insula přes Isla (r. 1066), Ľ Isle n. Lilla
(13. stol.) až k Lille.

Malá zeměpisná encyklopedie

2010-05-10T01:39:00.000-07:00

LEUVEN [léven] fr. Louvain [luvén] č. Lovaň
m. v Belgii, vých. od Bruselu, nad ř. Dyle. Býv. hl. m.
vévodství Brabantského. Zal. už v předgerm. době (poprvé
doloženo v 7. stol. v lat. podobě Lovanium). Výklady z
germán. základů (bud s významem "lesní močál" nebo "ostroh v
bahnité řece") neuspokojují. Věrohodnější se zdá být výklad
MJ z keltského základu s významem "bystrá řeka" (šlo tedy
pův. o název řeky Dyle).

LHASA viz LA-SA

LIBANON
stát v Přední Asii, na vých. pobřeží Středozemního moře.
Arab. podoba jména je Lubnán. Totéž jméno má pohoří, z něhož
se přeneslo na celou zemi. Řekové je nazývali Libanos,
Římané Libanus mons. Jde o pův. semit. označení znamenající
"bílé hory" (asyrsky labnana, starohebr. l'banon). V arab.
slovní kořen l-b-n vyjadřuje představu mléka ; odtud vychází
i představa Libanonu jako země mléka a medu, užívaná mj. i v
turistických reklamách. Nelze vyloučit ani odvození tohoto
jména od světlých vápenců a pískovců, na něž je L. bohatý
(navíc mohl být motivem pojmenování fakt, že vápencové stěny
jsou holé a že některé vrcholy jsou trvale pokryty sněhem).

LIBEREC
m. v ČSSR, v sv. Čechách, v kotlině mezi Ještědem a
Jizerskými horami, Zal. v pol. 13. st. něm. kolonisty, název
poprvé doložen r. 1352 jako Ríchenberc (ze spojení am ríchen
berge "u bohaté hory"), pozd. Reichenberg, lid. něm.
výslovnosti změněný v Ríberk; v češtině pak disimilací r - r
na l - r vznikla z něho podoba Liberk, z jejíž lokálové
formy v Liberce byl analogii vytvořen nový tvar nominativu
Liberec. Něm. MJ R. bylo do Čech zřejmě přeneseno z
některého stejnojmenného místa v Německu (nejspíše R. v
Sasku, v okr. Dráždany).

LIBÉRIE
stát v záp. Africe (úř. n. Republika Libérie), na pobřeží
Atlantského oceánu. Zal. r. 1822 Americkou kolonizační
společností jako kolonie pro osvobozené černé otroky z
Ameriky, kteří sem byli péčí této společnosti "
repatriováni". Nezávislou republikou podle amer. vzoru se
stala r. 1847. Po více než 100 let byla jediným formálně
nezávislým státem v celé tropické Africe. Jméno státu bylo
vytvořeno uměle: znamená "země svobodných" (z lat. liber
"volný, svobodný").

2010-05-07T07:01:00.000-07:00

Česká mariánská muzika
Chtít, aby spal
- všeobecně známá píseň
- jedna z nejznámějších a nejkrásnějších vánočních písní, obsažených ve sbírce Česká mariánská muzika
Svatoroční muzika
- duchovní píseň
Loutka česká
- milostná píseň
- vycházel z mateřského jazyka
Felix Kadlinský (1613 – 1675)
- jezuitský profesor
- tvůrce české barokní poezie
- přebásnil písňový soubor německého jezuity Friedricha von Spee a dal mu název Zdoroslavíček = přizpůsobuje ji českému prostředí jak obsah, tak písňovou podobu
Drama
Jan Libertin
- je jedním z představitelů tzv. jezuitského dramatu
- dílo: Rakovnická vánoční hra o narození Ježíška řeší otázku, zdali se Kristus narodil všem lidem bez rozdílu

Světská tvorba
Václav Jan Rosa (1621 – 1689)
- představuje světskou tvorbu nepříliš vysoké úrovně
- básnické dílo: Discursus Lypirona, tj. smutného kavalíra, de Amore anebo o lásce
= ve 3 272 verších přemýšlí Lypiron o dámě svého srdce a o tom, zda se má s milou setkat a vyznat ji lásku
- v latině vydal mluvnici češtiny Čechořečnost – snaží se zabránit zbytečnému přejímání cizích, převážně německých slov
- jeho jazykové novotažení směřovalo k neústrojnému purismu (přehnané jazykové čistotě)

Malá zeměpisná encyklopedie

2010-05-06T00:55:00.000-07:00

LÁZIKÍJA č. Latakie
příst. město v záp. Sýrii, na pobřeží Středozemního moře
naproti o. Kypru. Zal. je poč. 2. stol. př. n. l. král
Seleukos I. na místě starší fénické osady a pojmenoval na
počest své matky Laodíkeia. V řím. období se připomíná jako
Laodicea ad Mare (přívlastek "přímořská" připojen na
rozlišení od dalších 5 měst téhož jména). Koncem
seleukovského období patřila L. k nejvýznamnějším syrským
městům. Dnes je pod arabizovaným jménem al-Ládhikija
krajským městem a důl. přístavem.

LEEDS [lids]
m. v Británii, v hr. Yorkshire, nad ř. Aire. MJ se vykládá
různě: bud z kelt. jména řeky Lotissa (tj. "bahnitá"), anebo
ze základu +plód "prudce tekoucí" (snad staršího pojmenování
řeky Aire), popř. ze stbrit. Látenses "lidé obývající břehy
řeky Láta". Nejstarší doložená podoba Loidis (r. 730)
označovala pův. celý okrsek ležící při řece.

LE HAVRE [ľ ávr]
m. a přístav v sev. Francii, při úsd ř. Seiňy do Lamanšského
průlivu. Zal. r. 1517 v místě starší rybářské osady jako
přístav vojenského námořnictva; nazván pův. Havre-de-Grace
podle kaple Milostné P. Marie (Notre-Dame-de-Grace), tam
postavené. Franc. havre "přístav" se odvozuje z germ. hafn.

LEIDEN n. LEYDEN [lejden) m. sv. od Haagu
v Holandsku. Poprvé se připomíná v 10. stol. (r. 933
Leythem). Tradiční výklad MJ ze starořím. Lugdunum Batavorum
je chybný, neboť byl uměle vytvořen humanistickými učenci až
po založeni tamní univerzity r. 1575. Jak patrno z podoby
Leythen, doložené už k r. 1083, pochází název z ap. leithen
(tj. 3. p. pl. subst. leiti "kanál, vodní cesta"), tj.
"město na kanálech".

LEIPZIG [lajpcik] č. Lipsko
m. v NDR, v Sasku, při ústí ř. Pleisse a Parthe do Bílého
Halštrova. Pův. slovanská osada ze zač. 10. stol., r. 1015
povýšena na město. Dnešní jméno vzniklo poněmčením slovan.
jména Lipsk (r. 1156 Lipz, 1350 Lipzák), jež se odvozuje z
ap. lipa "lípa příponou -sk(o), tj. "místo porostlé lípami".

LENA
ř. v asijské části RSFSR (délka 4270 km), vlévá se do moře
Laptěvů. Název poprvé zaznamenán v rus. zápise ze 17. stol.
Zdá se, že jej rutina přejala z jaz. sibiřských Evenků,
kteří slovem jeljujone označují obecně řeku zvl. velký vodní
tok. V jazycích tunguzsko-mandžuské skupiny má ř. L. ještě
lokální názvy Orjus (v jakutštině) a Zulche (v burjatštině).
Podle ř. Leny vytvořeno pův.krycí jméno Vladimíra Iljiče
Uljanova - Lenin.

LENINGRAD
m. v RSFSR, při ústí ř. Něvy do Finského zálivu. Zal. je
ruský car Petr I. Veliký, který tu dal r. 1703 nejprve
zbudovat na nově získaném ostrově v deltě Něvy
Petropavlovskou pevnost (pojmenovanou podle tamního kostela
sv. Petra a Pavla), v její blízkosti pak město ,Sankt
Piterburch "Svatý Petrohrad" (na počest carova patrona,
apoštola sv. Petra). Od r. 1712, kdy se stalo hl. městem
carského Ruska (setrvalo jím do r. 1917), neslo módní něm.
název Sankt Petersburg (lidově se mu však říkalo jen Pitěr).
Na poč. I. svět. války v r. 1914 m. přejmenováno na slovan.
Petrograd "Petrovo město" (v češt. se podoby Petrohrad
užívalo už dlouho předtím); tento slovan. překlad MJ je
zajímavý tím, že ve významu "město" použil nikoli rus. slova
gorod, nýbrž vznešenější círk. slovan. formy grad (srov. též
MJ Volgograd, Kaliningrad aj.). Po Leninově smrti
přejmenováno r. 1924 na Leningrad "Leninovo msto" (z
kryptonyma V. I. Uljanova - Lenin - podle řeky Leny).

LÉOPOLDVILLE viz KINSHASA

LESOTHO
stát v již. Africe (úř. n. Království Lesotho), nezávislý od
r. 1966, předtím od r. 1843 brit. protektorát Basutsko,
angl. Basutoland "země Basutů". Starý i nový název se
odvozují z etnonyma zdejších obyvatel Basutu. Základem
tohoto jména je sotho n. suto (dubleta má příčinu v dvojím
pravopisném standardu), z něhož se předponou ba- vyjadřuje
plurál třídy jmen lidí (Basuto = = Sutové). Sutové se
zformovali v etnický celek a stát v 1. 1815- 1831 ze zbytků
kmenů rozprášených za nájezdů Zulů a Matabelů.

Malá zeměpisná encyklopedie

2010-05-05T00:19:00.000-07:00

LAOS
stát v jv. Asii. Jeho úplnou nezávislost potvrdila ženevská
konference r. 1954 a revidovaná ústava z r. 1956. Jméno
utvořeno podle národnosti Lao (vl. jménem Láw), koncovku pl.
-s přidali Portugalci. Levicové hnuti Vlastenecké fronty
Laosu (Neo Lao Haksat) nazvalo svou zemi Pathet Lao laoská
země" (ap. pathét "země`" souvisí se sans. pradeša). Tohoto
názvu se v zahr. publicistice používalo k označení lid.
hnutí kontrolujícího sev. oblasti země. Po vítězství
revoluce byla r. 1975 vyhlášena Laoská lid. dem. republika.

LA PAZ
m. v Bolivii, její faktické hl. m. (nominální metropoli je
Sucre, v. t.). Zal. r. 1548 špan. důstojníkem A. Mendozou a
pojmenováno Pueblo Nuevo de Nuestra Seňora de la Paz, tj.
"nové město naší Paní Míru (= Panny Marie)" : motivem názvu
bylo usmíření dvou soupeřících skupin špan. dobyvatelů,
posledních stoupenců Pizarra a Almagra. Z dlouhého názvu
zbylo jen poslední slovo La Paz "mír".

LA PLATA šp. Río de la Plata
nálevkovité ústí ř. Paraná a ř. Uruguay v již. Americe. Jeho široký záliv objevil
r. 1516 Juan Diaz de Solis (podle něho nazváno ústi Río de
Solis), důkladněji toto území prozkoumali Magellan (r. 1520)
a Cabot (v I. 1526-1529). První osada, jež tu vznikla r.
1535, bylo Buenos Aires (zal. Pedro de Mendoza). Název Río
de La Plata "řeka stříbra" vytvořil Sebastian Cabot, jehož
výprava se tu u místních domorodců setkala s udivujícím
množstvím stříbrných předmětů. Tato okolnost se stala i motivem názvu státu Argentina (v. t.).

LAPONSKO fin. Lappi
území za sev. polárním kruhem, z větší části v Norsku,
ostatek ve Švédsku, Finsku a sz. části SSSR. Fin. název
Lappi znamená "severní neobydlená země" (z toho vzniklo
etnonymum Lappalainen "leaponec"). Ze švéd. podoby Lapp, -ar
("Laponec, -ci") vzniklo zast. čes. označení Lopar, -ři (též
lo- parština). Sami Laponci nazývají sebe i svou zemi Sabme,
pl. Samek (tomu odpovídá fin. Suomi "Finsko ) : v SSSR se
jim proto oficiálně říká Sámové (rus. samy).

LA-SA č. Lhasa
hl. m. Tibetu, v ČLR. Zal. v 7. stol. n. l. jako duchovní
středisko lámaismu na místě starší osady Rasa (název
nejasný). Jméno L. se odvozuje z tibet. lha "bůh`" a sa
"země", tj. "božská, posvátná země".

LAS VEGAS
m. v USA (stát Nevada). Zal. r. 1855 mormonskými
přistěhovalci, brzy však opuštěno; r. 1905 postavena zde
železnice a od té doby začalo město růst. Jméno vzniklo ze
šp. vegas "louky", tj. "místo na loukách, kde bylo první
tábořiště přistěhovaleckých vozů.

LATAKIE viz LÁZIKÍJA

LATVIJA viz LOTYŠSKO

LAUSANNE [lózan]
m. v ji. Švýcarsku, na sev. břehu Ženevského jezera. Známo
už v starověku (Lausodunum) jako opevněné sídlo při jezeře
zvaném v lat. pramenech Lacum Losonne. Jméno nejasné: podle
jednoho výkladu znamená "město nad řekou Laus" (z kelt.
leusa "oblý kámen"), podle jiného pochází z kelt. OJ Lousis
n. Lousius, tj. "Louisovo město".

Zeměpisná encyklopedie

2010-05-02T10:08:00.000-07:00

KYRENAIA č. zast. Cyrenaika
jedna ze tří provincií Libye, v sev. Africe. Již v 7. stol.
př. n. l. kolonizována Řeky, kteří zde za ložili osadu
Kyréné, pozd. proslavené středisko vědy a umění. Když se r.
96 př. n. l. stala provincii Římské říše, převzala řec.
jméno osady v polat. podobě Cyrenaica. Od 4. stol. ji
ovládala Byzanc, r. 643 dobyta Araby. Od r. 1578 do 1912
patřila Turecku, potom Itálii a krátkou dobu Velké Británii.
Střec. název Kyréné se odvozuje z pův. libyjského Kura
"vodní pramen (podle toho, že řec. osada vznikla u pramene
pitné vody).

[L]

LABE něm. Elbe
ř, ve stř. Evropě, 1154 km dlouhá (z toho v Čechách 396 km).
V antic. pramenech (Strabón, Tacitus) se připomíná jako
Albis, pozd. v 8.-9. stol. jako Alba n. Albia. Čes. podoba
Labe doložena poprvé v Kosmově kronice r. 1125: je přejetím
z germ. +Alba, jež do slovan. dalo +Olba, a to pak přesmykem
Laba, pozd. Labie n. Labě (ž. rod změněn v střední až v 17.
stol.). Jméno má původ v ide. základu +albh- "bílý, světlý,
čistý" (srov. lat. albus "bílý"), v němž došlo k významovému
posunu od "bílý" až k "vodní, tekoucí, tj. řeka". Potvrzují
to skand. podoby elf "tok, proud" a elce "říční koryto".Soubor ZEMJM09.TXT Obsahuje hesla od LABRADOR do MAĎARSKO

LABRADOR [angl. lebre-]
největší poloostrov Sev. Ameriky, součást kanadské provincie
Newfoundland. Poprvé objeven normanskými Vikingy ok. r.
1000, podruhé portug. výpravou Kašpara Cone Real r. 1500.
Podle něho území pojmenováno na port. mapě z r. 1504 Terra
de Corte Real "země Corte Realová". V praxi však zvítězil
název Terra de lavradores "země dělníků (podle toho, že
Portugalci zde zajali několik desítek statných domorodců,
jež odvezli do Lisabonu s plánem, že se nově objevené území
stane dobrým zdrojem pracovních sil, otroků). Název pozd.
zkrácen a pozměněn na Labrador (základ v lat. labor
"práce").

LAGOS
hl. m. afr. státu Nigérie, v jv. části země (středisko kmene
Jorubů). Centrum města leží na ostrově uprostřed lagun. Od
18. do pol. 19. stol. známo jako tržiště s otroky. R. 1861
připadlo Angličanům, kteří z L. a přilehlého území vytvořili
r. 1886 samosprávnou kolonii a protektorát (r. 1906 spojen s
brit. protektorátem Jižní Nigérie). Portug. plavci, kteří
obchodovali s touto částí Afriky už od konce 15. stol.,
nazvali místo lagos "laguny, jezera" (tj. pl. od port. lago,
jež se odvozuje z lat. lacus). Jorubové užívají domácího
názvu Eko (etymologie nejasná).

LA HABANA
č. Havana hl. m. Kuby, největší město s přistav v Záp. Indii
(Stř. Amerika). Zal. je r. 1515 špan. dobyvatel Diego
Velasquez a pojmenoval San Cristobal de la Habana "svatý
Kryštof Havany" (Havana byl domorodý název indián. kmene a
jím obývaného území). Obliba sv. Kryštofa zvýšena
skutečností že byl patronem Kolumbovým. Z dlouhého jména
zbyla nakonec jen poslední část.

LÁHAUR
město v Pákistánu, v záp. Paňdžábu. Od nepaměti významné
středisko karavanního obchodu. Rozkvétalo hl. za vlády
Velkých Mughalů v 16. a 17. st. Staré jméno nejasného původu
objasňuje lidová tradice vyprávěním o tom, že město založil
Lo (sans. Lava), syn legendárního Rámy (hrdiny eposu
Rámájany), a dal mu jméno Lohávar -ávar "místo, sídlo" je
časté zakončení íránských jmen měst). Do evrop. jazyků jméno
dříve pronikalo v angl. transkripci Lahore.

??
město ve Finsku, při nejjižnějším zálivu jezera Päijänne.
Patří k nejmladším fin. městům (městská práva dostalo až
roku 1905). Od té doby se rozrostlo v moderní průmyslové
velkoměsto a středisko zimních sportů (mezinárodní lyžařské
závody). Jméno je ryze finské a znamená "záliv".

LAKHNAÚ
m. v Indické republice, v státě Uttar Pradéš. Rozvíjelo se
zvl. od konce 18. stol., kdy zde nastal rozmach stavební
činnosti za vlády muslimských navábů. Pův. se jmenovalo
Lakšmanpúr "město Lakšmany" (tj. bratra legendárního prince
Rámy, hrdiny eposu Rámájana, jehož rodiště umísťuje tradice
do blízkosti města). Angl. přepis MJ je Lucknozv.

LA MANCHE [-nš] n. LAMANŠSKÝ PRŮLIV
moř. průliv spojující Severní moře s Atlantským oceánem,
odděluje Francii od Anglie. V řím. starověku znám pod jménem
Mare Britanicum "moře britské. Ve franc. se vžil metaforický
název La Manche "rukáv" (podle tvaru průlivu), srov. i něm.
Áŕmelkanal. Angl. jméno je The English Channel "anglický
kanál, průliv", často zkráceně The Channel. Brit. ostrovy v
Lamanšském průlivu (Guernsey, Jersey, Alderney) se nazývají
Channel Islands.

LANCASTER [lenkestr]
m. v Lancashire (Velká Británie), nad
ř. Lune. Pův. opevněné římské město. Stará římská podoba
jména je Lanecastrum (r. 1094) : ukazuje na původ z názvu
řeky Lune (z kelt. Loin "zdravá, uzdravující voda ) a z lat.
castrum opevněné město, tábor", tj. "město nad ř. Lune".

Zeměpisná encyklopedie

2010-04-30T03:42:00.000-07:00

KUMASI
druhé největší město africké Ghany; tradiční centrum Ašantu,
sídlo jejich vládce asantehene. Jméno vykládáno dvojím
způsobem:(1) z akanského kuma-si" za otvorem" (tak vykládal
franc. afrikanista Delafosse město totiž stálo za bažinou) a
(2) z pův. akanského okum-ase "pod stromem okum". Tento
výklad misionáře Christallera je věrohodnější.

KURDISTÁN
souhrnné označení oblasti obývané Kurdy, zejm. v Turecku,
sev. Iráku a Íránu. Od jara 1974 v Iráku autonomní oblast.
Jméno se objevuje v 11. st. jako název provincie, jinak ve
správní terminologii se ho používalo převážně neoficiálně.
Je utvořeno z etnonyma Kurdi a apelativa -stán, používaného
v oblasti iránských jazyků na označení území. Původ jména
Kurdů není zcela jasný. V sumerských nápisech z doby 2000
let př. n. l. se objevuje jméno země Kardaka, v asyrských
pak jméno národa Kur-ti-e. Řečtí autoři píší jednak o lidu
Karduchoi (Xenofón), jednak Korduené. V aramejských textech
se hovoří o lidu Kardú (akkadské kardu "silný, hrdina").
Podle novějších autorů však dnešní Kurdové nejsou potomky
starověkého lidu Karduchoi, nýbrž plemene zmiňovaného u
antických autorů jako Kýrtioi, lat. Cyrtii (Strabón) mezi
obyvateli Persie. Po arab. dobytí země v 7. st.
zevšeobecnělo dnešní jméno - arab. Kurd,pl. Akrád - jako
souhrnný název pro směs íránských a íránizovaných kmenů v
této oblasti. Islámská genealogie a kurdská vlastni tradice
nepřispívají k řešení; odvozuji jméno jednak od arab. karada
"zapudit", jednak od perského gurd hrdina". Žádný z těchto
výkladů neuspokojuje.

KURILY rus. Kurilskije ostrova
řetěz asi 50 ostrovu a ostrůvků v sovět. části sev. Tichého
oceánu, mezi jap. ostrovem Hokkaidó a Kamčatkou (v. t.). R.
1875 ovládnuty Japonskem, r. 1945 připadly Jaltskou dohodou
Sovětskému svazu. O-vy nesou jméno Kurilů, autochtonního
kmene národnosti Ainu, původu austronéského. Etnonymum se
vykládá z ainského kur "lidé, soukmenovci .

KYJEV viz KIJEV

KUVAJT
arab. emirát a jeho stejnojmenné hl. město při Perském
zálivu. V 16. st. se tu usadili Portugalci a vystavěli zde
malou pevnůstku. Město vzniklo až poč. 18. st. Arab.
zdrobnělina al-kuwajt znamená "hrádek n. "pevnůstka. Nelze
nicméně říci s jistotou, že město dostalo jméno až podle
zmíněné port. stavby.

KVARNER
záliv v sev. části Jaderského moře mezi jugosl. poloostrovem
Istrií a Dalmácií, podle něho též pobřeží a průliv. Antický
název zněl Sinus Flanaricus "záliv Flanonský" (z MJ Flanoni,
dneš. Plonim). Dneš. název K. se odvozuje z lat. Mare
Quaternarium, tj. "moře čtyřdílné" (podle toho, že jsou v
něm čtyři protáhlé, rovnoběžné ostrovy Krk, Cres, Ráb a
Lošinj, které je rozdělují).

KYPR
ostrovní republika, nezávislá od r. 1960. V dokumentech z
el-Amárny (14. st. př. n. l.) je ostrov nazýván Alasia; od
antického starověku zůstává však již trvale dnešní název.
Jeho pův. řec. forma zní Kypros, turecky Kibris. Jméno se
odvozuje od keře cypřiše (řec. kyparissos, lat. cypressus).
Těžba mědi na ostrově dala vznik názvu pro tento kov - lat.
cuprum - užívaného v západoevrop. jazycích.

Malá zeměpisná encyklopedie

2010-04-29T06:39:00.000-07:00

KROMĚŘÍŽ
m. v ČSSR, na stř. Moravě,vj. cípu Hané, nad ř. Moravou.
Stará trhová a farní ves z poč. 12. stol. (poprvé doložena
r. 1131 jako Cromesir); na město povýšena r. 1290, od 13.
stol. letní rezidence olomouckých biskupů. MJ K. .je
odvozeno z OJ Kroměžir přivlast. příponou -js a znamenalo
"Kromě- žirův (hrad)" ; od 14. stol. se místo podoby
Kroměžiř začal uplatňovat přesmyknutý tvar Kroměřiž n. -říž
(lépe se vyslovoval).

KRUNGTHÉP č. zast. Bangkok
hl. m. Thajska, v jv. Asii, na ř. Menam při Siamském zálivu.
Thajskou metropolí se stalo r. 1782, když bylo pův. hl. m.
Ayuthia (z období 1350- 1767) zničeno. MJ se vykládá různě:
podle místního kanálu, jako "lesní ves" (v souvislosti s
bengál. bon "les") nebo podle olivového porostu. Název byl v
nové době nahrazen novým oficiálním pojmenováním Krung-thép
město bohů .

KRYM
černomořský poloostrov na jihu Ukrajinské SSR. Už od 10.
stol. př. n. l. osídlen ide. kmeny íránských Kimérů, Taurů a
Skytů. V 6. stol. př. n. l. zakládány zde řecké kolonie
(antický název poloostrova zněl Chersonesos Taurica). Po
zániku řeckého Bosporského království zal. ve stepních
oblastech Skyská říše (3. stol. př. n. 1.). Od 1. stol. př.
n. 1. postupně sem pronikali Římané, Gótové, Hunové,
Byzantinci, Tataři, Turci a Rusové. R. 1774 pod rus.
protektorátem, r. 1783 připojen k Ruské říši. O názvu
vysloveno mnoho hypotéz; podle nejstaršího dokladu jména ze
16. stol. se usuzuje na turkotat. původ. a to z kyrym
"příkop, val" (podle obranného valu, jímž byla opatřena úzká
šíje spojujicí poloostrov s pevninou).

KUALA LUMPUR
hl. město pův. Malajské federace, dnes celé Malajsie pochází
z malajského kuala "ústí, zátoka" a lumpur "bahno", tj.
bahnitá zátoka

KUANG-ČOU č. Kanton
město a přístav v jv. Číně, prov. Kuan-tung. Poprvé se
připomíná v 3. stol. př. n. l. jako Fan-jü (tak do 3. stol.
n. l.); jméno Kuang-čou, trvale užívané od 4. stol., znamená
"rozlehlé město (na úrovni střediska provincie)". Odvozuje
se z čín. kuang široký, rozlehlý`" a čou "město, centrum
provincie". Tradiční čes. podoba přejata z portug. Canton,
jež bylo od r. 1517 zároveň pojmenováním prov. Kuan-tung.

KUBA šp. Cuba [ku-]
ostrov a stát (úř. Repúblika de Cuba) v Karibském moři, v
tzv. Záp. Indii (Stř. Amerika).Objeven r. 1492 Kryštofem
Kolumbem , který jej zpočátku považoval ostrov Cipango (tj.
Japonsko);. při své další plavbě však na omyl přišel a dal
o. jméno Juana (na počest špan. následníka trůnu prince
Juana). Tento název se však neujal a posléze se i do
oficiálního názvosloví dostalo starší jméno Cuba, což byl
pův. název indiánského kmene, který obýval tento ostrov před
příchodem Evropanů. Etymologie nejasná.

KUEJ-LIN
m. v jíž. Číně, v autonomní oblasti Čuang v prov. Kuang-si.
Jméno je složeno z čín. kuej "skořícovík" a lin "porost,
les", tj. "porost skořicovníků" .

Zeměpisná encyklopedie

2010-04-27T08:28:00.000-07:00

KRAKÓW [-kuv] č. Krakov
hl. m. krak. vojvodství v Polsku, při soutoku ř. Rudavy s
Vislou. Od 10. stol. městská osada (připomíná ji r. 965
arab. cestovatel Ibráhím íbn Jakúb - stejně jako naši
Prahu). Od r. 1000 sídlem biskupství. V období 1320- 1595
metropolí a korunovačním městem Polského království. V 1.
1815-1846 samostatná republika. Název se odvozuje z OJ Krak
(je málo pravděpodobné, že jím byl kníže Krak ze starých
pověstí), a to při vlast. příponou -ov, tj. "Krakův (hrad)".
Jindy se MJ chápe jako "město havranů" (ze slovan. krak
"havran"), jistě vlivem nesprávné lidové etymologie. Na
západoslovan. území se vyskytuje množství MJ od téhož
základu.

KRALOVEC viz KALININGRAD

KRASNOARMEJSK
m. v SSSR,ve Volgogradské obl., při ústí Volžskodonského
průplavu. Zal. r. 1765 misionáři Jednoty bratrské tzv.
ochranovské (z Herrnhutu) jako centrum šíření křesťanství
mezi buddhistickými Kalmyky. Podle toho, že jejich osada
ležela při ústí ř. Sarpa do Volhy, dali jí pův. biblické
jméno Sarepta; od r. 1920 přejmenováno na Krasnoarmejsk (na
počest Rudé armády, rus. Krasnaja armija). Zakončení na -sk
analogii k strus. MJ typu Kursk apod. MJ Krasnoarmejsk se v
SSSR vyskytuje několikrát.

KREŠČAK viz CRÉCY

KRÉTA novořec. Kriti
největší ostrov Řecka ve Středozemním moři. Už v době
bronzové střediskem rozvinuté civilizace krétsko-mykénské.
Prostředník styků mezi Evropou, Asií a Afrikou. Od r. 67 př.
n. l. pod panstvím Římanů, později Byzantinců, Arabů,
Benátčanů a Turků. R. 1913 připojen k Řecku. Název zněl ve
střec. Krété. Souvislost s lat. creta "křída" je právě
opačná, než jak se někdy tvrdí (pojmenování materiálu na
psaní se odvozuje ze jména ostrova, ne naopak). Toponymum je
původu už předřeckého; má základ v názvu kmene Kreténů,
kteří se připomínají už ve Starém zákoně (bible). Etymologie
etnonyma není jasná (obec. slovo kretén "idiot" je jiného
původu!).

KRKONOŠE
nejvyš. horstvo Sudetské soustavy na čes.-pol. pomezí. Sg.
tvarem Krkonoš se pův. označovaly dva jeho význačné vrcholy
- dneš. Vys. Kolo (1506 m) a dneš. Kotel n. Kokrháč (1435
m); dodnes se tak správně nazývá tzv. Zlaté návrší (1411 m).
Jako pojmenování horského vrcholu se K š poprvé připomíná r.
1492. Později se tento název postupně rozšířil na celé
pohoří (r. 1517 Krkonošské hory) a nakonec pluralizoval (r.
1601 Krkonoše). Většina dosavadních etymologií chápe
oronymum K. jako složené, a to ze slovan. základů
+krk-/krak- "kleč, kosodřevina" a -noš/e "nosit", tj. "hora
n. hory nesoucí kleč, s porostem kosodřeviny". Novější
bádání se pokouší vyložit jméno K. ze substrátového, snad
již praevropského slova s významem "kamenité úboči, kamenné
pole". Na podporu této hypotézy možno uvést mj. oronymum
Gorgany (sv. část Vých. Karpat v SSSR, dosahující výšky až
1836 m) a řadu jmen karpat. vrcholů, odvozených z dial. ap.
gorgan "kamenité návrší s roztroušenými balvany, úbočí
skalnaté hory n. hřbetu".

KRNOV
m. v ČSSR, v Severomoravském kraji, při soutoku ř. Opavice s
Opavou. Zal. r. 1279 již jako město (Kyrnow). MJ K. je
odvozeno z OJ +Krn ("zakrnělý, mrňous") přivlast. příponou
-ov, tj. "Krnův (majetek)". Vedle čes. jména K. mělo m. i
něm. jméno Jägerndorf "ves myslivců (poprvé tak r. 1253),
jak dosud ukazují tři lovecké trubky ve znaku města.

2010-04-19T07:51:00.000-07:00

KOLORADO viz COLORADO

KOLUMBIE šp. Colombia [ko-]
země a stát na sz. Již.Ameriky (úř.n. Kolumbijská
republika). Španělsku ji v l. pol. 16. stol. získal
konquistador G. Jiménez de Quesada. R. 1739 připadla l;
špan. místokrálovství Nueva Granada ("Nová G."), jež
zahrnovalo i dneš. Panamu a větší část Venezuely. Brzy po
vypuknutí protišpan. odboje v r. 1810, úspěšně završeného
Boli varovým vitězstvím v bitvě u Boyacá r. 1819, založena
zde r . 1811 republika Cundinamarca (tj. zkomolenina
staršího šp. Cundirumarca "území určené k rozšíření", které
utvořil už v 16. stol. konquistador Luiz Daza ze šp. cundir
" rozšířit" a marca "území, zvl. pohraniční"). Když k ni byl
r. 1819 připojen navíc Ecuador, změnila jméno na honosnější
Colombia Grande "Velká Kolumbie" (v r. 1830 po odtržení
Venezuely a Ecuadoru nazývána zprvu jen Colombia, pozd.
starším obnoveným jménem Nová Granadaj. R. 1886 ustavena
unitární republika Kolumbíe s centrální vládou. Jméno K.
dostala země na paměť Kryštofa Kolumba, objevitele Ameriky.
Podle něho byla pojmenována i Britská Kolumbie, dneš.
provincie v záp. Kanadě (zal. koncem 18. stol.).

KOMÁRNO
m. v ČSSR, na záp. Slovensku, při ústí Váhu do Dunaje (na
levém břehu). Připomíná se už v 11. stol. (r. 1037 Camarin,
1075 piscatores Camarienses "rybáři komárenští"). MJ je
odvozeno z ap. komár (místo komárno, -né, tj. "území
komárové", podle toho, že zde na rozbahněné půdě bývalo
mnoho komárů). Téhož původu je i maď. Komárom na pravém bř.
Dunaje.

KOMORY
souostroví u pobřeží vých. Afriky, franc. Comores; zatím
spravované Francií (jedná se o udělení nezávislosti). Jméno
je odvozeno z arab. názvu Kumr, které středověcí arab.
autoři používali i pro Madagaskar. Odlišné čteni Kamar
znamená arab, "měsíc". Toto jméno se vyskytuje ve vztahu k
vých. Africe a východoafr. horám již i u antických autorů: u
Ptolemaia ore selénaie, lat. montes Lunae "měsíční hory". Ve
svahil., již hovoří obyvatelstvo Komorských ostrovů, se hl.
ostrov a pale i celé souostroví jmenuje Ngazija [ngaziďa].

KONGO
jméno středoafr. veletoku a až do r. 1971 též dvou státu na
jeho březích: býv. Belgického Konga - dnešního Zaire, a býv.
Konga-Brazzaville, které jediné si toto jméno uchovalo - v
dnešním úř. n. Konžská lidová republika, resp. jen Konžská
republika. Port. plavci se koncem 15. stol. setkali při ústí
řeky s vyspělou říší, jejíž vládce nesl titul manikongo "pán
Konga" a hl. město Mbanza Kongo "město Kongo". Hl. etnická
skupina při ústí řeky v místech staré říše jsou kmeny
Bakongo. Původ slova není zcela jasný. Byly navrženy výklady
z ko-ngo "země leoparda", ze nkongo "lovecký veterán", popř.
z kong "vrhací zbraň". V jazyce kikongo může to dnes
znamenat také "sytě černá barva". Slovo je rozhodně
spojováno s představou prestiže a moci. Symbol leoparda se
zachoval i v moderním životě : v Kinshase byl zřízen vysoký
státní řád leoparda, jeho obraz byl užíván státní leteckou
společností apod. V některých bantuských jazycích hong
znamená také "hory".

KONSTANCA viz CONSTANTA

KONSTANZ č. Kostnice
m. v NSR, j. od Stuttgartu, na břehu Bodamského jezera. Zal.
r. 378 jako opevněné město, od r. 560 sídlem biskupství.
Jméno, jež je poprvé doloženo na zač. 6. stol. (r. 525
Constantia), dostala osada na počest řím. císaře Konstantia
I. zvaného Chlorus (292-305); v něm. postupně změněno na
Costinze (8. stol.), nář. Kostniz (odtud čes. Kostnice), až
novější doba se znovu více přiklonila k pův. lat. základu.

KORDILLERY šp. Córdilleras (kordyljeras)
horský systém v záp. části Sev. a Str. Ameriky, táhne se ze
sev. Aljašky přes Kanadu, USA, Mexiko až do Panamy; jeho
pokračováním na jihoamer. pevnině jsou hory Andy (v. t.).
Název vznikl ze šp. córdillera, pl. -as "hory, pohoří" (z
cordel "šňůra, provaz", a to z lat. chorda "struna, páteř").

KORDOVA viz CÓRDOBA

KOREA kor. Čchoson
území na Korejském poloostrově ve vých. Asii, jež tvoří dva
státy: Korejská lidově demokratická re publika (Čchoson
Mindžudžurji Inmin Konghwaguk) a republika Jižní Korea
(Dae-han minkuk). Za čínské dynastie Chan založeno na hor.
toku ř. Jalu království Kaoli, korej. Korjo, jap. Kórai (z
toho vznikla podoba Corea n. Korea v evrop. jaz.), jež
trvalo v zemi od 10.-14. stol. (etymologie nejasná). Korejci
svou zemi od nepaměti nazývají Čchoson "svěžest úsvitu , tj.
známá "ze mě jitřní svěžesti.

KORINTHOS č. Korint
m. v Řecku, středisko stejnojmenného okresu na Korintské
šíji. V antické době jedním z nejdůl. městských státu (tzv.
polis), východiště řeckého kolonizačního podnikání v celém
Středomoří. Jako Člen tzv. Achájského spolku, namířeného
proti Makedonii, stal se oběti makedonské expanze a
anektován Makedonskou říší, v niž byl za Alexandra
Makedonského nejvýzn. řec. městem. R. 146 př. n. l. vypleněn
Římany, r. 46 př. n. l. znovu vybudován za Julia Caesara a
přejmenován na Colonia Laus Iulia Corinrhus "osada K. k
chvále Julia . Jedno z center raného křesťanství. V 1.
1458-1821 pod tureckým jhem. R. 1857 zal. v blízkosti
Neakorinrhos "Nový Korint". Korintský průplav prokopán r.
1893 v Korintské šíji. Pověst odvozuje jméno z OJ krále,
který byl údajně zakladatelem města. Nevěrohodný je též
výklad od řec. koroné "vrchol, koruna . MJ je velmi
pravděpodobně už předřecké ho původu. Etymologie nejasná.

KORSlKA [-zi-] fr. La Corse it. Corsica
o. ve Středozemním moři, sev. od Sardinie, fr. departement.
V 3. stol. př. n. 1. ovládnut Římany, v 5. stol. Vandaly, v
9. stol. Araby, v 11. stol. Italy (ti jej r. 1768 postoupili
Francií) a r. 1796 získán trvale Francúií Staří Řekové jej
nazývali Kirnos, metaforicky též "ostrov krásy, Římané pak
Corsis. Název je nepochybně předřímský, snad už fénický
(odvozuje se z fén. chorsi "zalesněný", a to podle hustých
jehličnatých lesů, z nichž se získávalo dřevo ke stavbě
lodí).

KOSOVO
hist. kraj v již. Srbsku v SFRJ, od r. 1946 autonomní oblast
Kosovo a Metohija. Pův. Kosovo polje, jež se zapsalo do
dějin bitvou na tzv. Vidovdan (tj. den sv. Víta) r. 1389,
která rozhodla o turecké nadvládě nad srbskými zeměmi. Název
doložen již od 11. stol. Pochází z OJ Kos a ap. polje (pozd.
se vypouštělo), jež v sch. znamená nejenom "pole", ale také
"rovina, pláň`" (v tomto druhém významu je i v našem MJ).

KOSTARIKA špan. COSTA RICA
stát ve Str. Americe. Území objevil r. 1502 Kryštof Kolumbus
a pojmenoval pův. Costa del Oro "pobřeží zlata" (podle
množství zlatých předmětu, které spatřil u tamních
indiánských obyvatel). Později přejmenován na "bohaté
pobřeží" (špan. costa "pobřeží" a rica "bohatý").

KOSTNICE viz KONSTANZ

KOŠICE
m. v ČSSR, na vých. Slovensku, nad ř. Hornádem, druhé
největší m. v SSR. Poprvé se připomíná v 13 stol. (r. 1230
villa Cassa), r. 1241 městem, od r. 1290 král. městem. MJ se
odvozuje OJ Koša (tj. domácká podoba ke Kochan Kojan)
obyvatelskou příponou -ici/-ice, tj. pův. "Košovi lidé, jeho
čeleď". Maď. podoba Kassa (výsl. kaša) přejala pouhé jméno
osoby (podle způsobu obvyklého v maď.).

KOTOR
m. v stejnojmenném zálivu Jaderského moře, v jz. Jugoslávii.
Vojenský význam této polohy znám již ve starověku, kdy zde
stála námoř. základna (zvaná řec. Akruion, řím. Accruvium).
Od nejranějšího středověku vystupuje záliv pod různými
jmény: v řec. podobě Decadaron (7. stol.) a ta Dekatera (10.
stol.), v lat. Catarum, Catera n. Cathara (od 12. stol.),
pozd. v ital. Cattaro (n. Bocche di Cattaro) a sch. Kotor
(n. Boka Kotorska). It. bocca pův. znamenalo " ústa n. ústí"
a teprve později přeneseně i "záliv . Boka K-á je v srbštině
v sg., v it. Bocche v pl. (jde vlastně o 13 menších zálivů).
Došlo tu asi k podobnému omylu jako při MJ Rio de Janeiro
(v. t.), kde úzký vstup do zálivu byl pokládán za ústí řeky
do moře. Jméno K. má zřejmě původ v ilyr. kořeni, který
znamenal "úžina . Některé starší výklady spojují název s
dneš. alb. koder "břeh", popř. ho odvozují z ide. základu
+kat- "plot, tj. pletená hradba".

2010-03-16T05:25:00.000-07:00

KlRGIZlE kirg. Kyrgyzstán
svazová republika SSSR, ve Stř. Asii. Prvotní sídla Kirgizů
byla na Hor. Jeniseji, kde vznikl i jejich nejstarší kmenový
svaz. V krátké době přešla od kočovného způsobu života ke
stabilním sídlům a nakonec až k social. zřízení. R. 1926
ustavena Kirgizská ASSR (změněná r. 1936 na SSR). Jméno se
odvozuje z etnonyma Kyrgyz a z ap. -stán "země, stát", tj.
"země Kirgizů". Kmenový název K. je doložen už od 2, stol.
př. n. l. v čín. pramenech. Soudí se, že je mongol. původu
(z kyr "step" a kys "kočovat", tj. "kočovníci stepí").

KISANGANI
m. ve stř. Africe, hl. m. Východní provincie Republiky Zair,
na ř. Kongo (dneš. Zair) pod Stanleyovimi vodopády. Zal. r.
1883 britským cestovatelem H. M. Stanleyem, na jehož počest
pojmenováno Stanleyville "Stanleyovo město" Při odstraňováni
koloniálních názvů měst koncem 60. let došlo k jeho
přejmenování na Kisangani, což v místním bantuském jazyce
znamená "bažiny".

KIŠIŇOV mold. Kišineu č. Kišiněv
hl. m. Moldavské SSR, leží nad ř. Byk (pravém přítoku
Dněstru). Zal. koncem středověku (po prvé se připomíná v
letech 1420- 1466). Nejdříve bojarským majetkem (do pol. 17.
stol.), pozd. v držení pravosl. kláštera sv.
Paraskevy-Pjatnice v Jasích. Na město povýšen v 2. pol. 17.
stol. Byl 200 let pod tur. nadvládou, r. 1812 osvobozen od
Turků a spolu s Besarábií připojen k Rusku (od r. 1818
centrem Besar. oblasti, od r. 1873 hl. m. gubernie). V
letech 1918-1940 připojen spolu s Besarábii k Rumunsku. Od
r. 1940 hl. m. Moldavské SSR. Název se odvozuje z turkotat.
kišla "zimní tábor". Etymologie nejistá.

KJÓTÓ
m. v Japonsku, na jihu o. Honšú. Zal. v 8. stol. n. I., od
r. 794 do 1868 bylo hlavním městem říše (sídlem císařů).
Pův. se nazývalo Mijako "město, metropole", pozd. též Saikjó
"západní sídlo" ; od r. 1868 nese název Kjóto "sídelní
město".

KJÚŠÚ
ostrov v Japonsku, třetí největší a nejlidnatější. Jméno
znamená "devět zemí" (podle 9 správních provincií, na něž je
ostrov rozdělen).

KLADNO
m. v ČSSR, ve str. Čechách, z. od Prahy. Připomíná se jako
ves od poč. 14. stol. (r. 1318 de Kladna), r. 1561 povýšeno
na městečko, r. 1870 na město, jež po 2. světové válce
sloučeno s Kroče hlavy, Rozdělovem, Vrapicemi a Dubím v
moderní průmyslové středisko. MJ je odvozeno ze stč. adj.
kladen; na; no "kladný, z klád pův. to bylo asi jméno lesa
se vzrostlými stromy, je jichž kmeny byly poraženy, otesány
a klády použity k vybudováni vsi.

KLADSKO viz KLODZKO

KLAGENFURT č. zast. Celovec
m. v rakouských Korutanech, nad ř. Glan,v kotlině ř. Drávy.
Doložen od 12. stol. (r. 1193 Chlagenvurt). Jméno se obvykle
vysvětluje z lid. pojmenování alpské mytické bytosti
Klagenfrau "naříkající vodní víla" (z něm. klagen "naříkat,
stěžovat si"), kterou prý bylo slýchat u brodů (něm. Furt):
Tento výklad nepochybně patří mezi tzv. lidové etymologie.
Správnější bude chápat MJ jako "brod přes Glan" (toto
hydronymum se odvozuje z kelt. glan "jasný, čistý,
průzračný" - z nepochopení vznikl mylnou asociací tvar
Klagen). Čes. podoba MJ Celovec je obměnou slovin. Cvilovec
(z cviliti "naříkat"), což je do slovný překlad něm. li. Je
doložen i zastaralý český překlad Želanec (r. 1820).

KLODZKO č. Kladsko
m. a území v Polsku, na j. Vratisl. vojvodství. Pův.
provincie (r. 1093 provincia Kladsco) patřící k hradu K ,
pozd. k městu K. Od 10. stol. příslušelo k Čechám, r. 1742
postoupeno Prusku, od r. 1945 součást Polska. Nejst. podoba
jména byla Kladbsko "místo z klád n. u klád" (z ap. kláda
"břevno; úl, včelín"). K r. 981 uvádí se název Klada, tehdy
snad ještě název vodního toku.

KLUŽ viz CLUJ

KOBENHAVN [kjébnhavn] č. Kodaň
hl. m. Dánska; připomíná se poprvé r. 1043 jako rybářská
osada Havn ("přístav"). R. 1167 dal zde biskup Roskildy
vystavět hrad, pod nimž brzy vyrostlo město (r. 1231
Kjobmannshavn, lat. Portus Mercatorum "přístav kupců ).
Jméno je složeno z dán. kjobmann "kupec, obchodník" a havn
"přístav".

KODAŇ viz KOBENHAVN

KOLAMBA č. Kolombo n. Colombo
hl. m. republiky Srí Lanka, na o. Cejlonu, v jv. Asii.
Nejst. zmínky o městě nacházíme v dílech čín. cestovatele
Wang Ta-jüana a arab. Ibn Battúty, kteří navštívili Cejlon v
1. pol. 14. stol. V arab. se jméno připomíná jako Kalanbú.
Pod názvem Kandy bylo od r. 1592 až do ovládnutí ostrova
Angličany v r. 1815 hl. městem Cejlonu a královským sídlem.
Jméno je patrně odvozeno ze sinhal. slova korúmbu "přístav".

KOLÍN
m. ve stř. Čechách, nad ř. Labe; zal. před r. 1261 Přemyslem
Otakarem II. jako král. město (r. 1261 Colonia, 1312 zu
Cólne in Boheim). Soudí se, že MJ K. bylo do Čech přeneseno
něm. přistěhovalci z Porýní a dáno podle Kolína nad Rýnem
(Köln, v. t.). Někteří badatelé považují však MJ K. za
domácí české (před zal. Kolína existoval už Starý K.),
odvozené z OJ +Kola n. Chola přivlast. příponou -ín, tj.
"Kolův n. Cholův (hrad, dvůr)". Ch. se mohlo změnit v K.
vlivem něm. výslovnosti. Město mělo něm. většinu až do konce
14. stol., od r. 1421 je české.

KOLÍN NAD RÝNEM viz KÖLN

KOLMAR viz COLMAR

KÖLN [keln] č. Kolín nad Rýnem
m. v NSR, na 1. bř. Rýna. Pův. sídlo starogerm. kmene Ubiů
(r. 38 př. n. l. oppidum Ubiorum). Za řím. císaře Klaudia
bylo r. 50 n. l. přeneseno z pravého břehu Rýna na levý,
povýšeno na řím. osadu (colonia) a pojmenováno po Klaudiově
manželce, která se tam údajně narodila (tak Tacitus). Jméno
K. se v němč. vyvinulo z lat. colonia "osada (r. 50 Colonia
Agrippinensis), jež se v lat. názvech doplňovalo přívlastkem
podle Agrippiny, Klaudiovy ženy a Neronovy matky. Ok. r. 450
je už bez přívlastkového určení (Colonia).

2010-02-02T07:50:00.000-08:00

KARÉLIE
hist. země mezi Bílým mořem, Oněžským jezerem a Ladožským
jezerem,nyní větší částí v SSSR, menší ve Finsku. Od 9. do
12. stol. n. l. náležela její již. část k staré Ruské říši,
mezi 12.-15. stol. byla součásti novgorodské feudál.
republiky. Zač. 17. stol. záp. K. zabrána Švédy (r. 1721
vrácena Rusku). R. 1923 vznikla Karelská ASSR. Pojmenování
této země, poprvé dosvědčené ve stisl. podobě Kiriálaland
(r. 880), zní fin. a karelsky Karjala (odvozuje se od karja
"stádo , tj. "země stád"). Karelové patří do
pobaltsko-finské podskupiny ugrofin. národů a jsou
nejpříbuznější Finům. V laponštině jméno Karjele znamená
Rus".

KARIBSKÉ MOŘE
moře Atlantského oceánu u břehů Sř. a Již. Ameriky. Bylo
nazváno podle starého jména Malých Antil (šp. Islas de
Caribe), které objevil Kryštof Kolumbus a pojmenoval podle
indián. Karibů, lidojedného kmene. Kolumbus slyšel
domorodé jméno vyslovovat jako Kaniba (z toho pak v evrop.
jazycích vzniklo slovo kanibal "lido -jed", někdy mylně
spojované s lat. canis "pes" ). Indián. etnonymum Kariba se
vykládá jako "smělí lidé, hrdinové". Dneš. název nahradil
starší označení Antilské moře.

KARL-MARX-STADT [-štat]
m. v NDR, jjv. od Lipska, nad ř. Chemnitz. Zal. v 11. stol.
jako staré luž. srb. sídliště na obchodní cestě vedoucí z
Německa přes Krušné hory do Čech. Nazývalo se původně podle
tamní řeky Chemnitz (ok. 1015 Caminizi), ze slovan. Kamenica
"kamenitá řeka" . K přejmenování došlo 5. 5. 1953 u
příležitosti 135. výročí nar. Karla Marxe.

KARLOVY VARY
lázeňské m. v ČSSR, v záp. Čechách, při ústí ř. Teplé do
Ohře. Zal. r. 1358 císařem Karlem IV. pod jménem Karlsbad
("Karlova lázeň"; na místě starší české vsi Oboru (doložené
od r. 1270), nedaleko které tryskaly ze země horké prameny
zvané vary (od vříti, tj. pův. "otvírati, vyvěrati", Jako
název osady se Vary připomínají r. Cr. 1396, s čes.
přívlaskem Karlovy až v r. 1475 ( Vary Karlovy), když byly
krátce předtím povýšeny na město (r. 1470).

KÁTHMANDÚ
hl. m. království Nepálu, při již. úpatí Himálaje, v jv.
Asii. Zal. údajně již v 8. stol. Jméno se vykládá z
pojmenování jednoho z četných chrámů zv. Kasthamandap
vystavěného ze dřeva (kath "dřevo").

KATOWICE č. Katovice
m. v Polsku, v hornoslezské uhelné pánvi, největší v Hor.
Slezsku; sídlo vojvodství. Dolož. od r. 1598, pův. jako
vesnice, která se až v pol. 19. stol. rozrostla na mohutné
průmyslové středisko. Kdysi součástí Čes. království, r.
1742 při padla Prusku, r. 1921 Polsku. Městská práva dostala
až r. 1864. Nejst. název osady byl Kužnica Katowska
"katovská kovárna" (patřila katovi, který byl zároveň
kovářem), pozd. analogii k početným čeledním jménům na -ice
přejmenována na Katowice. V 1. 1945-1961 Stalinogród.

KAVKAZ
pohoří v SSSR, mezi Černým a Kaspickým mořem, na rozhraní
Evropy a Asie. Poprvé se připomíná r. 490 př. n. l. v řec.
pramenech jako Kaukasos, pozd. v lat. z počátku n. l. jako
Graucasus. Už v antice (Plinius) název považován za skytský
(ve významu "bělosněžný"). O původu názvu vysloveno mnoho
hypotéz: nejblíže pravdě zdá se být výklad z ide. základu,
který je doložen v sans. gravan "hora" a kás "třpytit se",
tedy "hora třpytící se sněhem".

KAZACHSTÁN
svazová republika SSSR, ve Stř. Asii a v části vých. Evropy.
Území osídleno od pravěku turkotat. kmeny Saků, Usuňů,
Kanglů, Kipčaků aj. Název Kazach oficiálně zaveden až po
revoluci r. 1917 jako souhrnné pojmenování jednotlivých
menších kmenů. Odvozuje se z turkotat. kazak "svobodný,
volný" (z toho vzniklo rus. ap. kazak "kozák"). Název území
složen v 2. části z pers. -stáni "země, stát", tj. "země
Kazachů".

KAZAŇ
hl. m. Tatarské ASSR, na stř. Volze při jejím soutoku s ř.
Kazankou. Zal. v 2. pol. 13. stol. povolžským kmenem
Bulgarů. Jako centrum Kazaňského chanátu vyvráceno v letech
1545-1552 taženími cara Ivana IV. a r. 1552 připojeno k
Ruské říši. Od r. 1708 středisko gubernie. R. 1804 zal. zde
univerzita, na níž r. 1887 zahájil svou revoluční činnost V.
I. Uljanov-Lenin, tehdy student právnické fakulty. Od r.
1920 hl. m. Tatarské ASSR. Název se vykládá z tatar. kazan
"dolina, kotel" ; podle jiných hypotéz jde o název již
předtatarský (v ugrofin. udmurtštině se městu říká Kuzon).

KÉKES [-eš]
hora v pohoří Mátra, nejvyšší v Maďarsku (1015 m). Kékes
znamená v maď. "modravý" (z kék "modrý"). Název dán podle
modravého zbarvení úbočí porostlých hlavně jehličnatými
lesy. Srov. MJ Modrava, Sinjo Bárdo apod.

KENJA
stát v Africe, nezávislý od r. 1963; ang. a svahil. Kenya
[Keňa]. Země dostala jméno v koloniální době podle hory
Kenja (angl. Mount Kenya), jejiž jméno se odvozuje z
kikujského Kere Nyaga "hora zázraků". Hora Kenja je vyhaslá
sopka s vrcholem pokrytým věčným sněhem.

KENTUCKY [kentaky)
stát USA (od r. 1792). První trvalé osídlení dosvědčeno od
r. 1774; jméno se odvozuje z indián. jazyka Irokézů (kentake
"lučinatá země"). V dokladech se objevuje jako jméno území
od r. 1776. Přeneseno též na řeku.

KÉRALA
svazový stát Indické republiky, leží v její je. části při
pobřeží Arabského moře. zal. r. 1956; ve volbách zvolena r.
1957 komunistická vláda. Jméno státu se odvozuje ze
starobylého pojmenování obyvatel tohoto území: je doloženo
již ve 3. stol. př. n. l. v prákrtských Ašókových nápisech v
podobě Keralaputra a Ketalaputó. Etymologie etnonyma není
jasná.

KERČ
m. v Krymské obl. Ukrajinské SSR, na pobřeží Kerčského
průlivu, mezi Černým a Azovským mořem. V 6. st. př. n. l.
zde doložena střec. osada Pantikapaion, která byla od 5.
stol. př. n. l. do konce 4. stol. n. l. hl. městem
Bosporského království. Pod strus. jménem Kbrčev n. Korčev
se připomíná v 10.- 11. stol. jako součást rus.
Tmutarakanského křižáctví a jako významné obch. pojítko
Kyjevské Rusi s Krymem, Kavka zem a Stredomořím. V době
tatar. vpádu sídlem janovské kolonie Cerquio. Po r. 1415
opěrný bod tur. panství nad Krymem. Od r. 1774 pod
svrchovaností Ruska. MJ K. se odvozuje ze slov. kbrčb
"pařezí, vytlučený les" (srov. čes. MJ Krč).

KHMÉR viz KAMBODŽA

KCHUN-LUN
horský systém v centrální Asii, postupující od Pamíru přes
Tibetskou náhorní plošinu k východu (v délce přes 4009 km).
Název K. vykládal už Huníboldt z čínštiny jako "cibulové
hory (Podle hojnosti modrých cibulí, divoce tam rostoucích).

KCHUN-MlNG
m. v jz. Čině, v prov. Jün-nan. Vzniklo v 1. stol. n. l. pod
jménem Ťiang-lin, později nazýváno střídavě I ning, Jün-nan
n. Kchung-čou. Dnešní jméno pochází z 13. stol., kdy se
město stalo opěrným bodem válečných výbojů, které odtud
podnikala mongol. dynastie Jüan. Název je nejasný.

KIEL [kýl]
m. v NSR, s. od Hamburku. Zal. v 11. stol. (r. 1232 Kyl)
jako obchodní přístav. Jméno vystihuje polohu místa na
výběžku mořského zálivu: střdn. kil znamená "klín, úzký
výběžek zátoky".

KIJEV ukr. Kyjiv č. Kyjev
hl. m. Ukrajinské SSR, leží nad ř. Dněprem. Zal. asi na
přelomu 6. a 7. stol. jako centrum východoslovan. kmene
Poljanů. Významná poloha na křižovatce suchozem. cest s
vodní magistrálou ze Skandinávie do Byzance předurčila jej
za "matku ruských měst" - první metropolí společ. státu
vých. Slovanů, tzv. Kyjevské Rusi. Název se poprvé připomíná
k r. 860 v Nestorově letopisu. R. 1362 zbaven tatar. jha a
připojen k Litvě, r. 1471 k Polsku. R. 1654 součástí Ruské
říše od r. 1918 zde nastolena sovět. vláda a r. 1934 hl.
městem USSR místo dosavad. Charkova. MJ se odvozuje z OJ Kyj
přivlastňovací příponou -ev, tj. " ov" (srov. čes. Kyjov) ve
významu "Kyjův (hrad)".

KILIMANDŽÁRO svahil. Kilimanjaro
nejvyšší hora Afriky, v Tanzánii. Svahil. mlima znamená
"hora, kilima je vlastně paradoxně zdrobnělina "pahorek".
Druhá část jména se vykládá různě : jako jméno ducha n.
božstva, popř. jako slovo označující představu chladu n.
třpytu sněhu. Horský masív má dva vrcholy : Kibo a Mawenzi.
Místní pověst vypráví o hádce dvou manželů těchto jmen, při
níž Kibo nedopatřením vyrazila Mawenzimu několik zubů, jak
dodnes dosvědčuje rozeklaný tvar vrcholu. Nejvyšší bod hory
pojmenovali něm. kolonizátoři Kaiser Wilhelm-Spitze "štít
císaře Viléma" ; od r. 1962 se nazývá svahil. Uhuru
"svoboda".

KINGSTON [-stn]
hl. m. Jamajky a významný přístav v Karibské oblasti Jižní
Ameriky. Zal. r. 1693 na ruinách býv. m. Port Royal (franc.
"královský přístav"), zničeného rok předtím zemětřesením.
Nový název je angl. původu: vznikl z King s town, tj.
"Královo město (podle krále Williama III.). MJ Kingston je
velice hojné v anglosaské toponymii (jenom v Anglii se
vyskytuje 22krát; v USA je nejznámější K. ve státě New York,
zal. 1665).

KINSHASA
hl. město afr. republiky Zair. Vesnice jménem Kinshasa,
obývaná pův. příslušného kmene Bateke, byla s postupem
evrop. kolonizace od 80. let minulého století zahrnuta do
městské aglomerace, jíž bylo dáno souhrnné jméno
Léopoldville, tj, "Leopoldovo město" (na počest belgického
krále Leopolda II.). Staré Kinshase se jako městské čtvrti
říkalo Léo I. Po konsolidaci poměrů v nezávislém Kongu bylo
jméno koloniálního krále odstraněno a název K. rozšířen na
celý komplex hl. města.

Země

2010-01-24T06:59:00.000-08:00

KARAČÍ

2010-01-03T15:15:00.000-08:00

asijské příst. město v záp. Pákistánu, na pobřeží Arabského
moře. Jako přirozený přístav využíváno od poč. 18. stol.,
zvl. pak od re 1843, kdy se dostalo pod britskou koloniál.
správu. R. 1947 se stalo hl. městem samostatného Pákistánu,
avšak od r. 1959 jeho metropolitní funkce postupně převzalo
m. Rávalpindí. Jméno K. není příliš staré : město je dostalo
podle balúčského kmene Kuláčí, který se zde usadil. Podle
hláskového pravidla běžného v sindhštině změnilo se l v r.

2009-06-04T06:38:00.000-07:00

KARAČÍ
asijské příst. město v záp. Pákistánu, na pobřeží Arabského
moře. Jako přirozený přístav využíváno od poč. 18. stol.,
zvl. pak od re 1843, kdy se dostalo pod britskou koloniál.
správu. R. 1947 se stalo hl. městem samostatného Pákistánu,
avšak od r. 1959 jeho metropolitní funkce postupně převzalo
m. Rávalpindí. Jméno K. není příliš staré : město je dostalo
podle balúčského kmene Kuláčí, který se zde usadil. Podle
hláskového pravidla běžného v sindhštině změnilo se l v r.

KARÉLIE
hist. země mezi Bílým mořem, Oněžským jezerem a Ladožským
jezerem,nyní větší částí v SSSR, menší ve Finsku. Od 9. do
12. stol. n. l. náležela její již. část k staré Ruské říši,
mezi 12.-15. stol. byla součásti novgorodské feudál.
republiky. Zač. 17. stol. záp. K. zabrána Švédy (r. 1721
vrácena Rusku). R. 1923 vznikla Karelská ASSR. Pojmenování
této země, poprvé dosvědčené ve stisl. podobě Kiriálaland
(r. 880), zní fin. a karelsky Karjala (odvozuje se od karja
"stádo , tj. "země stád"). Karelové patří do
pobaltsko-finské podskupiny ugrofin. národů a jsou
nejpříbuznější Finům. V laponštině jméno Karjele znamená
Rus".

2008-11-26T09:55:00.000-08:00

Od roku 1977 začal SSSR nahrazovat staré rakety středního doletu, které byly namířené na cíle v západní Evropě, modernějšími systémy typu SS-20. Členské státy NATO se tímto krokem cítily ohroženy a hodnotily jej jako jednostranné porušení principu strategické rovnováhy v Evropě. Na úrovni NATO bylo zahájeno jednání, jakým způsobem by mělo být na tento sovětský krok reagováno. Dne 12. prosince 1979 se v Bruselu ministři zahraničí a obrany členských států NATO dohodli na tom, že odezvou na nejnovější sovětskou ofenzívu bude rozmístění amerických systémů středního dosahu v západní Evropě. K tomuto kroku mělo však dojít teprve tehdy, nepovedou-li jednání se SSSR o likvidaci raket středního dosahu k uspokojivému výsledku. V takovém případě měly USA již v roce 1983 začít s rozmisťováním svých jaderných prostředků středního dosahu – rakety Pershing II a křídlaté střely (Cruise Missiles) – v západní Evropě. Moderní a vysoce přesné zbraňové systémy napomohly vytvoření rovnováhy sil.
Jednání o jaderných prostředcích středního doletu mezi USA a SSSR začalo v Ženevě (Intermediate-Range Nuclear Forces, INF) po mnoha průtazích a odkladech (díky SSSR) až v listopadu 1981. Situaci zkomplikoval a vztahy mezi oběma supervelmocemi dokonale ochladil již zmíněný sovětský vpád do Afghánistánu v prosinci 1979. Nový americký prezident Ronald Reagan – nastoupil úřad 20. ledna 1981 jako 40.prezident USA – se v prvním období svého úřadování stavěl k pokračování rozhovorů o kontrole zbrojení krajně odmítavě a SSSR označoval zcela otevřeně za „říši zla“. I přes tento Reaganův odmítavý postoj byla v červnu 1982 v Ženevě zahájena nová jednání o omezení strategických zbraní. Prezident Reagan zavedl posléze pro jednání, označovaná původně SALT, termín START (Strategic Arms Reduction Talks). Snažil se tak zdůraznit odlišnost od sporné smlouvy SALT II. Toto kompromisní řešení se však nesetkalo s konkrétnější odezvou. Daleko větší význam mělo naopak nové kolo tlaku na SSSR.

2008-10-09T01:01:00.000-07:00

KANADA angl. Canada [keneda]
stát na sev. Sev. Ameriky, brit. dominium. angl. nároky na
K. poprvé uplatnil mořeplavec J. Cabot, který zde přistál r.
1497. R. 1534 vylodili se v zálivu sv. Vavřince Francouzi v
čele s J. Cartierem a pojmenovali zemi la Nouvelle France "
Nová Francie", aby tím demonstrovali franc. svrcho vanost
nad nově objeveným územím. Později se však ujalo jméno
Kanada, jež Francouzi přejali od místních Indiánů. V jazyce
huron. Irokézů zna mená slovo kanata "skupina chatrčí,
osada. Z neporozumění tomuto slovu, kterým domorodci
odpovídali na dotazy Evropanů po názvu místa, stalo se toto
obecné jméno nejprve vlastním jménem lokality, později
okolního území a nakonec celé země, když r. 1763 připadla
pařížskou smlouvou Británii.

KANANGA
m. v afr. republice Zairu (býv. Konžské dem. republice),
která r. 1960 svrhla belgickou kolo niální nadvládu a
získala samostatnost. Zal. r. 1884 pod smíšeným afro-evrop.
názvem Lu luabourg, tj. "město (kmene) Luluů" (z etnonyma
Bena Lulua, odvozeného ze jména řeky Lulua a z franc. podoby
germán. slova burg "hrad, město"). příslušníci kmene Luluů
nazývali ve svém jazyce toto město Kunanga "město". Při
odstraňování evrop. názvů měst na přelomu 60. a 70. let 20.
stol. bylo jméno Kananga zavedeno jako název města.

KANÁRSKÉ OSTROVY šp. Islas Canarias
skupina ostrůvků v Atlant. oceánu, při pobřeží sz. Afriky,
adm. součást Španělska (tvoří provincie Santa Cruz de
Tenerife a Las Palmas). V starověku známy pod lat. jméném
Insulae Fortunatae "šťastné ostrovy" (podle mimořádně
příznivých klimatických podmínek). Řím. leto pisec Plinius
(1. stol. n. l.) uvádí, že jeden ze skupiny ostrovů dostal
jméno Canaria "psí ostrov" (lat. canis "pes"`) podle toho,
že výprava vyslaná sem numidským králem Jubou II. po čátkem
1. st. n. l. setkala se na ostrově s množstvím psů nezvykle
vzrostlé rasy. Ostrovy znovu objevili až Arabové v 13. st.
Ve 14. stol. je natrvalo ovládli Španělé, kteří rozšířili
antický název Canaria na celé souostroví. Čes. kanár "zpěvný
pták" je pojmenován podle toho, že jeho domovem jsou
Kanárské o-vy.

KANDAHÁR
město a provincie Afghánistánu. U antických autorů je město
zmiňováno jako Arachasia, ve středověku označováno persky
jako Zamín-davár. Význam Kandaháru začal nicméně vzrůstat až
od 12. st. Někteří autoři se domnívají, že město bylo
založeno Alexandrem Velikým (arab. Iskandar) a že dnešní
jméno vzniklo z pův-. Alexandria Arachosia. Pravděpodobnější
je však výklad, že jméno vzniklo ztotožněním se starým ind.
královstvím Gandhára v údolí Kábulu, které arab. historikové
nazývali rovněž Kandahár. Jméno patrně přenesli přesídlenci
z Gandháry, kteří se usídlili v Arachosii nejspíše v 5. st.

KANO
obch. město v Africe, v sev. Nigérii, význam. středisko
Hausů. Platilo tradičně za jedno ze sedmi "pravých haurských
měst"; jeho význam je doložen od 15. st. Lidové podání
spojuje jeho založení s pověstí o zakladateli Kanovi, který
přišel ze severněji ležící Dawry. Podle jiné verze byl Kano
jako jeden ze 7 pravých Hausů ustaven svým otcem za "vládce
indiga, tj. barvířství", které patřilo tradičně k
nejvýznamnějším řemeslům ve městě. Hauská podoba jména je
Kanu.

KANSAS [kenzes)
stát USA od r. 1861j. Pův. název indián. kmene,
známého Španělům jako Escansague od r. 1601
a Francouzům jako Kansa od r. 1673 (koncové
-s je franc. plurál); ten pak přenesen na řeku,
území a stát. Jméno kmene siouxských Indiánů

Planeta Země

2008-10-07T00:41:00.000-07:00

KALAHARI
náhorní plošina ve středu již. Afriky (l000-1300 m), zčásti
řídce osídlená step, zčásti poušť. Jméno se odvozuje z
domorodého slova karri-karri, které v jazyce tswana znamená
"útrapy, strádáni (podle toho, že je tam nedostatek pitné
vody). Búrové, potomci holand. kolonizátorů, pojmenovali
tuto krajinu Bosjeveld "pole keřů, buš a zdejší
lovecko-sběračské kmeny Sanů pak nazývali bosjemany (angl.
bushmen), tj. "křováky" (tj. "obyvatelé křoví ).

KALIFORNIE viz CALIFORNIA

KALIMANTAN viz BORNEO

KALININGRAD č. zast. Královec
m. v nejzáp. části RSFSR, při ústí ř. Pregolja do Gdaňské
zátoky Balt. moře. Zal. r. 1255 z popudu čes. krále Přemysla
Otakara II. řádem Německých rytířů jako středisko
christianizace pohanských Prusů. Na počest panovníkovu
dostalo pův. lat. název Regiomontium, něm. Königsberg, tj.
"králova hora n. hrad (srov. čes. Královec, pol. Królewiec,
lit. Karaljavčius). Od r. 1525 do 1618 rezidencí pruských
vévodů, od r. 1701 korunovačním městem pruských králů. R.
1945 připadlo Sovět. svazu, v němž se pod novým jménem
Kaliningrad (od r. 1946, podle M. I. Kalínina, předsedy
prezidia Nejvyš. sovětu SSSR) stalo centrem Kaliningradské
oblasti.

KALKATA
hl. m. ind. státu Záp. Bengálsko, největší m. Indické
republiky, přístav při ústí ř. Gangy. Zal. jako město r.
1690 agentem brit. Východoind. společnosti; rostlo pod brit.
koloniální vládou, v 1. 1772-1911 bylo hl. m. Britské Indie.
Jméno je složeno v 1. členu ze jména bohyně Kálí, v druhém
buď ze slova ghát "schodiště (ve- doucí k vodě n.
svatyni)", anebo ze slova kata, apelatíva užívaného v írán.
jazycích pro usedlost, obydlí, tj. "svatyně n. obydli bohyně
Kálí". Angl. transkripce jména je Calcutta.

KAMBODŽA
stát v býv. franc. Indočíně v jv. Asii, nezávislý od r.
1953. Jménem Kampučija (přepisováno též Kampuchea) nazývá
místní khmerské obyvatelstvo střední tok ř. Mekongu. Bylo
podáno několik etymologických výkladů, ale žádný plně
neuspokojuje. Sans. slovo kambódža znamená "mušle". V
Ašókových nápisech ze 3. stol. př. n. l. je doložena podoba
Kamboja. Nejběžnější výklad chápe jméno jako "zrozená z
Kambua" (tj. z mytického předka Khmerů Kambuy). Domácí název
země je Srauk Khmér "země Khmerů". Arab. cestovatel Ibn
Battuta ze 14. stol. dokládá zemi Kamárí, což je nepochybně
rovněž Khmer. Zatímco dnes úř. n. království uchovává název
Kambodža (Preah Reach Anachak Kumpuchea "Kambodžské
království ), pravicový režim v Phnompenhu vyhlásil r. 1970
tzv. Khmérskou republiku (Sathearanaratth Khmér); zrušena r.
1975 po vítězství vlasteneckých sil.

KAMČATKA
poloostrov v SSSR, v sv. Asii, mezi Tichým oceánem a jeho
mořem Ochotským a Beringovým. Prozkoumán poprvé r. 1701
kozákem V. Atlasovem. R. 1932 ustavena Kamčatská obl.
Chabarovského kraje RSFSR, r. 1956 samost. obl. (s Korjackým
národnostním okruhem). Název se odvozuje od ř. Kamčatky,
avšak není zcela vyloučeno, že pochází z itelmeňského slova
kamčaču "mys, poloostrov". Podle jiného výkladu má jméno
základ v etnonymu Chončalo, jimž kamčatští Korjaci
pojmenovávají své itelmeň. sousedy ( východiskem by pak mohl
být itelmeň. výraz kčamzalch "člověk"). Etymologie dosud
sporná.

soubor ZEMJM08.TXT
obsahuje hesla od KAMERUN do LABE

KAMERUN
stát v záp. Africe, nezávislá republika od r. 1960 (úř. n.
Federativní republika Kamerun). První Evropané, kteří v 15.
stol. dosáhli kamerunského pobřeží, byli portug. plavci. Ti
při svých průzkumech v ústí řeky Wouri pozorovali velké
množství krabů: podle nich nazvali tento vodní tok port. Rio
dos Camaróes (výsl. kamarunš), tj. "řeka krabů". Toto jméno
se později rozšířilo na celé přilehlé území a nakonec i na
stát.

KAMPALA
hl. m. Ugandy, ve středových. Africe. Toto tradiční
středisko Bugandy (domorodého království, které se r. 1890
stalo brit. protektorátem) vyrostlo v moderní centrum
obchodu, kultury a školství. Po získání nezávislosti r. 1962
převzalo po m. En tebbe funkci hl. města. MJ se vykládá
různě : z domácího slova s významem "antilopa, popř. "košík
aj. Etymologie nejistá.

2008-08-11T04:36:00.000-07:00

JRUŠALAJIM-KUDS č. Jeruzalém
m. zčásti v Izraeli, zčásti v jím okupované části Jordánska
(v hist. Palestině). Posvátné město judaismu, křesťanství a
islámu. Jméno je nejasného, nejspíše už předsemit. původu. V
listinách z el-Amárny (14. stol. př. n. l.) je uváděno jako
Urusalim. Hebrejská lid. etymologie vykládá je jako
složeninu z jeru "místo" a šalem "mír" (tj. "místo míru"j.
Podobně řec. podoba jména Hierosolyma ukazuje na adj. hieros
"svatý". Za řím. nadvlády dostalo město název Aelia. U
starších arab. spisovatelů nacházíme nejčastěji podobu Bajt
al-Makdis "dům svatostánku", která byla v nové době
vystřídána prostým al-Kuds "svatost".

JUGOSLÁVIE sch. Jugoslavija
slovan. stát v již. Evropě, z větší části na Balkánském
poloostrově. Vznikl r. 1918 spojením Srbska, Chorvátska,
Bosny a Hercegoviny, Slovinska, Makedonie a Černé Hory.
Jméno J. vytvořeno uměle z jug "jih" a Slávie "země Slovanů"
(oficiálně přijato r. 1929). Od r. 1963 úř. název
Socialistická federativní republ. Jugoslávie (SFRJ).

[K]

KAAPSTAD viz CAPE TOWN

KÁBUL
hl. m. Afghánistánu, na stejnojmenné řece ( přítoku ř.
Indusj. Za vlády Taníerlánova potomka Bábura (1. 1504-1519)
hl. m. jeho řiše. R. 1773 převzalo po m. Karídaharu funkci
hl. města Afghánistánu. Jméno se poprvé připomíná jako název
řeky (Krbhá Kóphén) už ve Rgvédu, nejstarší ide. literární
památce (z doby mezí r. 1500- 800 př. n. I.). U řec.
geografa Strabóna na samém poč. n. l. se připomíná jako
Kóphés, u Ptolemaia v pol. 2. stol. n. 1. jako Kóa. Město
zal. při důl. obchodní cestě do Indie a pojmenováno podle
řeky K. (etymologie hydronyma není jasná). Ve zprávách čín.
cestovatelů ze 7. stol. se uvádí pod jménem Kalo-fug, tj.
"město Kao" .

KABYLSKO n. KABÝLIE
horská oblast v Alžírsku obývaná berberskými Kabyly, kteří
si uchovali pův. jazyk a etnografický svéráz. V evrop.
pramenech se jméno vyskytuje od 16. stol. Je odvozeno od
arab. jména kabíla, pl. kabá-il "kmen. Jménem Kabylů
označovali Arabové často souhrnně všechny berberské kmeny v
Alžírsku.

KÁHIRA
hl. m. Egyptské arabské republiky (sev. Afrika). Na místě
staršího osídlení zal. r. 641 arab. dobyvatelé Egypta město
Fustát (tj. "stan"), jemuž se brzy začalo říkat také Misr n.
Masr (lid. výslovnost), tzn. starým semit. jménem, kterým se
dodnes tradičně označuje jak země Egypt (v. t.), tak i její
hl. město. R. 969 dobyli E. šiitšti Fátimovci a zal. na sv.
od Fustátu nové hl. m., nazvané Mir al-Káhira. Všechny
zprávy o založení se shodují v tom, že při započetí stavby
městských hradeb kulminovala na obloze planeta Mars, již
Arabové nazývají al-Káhir "vítězný". Podle ní se nové
metropoli dostalo jména "vítězná".

2008-08-07T06:38:00.000-07:00

JEREVAN
hl. m. Arménské SSR, leží na úpatí h. Ararat nad ř. Razdan.
Patří k nejst. městům světa (r. 1968 oslavil 2750. výročí
svého založení). R. 782 př. n. l. postavil zde urartský král
Argišti I. pevnost Erebuni, podle níž asi nazváno i město,
které kolem ní pozd. vzniklo. J. proslul už ve starověku
jako obch. křižovatka a středisko křesťanství, jež zde bylo
prohlášeno za stát náboženství už r. 302, tj. o 11 let dříve
než v Římské říši. Od r. 1440 hl. městem Arménie (trpělo
častými nájezdy Peršanů a Turků). Po rus.-perské válce
připojeno r. 1828 k Rusku. Sovět. vláda nastolena r. 1920
kdy se J. stal hl. m. ASSR (do r. 1936 pod názvem poruštěným
na Erivaň). Původ názvu není dost jasný: nerozřešen zůstává
vztah klínopisného urartského názvu Irpuni n. Erebuni (prý
"skvělý potomek orla ) k dneš. pojmenování, podobně jako
jeho souvislost s názvem státu Eriani u jezera Sevan,
připojené- ho k Urartu. Lidová etymologie spojuje název
nesprávně se souč. armén. slovem jerevan "ukazovat se"
(podle biblického mýtu objevila se na "horách Araratských"
Noemova archa po zničující potopě světa).

JERICHO viz ARÍCHÁ

JERUZALÉM viz JRUŠALAJIM-KUDS

JIHOAFRICKÁ REPUBLIKA
stát v Africe, afrikánsky Republiek van Suid-Afrika, angl.
Republic of South Africa. Po vítězství v búrské válce
Britové vytvořili z dřívějších drobných jihoafr. státu své
dominium se souhrnným názvem.Jihoafrická unie (r. 1910).
Spory o politiku apartheidu vedly r. 1961 jihoafrickou
rasistickou vládu k odchodu z Brit. společenství národů a k
vyhlášení Jihoafrické republiky.

JOGJAKARTA [jogja- n. džokža-]
město v Indonésii, na o. Jávě. Malajské jogja "náležitý" a
karta "město" ; tedy snad "město, jak má být.

JOHANNESBURG
město v Jihoafrické republice, v centru důlní oblasti
Transvaalu. Za svůj vznik vděčí objevu nalezišť zlata v r.
1886. Není zcela jisté, podle kterého Johanna n. Johannesa
bylo nové město pojmenováno. Nejčastěji je v této
souvislosti vyslovována domněnka, že tato čest připadla
důstojníku Johannesu Meyerovi, jehož úkolem bylo střežit
ložiska zlata až do příchodu důlního komisaře. Podle jiného
názoru dal městu jméno Johann Rissik z transvaalského
topografického úřadu. Jméno znamená "Johannesovo město" ; 2.
člen -burg "město" je z holandštiny.

JOKOHAMA
m. a přístav v Japonsku, na o. Honšú, v Tokijském zálivu.
Zal. v pol. 19. stol. na místě rybářské osady, r. 1859
otevřen zde přístav mezinár. obchodu. Jméno J. znamená v
jap. "vysoký břeh moře".

JORDÁNSKO
stát v jz. Asii, úř. n. Hášimovské království jordánského.
Vzniklo po 1. svět. válce jako zvl. státní útvar pod brit.
mandátní správou s názvem Zajordánsko, angl. Transjordan, v
čele s emíry z háširnovského rodu. R. 1946 byl zrušen brit.
mandát a emirát změněn na království. Po připojení části
Palestiny na záp. břehu Jordánu (r. 1950) název státu změněn
na Jordánsko, angl. krátce Jordan, arab. al-Urdunn. Název
dán podle řeky Jordánu, jejíž jméno je známo od starověku.
Etymologické výklady ze sem. kořenů neuspokojují. Podobné
jméno řeky - Jardanos - se vyskytuje na Krétě a v homérských
eposech.

JENISEJ

2008-08-01T12:55:00.000-07:00

ř. v Sibiři (SSSR), tvoří hranici mezi Záp. a Vých. Sibiří.
Název znání v Evropě už v 16. stol. v podobě Jenissy,
zprostředkované nizozemskými plavci. R. 1607 poznali řeku
poprvé ruští kozáci a přijali pro ni jméno Jenisej, jež bylo
adaptací z některého jazyka samodijské skupiny ural. čeledi,
nejspíš z evenckého Joanesi "velká voda, veletok . Stejně
motivován je i tuvin. název řeky Ulug-Chem "velká řeka"
(starého turkotat. označení Chem "řeka" se užívalo pro
Jenisej od místa, kde se do něho vlévá Angara).

JENA

2008-07-30T02:41:00.000-07:00

m. v NDR, v. od Erfurtu, nad ř. Sálou. Zal. v 9. stol. jako
ves, jež r. 1284 povýšena na město. Jméno poprvé doloženo r.
880-899 (lat. locus Jani) : podle jednoho výkladu vychází z
něm. Jahn "lícha, pruh pole, díl lesa", podle jiného má
základ slovanský (sl. jeden). Název nejasný, neboť ani
souvislost s lat. Janus "bůh vina" není pravděpodobná.

2008-07-08T05:08:00.000-07:00

JAGER viz EGER

JAMAICA [džemejka] č. Jamajka
o. v Karibském moři, j od Kuby a z. od Haiti. Objeven r.
1494 Kryštofem Kolumbem a pojmenován Santiago (v. t.) na
počest špan. patrona sv. Jakuba. Od r. 1601 převládl pův.
domorodý název J. "ostrov pramenů" (podle bohatství
pramenité vody). Čes. výslovnost s počátečním J-je chybná,
neboť vychází z angl. psaného J-, jež však substituuje
vyslovované dž- (srov. podobný případ u názvu Japonsko - v.
t.).

JANG-C'-ŤIANG č. jangce
ř. v Čině, nejdelší v celé Eurasii (5800 km). Dnešní název
se původně vztahoval jenom na dolní tok; v Číně se dosud
běžně nazývá Čchang-ťiang ("dlouhá řeka ) nebo Ta-ťiang
("velká řeka ). Jméno Jang-c -ťiang je odvozeno z názvu
starobylého o města Jung-čou, ležícího v deltě řeky, a z ap.
ťiang "řeka".

JANOV viz GENOVA

JAPONSKO jap. Nippon
země a stát na souostroví vých. od pobřeží Asie. Podle
pověstí zal. ostrovní říši r. 660 př. n. l. císař Džimu;
základy pozd. státu položil v 5. stol. n. l. vládnoucí rod
Jamato. Jap. název Nippon je složen z ni "slunce"` a pon
"země", tj. "země slunce" (srov. v státním znaku rudý
sluneční kotouč na bílém poli). Evrop. jazyky přejaly portug
formu Japao (výsl. džapon), jež je adaptací čín. Ž -pen.
Česká podoba byla ještě začátkem 20. stol. Ža- ponsko,
později převládla podoba s Jap- (chybně podle psaného J.),
běžná též v němčině (Japan) aj.

JASY viz IASI

JÁVA indonés. Djava
ostrov v Indonésii. Jméno se objevuje v sans. eposu Rámájaně
v podobě Jávadvípa, tj. "ostrov prosa". Ptolemaios přejímá
toto jméno jako Jabadiu. U arab. středověkých geografů
nalézáme jméno již bez označení dvípa "ostrov", a to v
podobě Džáwa. Někdy se tímto názvem označovala celá
Indonésie, a Jáva pak byla blíže určována jako Mul Džá va
(mul = javánsky "velký"). Někteří badatelé se však
domnívají, že toto označení u Ibn Battúty (14. st.) se
vztahuje spíše na Malajský poloostrov.

JEMEN
dnes název dvou republik v jz. části Arabského poloostrova.
Jméno znamená v arab. "pravá strana"; zároveň tentýž kořen
j-m-n vyjadřuje představu štěstí. U arab. středověkých
autorů nalézáme několik pokusů o výklad názvu: (1) Jemen
leží napravo od mekské Kaaby nebo od slunce; (2) při
stěhování lidu se jeho dnešní obyvatelé dali vpravo; (3) jde
o jméno podle eponymniho hrdiny Jamana íbn Kahtán. Řečtí a
lat. autoři ve starověku nazývali jz. část Arabského
poloostrova "šťastnou Arábií" (Eudaimonia Arabia, Arabra
Felix).

JADERSKÉ MOŘE

2008-06-23T02:23:00.000-07:00

n.JADRAN
moře mezi Itálií, Jugoslávií a Albánií, zvané též m.
Adriatické (součást Středozemního moře). V starověku
(Tacitus) známo jako Delmaticum mare "Dalmatské moře" (v. t.
Dalmácie), popř. Mare Superum "moře horní" (jako protějšek
tzv. dolního moře 'Tyrhénského). Adria, Hadria n. Hatria
bylo pův. jméno etrus., pozd. řec. příst. města v deltě ř.
Pádu (v důsledku staletých náplavu nyní vzdáleného 22 km od
pobřeží). Slov. jméno Jadran n. Jaderské m. se nespr.
odvozuje z hydronyma lader (dneš. Jadro), řeky ústící do
moře poblíž dalmatské Salony (v. t. Zadar).

JABLONEC NAD NISOU

2008-06-19T03:02:00.000-07:00

m. v ČSSR, v sev. Čechách, na úpatí Jizerských hor.
Připomíná se od r. 1356 jako Nový Jablonec (osada byla tehdy
obnovena), r. 1538 znovu zpustl. V 16. stol. osazen něm.
přistěhovalci, r. 1808 povýšen na městečko a r. 1852 na
město. Základem MJ je stč. ap. jabloricé, tj. "jablůňka"
(zvratnuu analogií se tvar změnil v Jablonec. Němci je
nazývali Gablonz, což vedlo k hypotéze, že základem našeho
MJ je kelt. gablum "clo, mýto" (lat. gabella). Správnější
však bude odvozovat MJ ze slovan. jablon "jabloň".
Přívlastek nad Nisou doplňován až po r. 1904 (na rozlišení
od ostatních čtyř Jablonců v Čechách).

IZRAEL

2008-06-15T01:36:00.000-07:00

hebr. Jisrael stát v Přední Asii, mezi Mrtvým a Středozemním
mořem. Vytvořen r. 1948 po rezoluci OSN o rozděleni hist.
Palestiny na stát židovský a arabský. Jméno Israel se poprvé
objevuje ve Starém zákoně jako druhé jméno židovského
patriarchy Jákoba. V 10.-8. stol. př. n. 1. bylo názvem
Israel pojmenováno severní hebr. království (jižnímu se
říkalo Juda). Pozd. se jméno 1. stalo etnonymem označující
obecně biblický "vyvolený lid. Jméno je svým původem
složenina, jejíž 2. složka -el znamená "bůh. Biblický příběh
naznačuje, že celému jménu je třeba rozumět jako "(kdo)
bojuje s bohem"; novější výklady se kloní spíše k pojetí
"bůh bojuje (pro něho)`" Celé vyprávění o Jákobovi, praotci
12 kmenů B né Jisrael "synů Isráelových , má genealogicky
objasnit původ etnonyma.

IZMIR

2008-06-10T00:57:00.000-07:00

č. zast. Smyrna město v Turecku. Významné obchodní a
kulturní středisko maloasijských Řeků, s historií starší než
3000 let. Řec. jméno Smyrna ("myrha") vzniklo patrně ze
staršího, nedoloženého předřec. místního jména. Turecké
Izmir je odvozeno od řec. jména, stejně jako středověké
evrop. podoby Smira, Zmirra apod.

ITÁLIE

2008-06-08T00:18:00.000-07:00

it. Italia země a stát v již. Evropě, na poloostrově
Apeninském. Název dali zemi staří Řekové, kteří tak zprvu
nazývali jen již. část poloostrova (od 5. stol. př. n. l.),
později se toto pojmenování rozšířilo dále na sever a od 3.
stol. př. n. l. zahrnovalo celý poloostrov až k ř. Rubikonu,
po pádu Římské říše v 5. stol. n. l. pak i Pádskou nížinu až
k Alpám tj. zhruba území dnešní Itálie. Jméno pochází z řec.
Viteliu n. Vitalia "území kmene Vitalů (mylnou asociací
spojeno s lat. vitulus "dobytče ).

2008-05-22T03:27:00.000-07:00

ISLA DE PASCUA viz VELIKONOČNÍ OSTROV

ISLÁMÁBÁD
m. v Pákistánu v Asii, vybudované jako hl. město státu
nedaleko Rávalpíndí, které plnilo prozatímnně tuto funkci po
větší část 60. let. Jméno znamená "sídlo islámu", popř.
"město íslámu" (perské -ábád bývá velmi často zakončením
toponym v oblastech ovlivněných perskou islámskou kulturou).
Bylo vybráno jako příznačný symbol: Pákistán vznikl jako
islámský stát a jeho islámský charakter potvrzují nejen
všechny dosavadní ústavy, ale i státní symboly.

ISLAND isl. Ísland
ostrov a stát v sev. části Atlantského oceánu. Obydlen už od
2. pol. 8. stol. irskými Kelty, r. 865 vylodili se na něm
Vikingové, jejichž vůdce Flóki Vilgerdsson dal o. jméno
Ísland "ledová země" (podle toho, že jej poznali v zimě, kdy
byl pod ledem a sněhem). Vikingové mu říkali též Snaeland
"sněžná země".

ISTANBUL
č. zast. Cařihrad město v Turecku, při úžině Bospor,
střežící důležitou cestu z Černého do Středozemního moře.
Nejstarší známé osídlení je dórská osada Byzantion, založená
kolem r. 660 př. n. l. Císař Konstantin I. Veliký ji dal r.
330 přebudovat a učinil ji hlavním městem vých. části Římské
říše. Namísto úředně proponovaného jména "nový Řím" se ujalo
jméno Kónstantinopolis "město Konstantinovo". Město bylo
metropolí Byzantské říše až do r. 1453, kdy je dobyl turecký
sultán Mehmed II. a kdy se stalo sídelním městem Osmanské
říše (až do jejího rozpadu). Turci nazvali město Istanbul.
Toto nové jméno se vykládá trojím způsobem: (l) značnými
fonetickými změnami ze jména Konstantinopol; (2) ze základu
"islám" v podobě islam-bul (nepravděpodobné); (3) z řec. is
tén polin "do města" (těmito slovy prý odpovídali tureckým
strážím lidé jdouc do města). Východní Trákie se širokými
okolím města byla obsazena Turky téměř po sto let před pádem
Konstantinopole. U slovanských národů se v důsledku
staletých tradic přímých styků s Byzantskou říší ujalo pro
město vlastní jméno Cařihrad, rusky Cargrad, u balkánských
Slovanů Carigrad.

ISTRA
č. Istrie poloostrov ve SFRJ (tzv. Julská krajina), na sz.
Chorvatska a jz. Slovinska. Po pádu Římské říše ovládán
postupně Góty, Byzantinci a Franky, koncem 14. stol. v moci
Benátčanů, v letech 1797-1919 součástí Rakouska, od konce 1.
svět. války patřil Itálii, r 1945 připojen k Jugoslávii.
Název vytvořili Římané podle kmene Istrů n. Histrů, s nímž
se zde poprvé setkali r. 218 př. n. I. Etnonymum je původu
snad předindoevropského (etymologie nejasná). Spojovat jméno
se starořec. názvem Dunaje Ister n. Istros je nesprávné.

2008-05-19T04:45:00.000-07:00

IRTYŠ
ř. v záp. Sibiři a v Kazachstánu (SSSR), levý přítok Obu
(délka 4248 km). Název doložen v podobě artiš už v turkotat.
runových nápisech orchonsko-jenisejských (tuk. ärt
"přechod"). Je sporné, zda v altaj. jazycích slovo ärtis
označovalo prostě řeku (jako obec. pojmenování); nejasná je
i souvislost s baškirským slovem jürtyš "deroucí se (tok
rovinného I. je pomalý). Lidová etymologie Kazachů a Kirgizů
spojuje název řeky s ap. ir "půda, země a tyš "rýt, hloubit.
Název nejasný.

ISFAHÁN
město v Íránu, obydlené od starověku. Jeho hlavní rozkvět
spadá do 16. st., kdy bylo za dynastie Safíjovců hl. městem
perské říše. Jméno je zachováno v řec. podobě u Ptolemaia
jako Aspadána, u Firdausího persky jako Sipahán, v arab.
textech Isbahán. Je odvozeno ze staršího íránského espahán
"vojsko, vojenský tábor". Zlomyslná lidová etymologie je
spojuje někdy žertovně také se slovem asbáh, které znamená v
místním nářečí "pes" srov. rus. sobanka. Paníránisté naopak
utvořili fantastický etymologický výklad z perského nisf-e
džehán "půl světa".

ISKANDARÍJA
č. Alexandrie přístavní město v Egyptě, na pobřeží
Středozemního moře. Založil je r. 33? př. n. 1. Alexandr
Veliký. Bylo významným střediskem helénistické vzdělanosti.
Dnes druhé největší a nejvýznamnější město Egypta. Jméno
podle zakladatele - Alexandra (arab. Iskandar).

2008-05-15T10:24:00.000-07:00

IRÁK
stát v jz. Asii. Arabští středověcí geografové tímto jménem
označovali dolní Mesopotámii a rozlišovali al-cirák
al-carabí (arabský Irák) od al-cirák al-cadžamí (perského
Iráku), tj. severní hornaté oblasti. Význam jména není zcela
jasný : arabští autoři je vykládali jako "nížina" nebo
"pobřeží". Po porážce Osmanské říše v l. světové válce
vymohla si Velká Británie mandátní správu nad Irákem. V
letech 1930- 1932 získal Irák formální nezávislost a stal se
členem Společnosti národů.

ÍRÁN
stát v jz. Asii. Staroperské adj. ariana n. airjana "árijský
je doloženo mj. v nábož. knize Avestě. Jako jméno země se
objevuje Eran za Sásánovské říše. V obecném povědomí se
jméno udržovalo od pozdního středověku hl. prostřednictvím
eposu Sáhnáme. Jméno Persie, užívané po staletí a v evrop.
literatuře téměř výhradně je řec.-lat. původu. Označení
Persae, jehož antičtí autoři užívali pro Achajmenovce, se
odvozovalo z názvu krajiny Persis v jz. Íránu, v islámské
době nazývané Fáris, novopersky Párs. V r. 1935 bylo šáhovým
rozhodnu- tím zavedeno jako úř. n. staré prestižní jméno
Írán.

IRKUTSK
m. v RSFSR, ve vých. části Sibiře, na soutoku ř. Irkut s
Angarou. Zal. je r. 1661 Ivan Pochabov, který zde dal už r.
1652 zbudovat chaty pro jenisejské kozáky (tzv. Irkutské
zimoviště). Toto místo bylo vybráno za výpadiště rus. výprav
do povodí Leny, do Zabajkalska a Mongolska. Rostlo rychle
rozlohou i významem : r. 1669 se stalo adm. centrem tobolské
provincie, r. 1683 bylo povýšeno na město a r. 1765 se stalo
hl. městem celé Východní Sibiře. MJ bylo dáno podle řeky
Irkut, jež má název jakutský (etymologie není známa).
Element Ir- je častý v turkotat. názvech řek (srov.
hydronyma Irtyš, Irbit, Irgír aj.). Zakončení na -sk je
analogické k adj. příponě -sk " ský", na niž je zakončeno
velké množství rus. MJ (typu Kursk apod.).

IRSKO
ir. Éire [ér) ostrov a stát na 5/6 jeho plochy, v souostroví
Britských ostrovů. Připomíná se už v řim. období pod názvem
Hibernia (bylo mu mylně rozuměno jako "chladná země", z lat.
hibernus "studený, zimní" ), který přes řec. Ierne vznikl ze
stir. Éirinn, tj. "západní země" (z kelt. +iar "zadní,
západní").

2008-05-02T03:56:00.000-07:00

INNSBRUCK č. zast. Inšpruk
m. v rakouských Tyrolích, nad ř. Inn. Zal. v 10. stol. při
mostě přes řeku. Poprvé doloženo z 12. stol. (r. 1151
Enspruc). Jméno je složeno z názvu řeky Inn (v kelt.
"bystřina") a něm. -bruch (Brueke) "most", tj. "osada při
mostě přes ř. Inn".

IOWA (ajouva)
stát USA (od r. 1846). Území prozkoumáno nejprve franc.
cestovateli v 1. pol. 18. stol., koncem 18. stol. pal;
pronajato indián. náčelníky franc. podnikateli Julienu
Dubuqueovi. Jméno I. se poprvé objevuje na franc. mapě z r.
1673 v podobě Ouiaouia (zkrác. z Ouaouiatunon), což byla
pův. dakotská přezdívka kmene I. ("mdlí, líní lidé").

INDONÉSIE

2008-04-26T02:39:00.000-07:00

indonés. Indonesia
republika v Asii, vyhlášená r. 1945 na ostrovech, které
dříve tvořily Holandskou východní Indii. Název utvořen ze
jména Indie a řec. nesos"ostrov . Obyvatelé indonéských
ostrovů začali sani běžně používat tohoto jména od 20. let
našeho století. INDUS řeka v Pákistá- nu. Jméno se odvozuje
ze sans. sindhu "řeka" ; novoind. se nazývá Sindh (v. t.).
Do evrop. jazyků jméno přišlo v podobě, kterou mu dali řečtí
a lat. autoři (v. t. Indie).

INDIE

2008-04-19T09:32:00.000-07:00

země a stát v Asii, úř. n. Indická republika, nezávislá od
r. 1946. Tohoto jména pro celou obrovskou zemi
(subkontinent) používají tradičně národy žijící na západ
od I., pro něž přístup do země vedl nutně nejprve údolím
řeky Indu: řec. a lat. India, arab. Hind, persky Hindústán.
Název Hinduš se objevuje již v Dariově stpers. nápisu dříve
než tažení Alexandra Velikého otevřelo Indii antickému
vědeckému zájmu. Jméno dostala země podle řeky Indus (ze
sans. sindhu "řeka ). Sami Indové nazývají svou zemi Bhárat,
což je staré sans. jméno dané podle mytického praotce národa
Bháraty (srov. stind. epos Mahábhárata, tj, "velký (boj)
Bháratovců ). Starší jména byla též Árjávarta "země Árijců
(omezeno jen na sev. Indii), popř. Džambudvípa "ostrov
stromu džambu". Název I. doznal značného geografického
rozšíření, srov. I. Východní, Západní, Přední, Zadní a
Ostrovní.

2008-04-09T03:48:00.000-07:00

ILÁHÁBÁD
m. v Indii (stát Uttar Pradéš), na soutoku ř. Gangy a
Jamuny. Pův. se nazývalo Prajág "obětiště"` (vzhledem ke
svému náboženskému významu). Po dobytí muslimy v 12. stol.
přejmenováno na Iláhábád, tj. arabsko-persky "boží město".
Arab. iláh vyjadřuje obecně pojem božstva, s urč. členem
Alláh pak pojem Boha v monoteistických náboženstvích.
Koncový morfém -ábád znamená v perštině "město, osada .

ILLINOIS [-noj, řidč. -nojs]
stát USA (od r. 1818). Poprvé prozkoumán franc. výpravami
Marquetta a Jollieta (r. 1673) a La Salla (r. 1679). Po
válce Francouzů s Indiány se území zmocnili r. 1763
Angličané. Jméno převzali Francouzi od domorodců, kteří se
nazývali Illini "lidé, muži, bojovníci". Tento název
přenesen i na řeku Illinois.

INDIANA [indyjena]
stát USA (od r. 1816). Prvními trvalými usedlíky byli zde
Francouzi (stěhovali se sem od r. 1735 . Angličané ovládli
území r. 1763. Jméno I. je poprvé do- loženo z doby ok. r.
1765, kdy podnikatelé s pozemky, sdružení v tzv. Indiana
Company, odkoupili toto území od indián. náčelníků Z prvního
slova tohoto názvu společnosti, tj. špan. adj. žen. rodu s
významem "indiánská", vzniklo nakonec jméno území i státu.
Etnonymum Indián, tj. původně "obyvatel Indie", je řeckou
obměnou pers. Hindu, jež se vyvinulo ze sans. sindhu "řeka
(= Indus)". K. Kolumbus považoval totiž domorodé obyvatele
Ameriky za Indy (až do své smrti pova- žoval Ameriku za
Indii).

2008-04-07T05:15:00.000-07:00

CHILE [čile]
stát (nezávislý od 1818) v Již. Americe, mezi poh. And a
Tichým oceánem. Získ. ji špan. dobyvatel Almagro r. 1536.
Otřesenou špan. nadvládu nad územím indián. kmene Aravaků
upevnil po r. 1540 Valdivia; jméno se vykládá z arav. čili
"chlad, zima (podle sněhem pokrytých vrcholků And).

CHOTĚBUZ viz COTTBUS

CHUANG-CHE č. Žlutá řeka
ř. v Číně, jedna z největších v Asii. Jméno je složeno z
čín. chuang "žlutá" a che "řeka" (podle žlutého zbarvení
její vody protékající sprašovým terénem). Čes. název je
doslovným překladem. Řeka ústi do Žlutého moře
(Chuang-chaj).

IASI [jaš] č. Jasy [l]
hl. m. hist. Moldavska v Rumunsku, v nížině ř. Prutu. Poprvé
se připomíná v rus. letopise ze 16. stol. jako Jassskyjb
Tbrgb "Jaský trh" (město však známo jako význačné centrum
obchodu již od 14. stol.). Od pol. 16. stol. hl. m.
Moldávie, která r. 1859-1862 splynula s Valašskem v nový
stát Rumunsko (moldavská Besarábie na levém břehu Prutu byla
ruská). MJ se odvozuje z etnonyma Jasi, jak vých. Slované
nazývali ide. kmen íránských Alanů. Etymologie tohoto jména
zřejmě souvisí se stper. a avest. ásu "rychlý, bystrý"
(srov. afgán. ósai "antilopa"). Rumun. badatelé odvozují MJ
z OJ. Nejasné.

IBADAN
m. jz. Nigérii (záp. Afrika). Zal. po r. 1820 pův. jako
tábor jorubských vojáků v období chaosu vyvolaného tlakem
muslimských Fulbů ze severu. Rychle vyrostlo na největší
městské středisko kmene Jorubů. Působením malamů ze severu
pronikal sem islám. MJ se někdy vykládá z arab. ibdán "
služebníci(Boží) ,tj.muslimové, popř. z arab. cibáda
"bohoslužba".

IDAHO [ajdehou]
stát USA (od r. 1890). Soustavněji kolonizován až v průběhu
19. stol., a to zvl. po r. 1860, kdy zde objevena bohatá
naleziště zlata. Jméno se odvozuje z názvu indián. kmene
Idahi "(obyvatelé) hory drahokamů"`. Etymologie nejistá.

2008-04-02T05:06:00.000-07:00

CHEJ-LUNG-ŤIANG
provincie v sv. Číně. Pojmenována podle stejnojmenné řeky
Ch. (rus. Amur), jež se vykládá z čín. chej "černý", lung
"drak" a tiang "řeka" , tj. "řeka černého draka".

CHE-NAN
provincie v Číně. Název vznikl z čín. che "řeka" a nan
"jih", tj. "na jih od řeky" (rozumí se území ležící jižně od
Žluté řeky).Soubor ZEMJM07.TXT

obsahuje hesla od CHE-PEJ do KAMČATKA

CHE-PEJ
provincie v Číně; název utvořen z čín. che "řeka" a pej
"sever", tj. "na sever od řeky" (rozumí se území ležící
severně od Žluté řeky).

CHERSON
m. v SSSR, v jz.části Ukrajiny, nad ústím Dněpru do Černého
moře. Zal. je r. 1778 maršál G. A. Potěmkin z příkazu
carevny Kateřiny II. na místě ruské pevnosti Aleksandr-Šanc,
která zde byla zbudována r. 1737 za rus.-tur. války. Nově
založené město s admiralitou dostalo podle antického vzoru
jméno Chersonesos, pozd. zjednodušené v Cherson (podle toho,
že leželo na Krymu, jenž měl v antice název Chersonesos
Taurica). Toto jméno, které v řečtině znamená "poloostrov"
vytvořili ok. r. 422 př. n. 1. kolonisté z řec. Herakleie
Pontské a z ostrova Délos. V staré ruštině znělo Korsuň.

CHESTER [čestr]
m. v Británii, hr. Cheshire (tj. vl. Chestershire), nad ř.
Dee. Známo už z řím. dob jako vojenský tábor 20. legie proti
Walesanům. Nejstarší podoba jména je keltská, a to Deva
(doložena asi od r. 150 n. l.) : vykládá se shodně se jménem
řeky Dee (pův. brit. Déuá "posvátná řeka, božstvo`"). Po
řím. okupaci ostrova se Ch. stal sídlem vojenské posádky a
nazýván v lat. Castra legionum "tábor legií". Sta. přejetí
tohoto lat. názvu Legacaestir (doložené od r. 890) se
počínaje r. 1094 zjednodušilo na Ceaster a nakonec Chester,
tj. "tábor".

CHICAGO [šikágou n. čikégo]
m. v USA (stát Illinois), na břehu Michiganského jezera.
Zal. r. 1803 jako pevnost proti Indiánům pod jménem Fort
Dearborn; brzy však obnoven starší název Chicagou, který
přejali už r. 1673 první francouzští kolonisté od místních
Indiánů: z indián. ši-ka-gú "smradlavý skunk n. hnijící
odpadky. Tento indián. název by přenesen nejdříve na řeku a
r. 1830 též na město. Podle jiné etymologie znamená Ch.
"místo, kde roste česnek n. cibule".

2008-03-27T05:10:00.000-07:00

CHARTÚM
hl. m. Súdánu v sv. Africe, na soutoku Bílého a Modrého
Nilu. Zal. je r. 1824 Mohammed Alí, egyptský paša, brzy po
dobytí Súdánu Egypťany. Město, které vyrostlo v
nejdůležitější správní, obchodní a kulturní středisko země,
se původně jmenovalo plným jménem Ras al-Chartúm "špička
sloního chobotu" (podle toho, že leží v nejzazším výběžku
územního pruhu svíraného oběma rameny Nilu). Pozd. název
zkracován na pouhé Chartúm "sloní chobot".

CHEB
m. v záp. Čechách, nad ř. Ohří, na úpatí Smrčin. Poprvé se
připomíná v r. 1061 pod něm. jménem Egire (pozd. Eger, což
byl zároveň něm. název řeky Ohře, původu ovšem již keltského
= z Agara). R. 1197 povýšen na říšské město, v 13. stol. byl
střídavě pod panstvím něm. říše a čes. koruny (r. 1322 za
krále Jana Lucemburského trvale připojen k Čechám). Čes. MJ
Cheb je doloženo až z 2. pol. 14. stol. : odvozuje se z psl.
zákl. + gsbs stč. heb (souvisí s o-heb, o-hýb-at) a
označovalo osadu ležící "v ohbí" (ř. Ohře opravdu tvoří pod
chebským hradem ohyb n. zatáčku). Počáteční Ch- bylo kdysi
mezistupněm hláskové změny zadopatrového G v hrtanové H.

CHEJFA č. Haifa
příst. město v Izraeli, na pobřeží Středozemního moře, v
krásné poloze na svazích hory Karmel. Jméno je poprvé
doloženo v talmudistické literatuře 3. st. Od křižáckých
válek m. ustupovalo svým významem do pozadí před příst.
městem Akko n. St. Jean d'Acre, ležícím severněji. Rychlý
růst zvl. od 19. stol. Původ MJ není zcela jasný. Židé z
Chejfy byli v helénistické době známi nedbalou výslovností
semit. slov, a tak byl pův. název značně pozměněn.
Středověcí křesťanští poutníci nazývali m. Kajfa n. Kaifas,
neboť název mylně odvozovali od OJ velekněze Kaifáše, soudce
Ježíšova (tatáž lidová etymologie pak z něho učinila i
zakladatele města). Věrohodný je novější výklad, podle něhož
MJ vzniklo stažením dvou hebrejských slov hof a jafe "krásné
pobřeží . Arab. se město nazývá Hajfá.

2008-03-25T05:34:00.000-07:00

CHA-ER-PlN č. Charbin
m. v sv. Číně, provincie Chej-lung-tiang. V zniklo r. 1898
na místě starší rybářské osady a rychle se rozrostlo v
souvislosti se stavbou Východočín. železnice. Jméno je
mongol. původu a znamená "převoz přes řeku"`.

CHAJ-NAN
ostrov na j. ČLR, v Jihočínském moři, po Tchaj-wanu druhý
největší. Jméno znamená "na jih od moře" (z čín. chaj "moře"
a nan ,jih") podle toho, že leží již. od Čínského moře.

CHANG-ČOU
m. ve vých. Číně, na soutoku ř. Fu-čchun-ťiang a Vel.
kanálu, metropole prov. Če-ťiang. Osídlení se datuje už z
11. stol. př. n. l. Dnešní jméno se připomíná od 6. stol. n.
l. a znamená nejspíše "město lodí" (z čín. chang "loď,
plavidlo" a čou "město - na úrovni střediska provincie ).
Kolem r. 606 n. l. nazýváno též Ťing-š' "hlavní město"
(Ouinsay u Marka Pola) podle toho, že zde přechodně sídlil
čín. císař.

CHANNEL ISLANDS viz LA MANCHE

CHARBIN viz CHA-ER-PIN

CHARKOV ukr. Charkiv
m. v SSSR, na sv. Levobřežní Ukrajiny, na soutoku ř.
Charkov, Lopaň a Uda. Zal. v pol. 17. stol. jako osada
přesídlenců z Pravobř. Ukrajiny a změněn na pevnost proti
krymským Tatarům. R. 1765 centrum Slobodské ukr. gubernie,
od r. 1917 do 1934 hl. m. Ukrajinské SSR, nyní centrum
Chark. oblasti USSR. Název se tradičně odvozuje z OJ Charko
(tj. zdrobn. k Chariton), což prý bylo jméno kozáckého
atamana, který osadu založil (přípona -ov neoznačuje již
majetnický vztah, nýbrž je pouze analogická k početnému typu
jmen na -ov). Říčka Ch. dostala název podle osady.

2008-03-19T09:25:00.000-07:00

HONOLULU
m. v USA, na Havajských ostrovech. Toto staré sídlo
domorodých ostrovanů má název odvozený z havaj. hono
"přístav, zátoka" a lulu "klidný" tj. "klidná zátoka".

HONŠÚ č. zast. Hondo
o. v Japonsku, největší a nejdůležitější v celém souostroví,
silně hornatý s činnými sopkami; jméno H. znamená v jap.
"hlavní část n. základní území".

HOORN, MYS šp. Cabo de Hornos [-or-]
mys na Hoornském ostrově v souostroví Ohňové země,
nejjižnější výběžek Již. Ameriky. Poprvé jej obepluli r.
1616 hol. mořeplavci J. Le Maire a W. Schouten; pojmenovali
jej Kaap Hoorn podle Schoutenova rodného města Hoornu v sev.
Holandsku, jež bylo i domovem většiny námořníků z lodní
posádky (MJ pochází z hol. hoorn "roh, výčnělek"). Z
neporozumění tomuto názvu se už v 17. stol. objevilo na šp.
mapách nespr. pojmenování šp. Cabo de Hornos "mys pecí" (šp.
horno "pec"), přetrvávající doposud. Dříve se v češt.
užívalo chybného názvu mys Horn n. Honzův. Nyní je přípustná
jen varianta m. Hoornský.

HORNÍ VOLTA
stát v záp. části stř.
Afriky, franc. Haute-Volta, nezávislá republika od r. 1960.
Na jejím území se nalézá horní tok Černé a Bílé Volty, které
se stékají dále na jihu v Ghaně. Jméno řeky se poprvé objevilo na port. mapě z r. 1741 jako Rio de volta "řeka návratu", a to podle šťastného návratu jedné z port. výprav.

HOUSTON [hjústn n. hústn]
m. v USA (stát Texas). Zal. r.
1836, v letech 1837-1839 povýšeno na hl. m. Texaské republiky. Má jméno podle gen. Samuela Houstona (1793-1863), který
porazil Mexičany u San Jacinta a později se stal prvním prezidentem Texaské rep.

HRADEC KRÁLOVÉ
m. v ČSSR, ve vých.
Čechách, při soutoku Orlice s Labem. V 10. stol. patřilo
k panství Slavníkovců, od 1l. stol. doloženo jako strážní
hrad na křižovatce obch. cest (r. 1073 Gradec), od r. 1225
královské město, pozd. věnné (tvořilo část věna českých královen, které po ovdovění přebývaly na zdejším hradě). Jméno
vzniklo z ap. hrad (psl. gords, stč. grad "ohrazené místo,
opevnění") zdrobňující příponou -ec, tj. "hrádek, menší
hrad". Přívlastkové určení Králové (gen. od králová "králova choť ) připojováno v lat. podobě od r. 1373 (Hradecz Reginae), česky od 16. st.

HUE vietn. Hué
m. a přístav v Již. Vietnamu, na pobřeží
Tonkinského zálivu, býv. hl. m. provincie Annám ( Trung-bo)
. Zal. Cíňany asi v 3. stol. n. 1. jako královské sídelní
město; pův. jméno Thuan-hoa nahrazeno r. 1801 dnešním názvem
H., který znamená "město obnovené, přeměněné"`.

2008-03-17T05:51:00.000-07:00

HOKKAIDÓ
o. v Japonsku, druhý největší v souostroví. Pův. se jmenoval
Jezo (až do r. 1868), což v jazyce autochtónních Ainů
znamenalo asi "ostrované; dnešní jap. název H. je složen z
hoku "sever, kai "moře" a do "provincie", tj. "provincie v
severním moři.

HOLANDSKO viz NIZOZEMSKO

HOMS viz HIMS

HONDURAS
země a stát ve Stř. Americe. Objevena r. 1502 Kryštofem
Kolumbem; kolonizoval ji až po r. 1524 špan. dobyvatel Pedro
de Alvarado. Pojmenována šp. Honduras "hlubiny" podle toho,
že špan. lodi nemohly zakotvit ani u samého břehu pro
hloubku mořského dna (ze šp. hondura "hloubka"). Používáno
též názvu Tierra de las Hibueras (n. Higueras) "země
fíkovníků. Země se osvobodila od špan. nadvlády r. 1821.

HONGKONG čín. Siang-kang
ostrov u jv. pobřeží Číny, od r. 1842 pod britskou
svrchovaností (obch. přístav a vojenská námořní základna),
r. 1898 pronajat Angličanům na 99 let. Jméno H. je angl.
adaptací čín. názvu Siang-kang "vonná, tj. sladká voda n.
přístav (z čín. siang "vonný, chutný" a kang "zátoka,
přístav"), a to podle průlivu oddělujícího ostrov od
pevniny, kudy proudí sladká voda z pevninské řeky Ču-ťiang.

2008-03-13T06:41:00.000-07:00

HIDŽÁZ
kraj v Arábii, kde vznikl v 7. st. n. l. islám a kde se
nalézají svaté okrsky islámu Mekka a Madína. Jméno znamená v
arab. "přehrazení, bariéra"; arab. autoři se nicméně liší ve
výkladu, proč se této oblasti už od předislámských dob takto
říká. Nejčastěji soudí, že jde o horský řetěz, oddělující
náhorní planinu Nadžd od nížiny při Rudém moři. Jiný výklad
se domnívá, že jde o bariéru mezi Sýrií na severu a Jemenem
na jihu. Nechybějí ani poukazy na přirozené překážky, jaké v
Hidžázu představují lávová pole.

HILVERSUM
m. v Nizozemsku, sz. od Utrechtu. Nejstarší doklady se
datují z poč. 14. st. (r. 1305- 1307 Hilfercem, Hilfersem);
ukazují, že jméno se skládá z OJ Hilvert (s gen. koncovkou
-s) a z germ. +haim, hol. hém "obydli, osada", tj.
"Hilvertova ves".

HIMÁLAJ
nejvyšší horstvo světa, v Asii, na indicko-tibet. pomezí.
Téměř obecně je přijímán výklad ze sans. hima "sníh" a álaja
"sídlo", tedy "sídlo sněhu"`. Někteří badatelé navrhují
odlišný výklad druhé části kompozita, např. z drávidského
"hora" (srov. dnešní tamilské malej), anebo soudí, že
původně šlo jen o označení "sněžný a přípona že byla
upravena až v novoind. jazycích.

HIMS
č. Homs město v Sýrii, na ř. Orontes. Osídleno již téměř 5
tis. let, v antic. pramenech se připomíná jako Emesa (řec.)
a Hemesa (řím.). Výslovnost Homs odpovídá syrskému
hovorovému úzu, podoba Hims pak spis. arabštině. Podle
středověkého arab. autora Jákúta dostalo město název podle
muže téhož jména. Skutečný význam je nejasný.

HINDÚKUŠ
horský masív ve Střední Asii. Rozšířený výklad z íránských
základů Hindu"indický" a kuh "hora", tj. "indická hora", je
zřejmě nesprávný; bude zapotřebí dalšího zkoumání.

HIROŠIMA
m. a přístav v Japonsku, na jz. ostrova Honšú. Zal. v 16.
stol. jako opevněné město v deltě ř. Ota; v 2. svět. válce
byla na ně svržena první atomová bomba. MJ je složeno z jap.
hiro "rovina" a šima "dolní", tj. "rovina v nížině".

2008-03-11T03:26:00.000-07:00

HEIDELBERG [hajdlberk]
m. v NSR, sz. od Stuttgartu, při ústí ř. Neckar do Rýna.
Zal. v 12. stol. (r. 1196 Heidelberch) a nazváno podle
polohy na hoře H.: MJ je odvozeno ze střhn. heidelber
"borůvka" a subst. berg" hora", tj. "hora, kde rostou
borůvky".

HEKLA
sopka na Islandu. Název pochází ze stisl. hekla "plášť,
kapuce, čapka" (podle toho, že její vrchol bývá zahalen do
oblaků par a dým jež nad ním tvoří jakousi čepičku).

HELSlNKl č. Helsinky
hl. m. Finska, přístav na pobřeží Balt. moře, při ústí ř.
Vantaanjoki. Zal. r. 1550 švéd. králem Gustavem Vasou jako
konkurent Tallinu. Od vodopádu Helsinge, kde pův. stálo,
bylo město r. 1640 přestěhováno na skalnatý poloostrov. Po
připojení Finska k Rusku r. 1809 přeneseno sem pak hl. město
země (r. 1812). Podle vodopádu Helsinge vznikl pův. švédský
název města Helsingfors (švéd.fors "vodopád"), fin.
Helsinki. Element helsing je germ. původu a často se
uplatňuje ve skandinávské toponymii (srov. MJ Helsingor
aj.). Jeho etymologie zůstává nejasná.

HERÁT
m. v sz. Afghánistánu, středisko stejnojmenné provincie, na
ř. Herí-rúd. Prastaré sídliště při obch. cestě z Indie do
Persie. Jméno se připomíná už v Avestě jako Haraeva, ve
stper. achajmenovských nápisech jako Haraiva, v střec.
pramenech jako Aría n. Areía. V 16. stol. je dosvědčuje
arab. cestovatel Ibn Battúta (Heri). MJ je odvozeno ze jména
řeky, jejíž stper. základ har-/her- znamená vodnatý", rúd
"řeka".

HESENSKO něm. Hessen
spolková země v NSR, býv. lankrabství na Mohanu a Rýnu.
Název se odvozuje z kmenového označení Chatti, pozd. Hassi
n. Hessi (od r. 720), jehož základ se obvykle spatřuje buď v
germ. haet "klobouk" (podle charakteristické pokrývky
hlavy), anebo v germ. hatan "nenávidět" (podle toho, že mezi
sousedy nebyli oblíbeni). Název nejasný.

HAVANA viz LA HABANA

2008-03-04T09:24:00.000-08:00

HAVÍŘOV
m. v ČSSR, v Severomoravském kraji na jv. okraji Ostravy.
Vzniklo r. 1955 splynutím obcí Dol. Bludovíc, Dol. Suché,
Šuníbarku a Životic a navíc rozšířeno rozsáhlou výstavbou.
Název vytvořen uměle z ap. havíř (pův. z něm. hawer od hauen
"rubat ) analogickou toponymovanou příponou -ar, tj. "město
havířů" (podle typického zaměsmání převážné části muž.
obyvatelstva).

HAWAII [-vájí] č. Havaj
souostroví v Tichém oceáně a stát USA (od r.
1959).Znovuobjeveno Jamesem Cookem r. 1778 a pojmenováno jím
Sandwich Islands "Sandwichovy ostrovy", podle lorda
admirality J. M. Sandwiche (tento název se však u místního
obyvatelstva nikdy nevžil). Domácí jméno Hawaii dostalo
souostroví podle hlavního jeho ostrova (znamenalo v polynés.
jaz. asi "sídlo bohů" - zřejmě podle dvou sopek, v nichž
domorodci odedávna viděli nadpřirozené mocnosti). Havajské
o-y byly známy už od 16. stol. Španělům, kteří je nazývali
Los Monjes "mniši" (hory podobné kutnám).

HEBRIDY
angl. Western Islands [-ajlendz) skupina asi 500 ostrovu a
útesů pří sz. pobřeží Skotska (V. Británie). Děli se na H.
Vnější (Outer Hebrides) a Vnitřní (lnner Hebrides). Jméno H.
v dneš. podobě vzniklo v 18. stol. nesprávným čtením pův.
Hebudes (u čteno omylem jako ri), doloženého již v 1. stol.
n. l. u Plinia jako lat. Haebudes, u Ptolemaia jako Ebudae a
u Solina jako Hebudes insulae. Jménem H. pojmenovali ostrovy
Normani pronikající sem ze severu přes Shetlandy a Orkneje.
Pův. to byl název sev. mysu Butt (dř. Bute, u Ptolemaia
Ebuda) na o. Lewis (odvozuje se ze skand. bútr "kláda, tupý
ko- nec ). Norman. název celého souostroví pův. zněl
Sudreyjar "jižní ostrovy. Dneš. angl. název dán podle polohy
o-vů na záp. od Skotska (angl. Western "západní a islands
"ostrovy ).

2008-02-23T04:06:00.000-08:00

HAMBURG
č. Hamburk m. v NSR, na dol. Labi, 110 km od jeho ústí do
Sev. moře. Zal. počátkem 8. stol. jako hrad nad soutokem ř.
Alster s Labem (r. 715 Hamanaburg). Název vystihuje polohu
místa na ostrohu: vznikl ze střdn. ham "výběžek, zátoka,
ohbí řeky" a burg "hrad", tj. "hrad nad ohbím řeky`".

HANNOVER [-nófr]
m. v NSR, v hist. Dol. Sasku. Zal. asi v 12. stol. jako
osada při brodu přes ř. Leine (r. 1163 Hanovere). Název se
odvozuje z adj. ho(ch)' "vysoký" a subst. střdn. over
"břeh", tedy "místo na vysokém břehu".

HANOJ
vietn. Há Nói hl. m. VDR, přístav na Rudé řece (vietn. Sông
Hông Há). Zal. Číňany v 7. stol. n. l. jako sídelní město
čínských vládců (od 7.- 15. stol.). Jméno H. znamená
"mezivodí" (podle toho, že leží na ostrohu Rudé ř.). Tento
název se oficiálně používá od zač. 20. stol. ; předtím se
městu říkalo Dong-ho "východní hl. město`".

HALLE

2008-01-12T10:48:00.000-08:00

m. v NDR, sz. od Lipska, nad ř. Sálou. Zal. na rozhraní 7. a
8. stol. u solných pramenů, jak patrno z nejstaršího zápisu
(r. 806 Halla): jméno je odvozeno ze sthn. ap. hal(hus),
střhn. hal(le) "solivar", tj. "osada, kde se zpracovávala n.
skladovala sůl". Starý český, dnes už neužívaný název H.
zněl Dobrosůl n. Dobrosol.

2007-12-13T03:55:00.000-08:00

HAJDARÁBÁD
jméno velkých měst v Pákistánu a Indii, dříve i velkého
knížectví (vyskytuje se i v Íránu). Jde o spojení častého
muslimského mužského jména Hajdar, tj. arab. "lev", s častou
perskou příponou jmen měst -ábád "město, osídlení". Angl.
přepis je Hyderabad.

HALAB č. Haleb, zast. Aleppo
m. v sev. Sýrii, známé již v 2. tisíciletí př. n. l. v
chetitské formě Chalap (někteří badatelé ji dávají do
etymolog. souvislosti se slovan. chlap "rolník"), akkad.
Challaba, v egypt. hieroglyfech Ch-r-b. Z tur. podoby jména
Halep vzniklo ital., něm. a čes. Aleppo, fr. Alep. Význam
jména nejasný. Novodobá arab. lidová etymologie spojuje MJ
Halab se slovesem halaba "dojit" (na základě ústního podáni,
že v místě pobýval prorok Ibráhím, tj. biblický Abrahám, se
svou oblíbenou kozou).

2007-11-13T09:54:00.000-08:00

HAIPHONG [hajf]
vietn. Hái Fông m. a přístav ve VDR, při ústi ř. Thai-binh
do Tonkinského zálivu. Jméno H. znamená "ochrana moře" :
dáno podle toho, že m. bylo původně pobřežní pevností
(mnohaleté náplavy Rudé řeky však způsobily, že moře je dnes
od H. vzdáleno 17 km).

HAITI [-ty]
velký hornatý ostrov v souostroví Vel. Antil v Záp. Indii.
Objevil jej r. 1492 Kolumbus a pojmenoval šp. Isla Espaňola
(lat. Hispaniola) "španělský ostrov" (podle toho, že sev.
pobřeží ostrova se nápadně podobalo hornaté oblasti šp.
Kastilie). Domorodý název Haiti se odvozuje z indián. ahiti
"hornatý, skalnatý ; od r. 1790 se stal úř. názvem západní,
tj. franc. části ostrova. Jiné domorodé jméno o-va bylo
Quizguica "velká země" a Cibao "kamenitá, skalnatá země"
(srov. dodnes v názvu pohoří Sierra de Cibao). Na ostrově,
nazývaném dnes často Hispaniola, jsou nyní dva státy: na
západě Republika Haiti, na východě Dominikánská rep. (název
má původ v MJ Santo Domingo "sv. Dominik", tj. hl. m.
státu).

HADHRAMAUT

2007-11-12T04:16:00.000-08:00

oblast na jihu Arab. poloostrova, v Jižním Jemenu. Arab.
lidová etymologie vykládá název jako "přítomnost smrti"
(hadara "být přítomen", maut "smrt`") a tato etymologie
patrně ovlivnila spisovnou formu jména. Jméno je nicméně
doloženo ve starých jihoarab. nápisech v podobě hdrmt, která
nasvědčuje tomu, že jde o slovo odvozené od kořene d-r-m, s
významem "velký žár", s koncovkou žen. rodu a prefigovanou
jihoarab. formou určitého členu.

HAARLEM

2007-11-07T01:08:00.000-08:00

[hár-]
m. v Nizozemsku, v Sev. Hollandu. Nejstarší doklady jsou z
doby ok. r. 930 (Haralem). Jméno je v dnešní podobě
dosvědčeno od 12. stol. (r. 1105- 1120 Harlem) : obsahuje v
1. členu germ. +harula(= zdrobn. k +haru- "stromy porostlý
násep") a v 2. členu +haim- "obydlí, osada", tj. "osada u
zalesněného náspu". Název H. pro městskou čtvrť v New Yorku
dán holand. přistěhovalci podle nizozemského města.

GYÖR

2007-11-03T03:48:00.000-07:00

[ďér] č. Ráb
m. v Maďarsku, při soutoku ř. Ráby a Malého Dunaje. Pradávné
sídliště z doby př. n. l. bylo v řím. období změněno ve voj.
opěrný bod řím. impéria v Podunají. Po příchodu Slovanů a
Avarů stalo se jedním z center avar. kaganátu. Po vzniku
uher. království založeno zde biskupství a vybudována
mohutná pevnost, která později ve válkách tureckých bránila
přístup k Vídni a k Bratislavě. Nejst. antické jméno
lokality znělo Arrabona, jež ukazuje na kelt. původ: snad
bylo přímo odvozeno od říčního jména Rába. Maď. MJ Györ vždy
označovalo "suché, vyvýšené místo v zaplavované krajině"
(srov. Borsosgyör, Kisgyör aj.).

GUINEA

2007-11-02T08:12:00.000-07:00

název tří západoafr. států: (1) Guinejské republiky, býv.
franc. kolonie, nezávislé od r. 1958; (2) Rovníkové Guineje,
býv. šp. kolonie Rio Muni, nezávislé od r. 1968; (3)
Guineije-Bissau, kde národně osvobozenecké hnutí proti port.
koloniální nadvládě vyhlásilo nezávislou republiku v r.
1973. Jméno G. se rovněž objevuje v označeni Guinejského
zálivu Atlantského oceánu. V 16. stol. je šp. mořeplavci
přenesli až do Malajského souostroví, kde černá barva pleti
domorodých obyvatel (připomínající pleť obyvatel záp.
Afriky) vedla objevitele k tomu, že velký ostrov (indonés.
Irian) pojmenovali Nová Guinea. Jméno G. vzniklo nejspíš z
berberského slova ignawen "němí" (sg. agnaw), jimž se
označovali černoši nehovořící berbersky (srov. obdobu v čes.
názvu pro Němce n. Německo, v. t.). Arab. geograf Jákút píše
v 13. stol. o kraji KinaŔa. Do evrop. jazyků proniklo jméno
při objevných plavbách. Pojmenováni provincia Ganua n. Ginya
nacháziníe už na mapách ze 14. stol. Ve zprávách port.
mořeplavců se už od 15. stol. užívalo názvu Guinea všeobecně
pro západoafr. pobřeží při Gui- nejském zálivu.

GUATEMALA

2007-11-01T09:41:00.000-07:00

země a stát v Stř. Americe a jeho hl. město (zal. r. 1776) ;
pův. indián. jméno Quauhtemallan (tj. "místo navršeného
dřeva j převzali poč. 16. stol. Španělé a vysvětlovali si je
mylně z aztéc. jazyka jako "země orla (podle totemového
ptáka). Nikonov doporučuje etymologii z U-hat-z-mal-ha "hora
přehrazující vodu (podle sopky Agua, která zasypala lávou
koryto řeky).

GUDŽARÁT
poloostrov a svazový stát Indické republiky. V sans. pův.
Gardžarátra: jméno podle kmene Gúdžarů, kteří přišli do
Indie kolem 5. st.

2007-10-29T07:15:00.000-07:00

GRONINGEN [chrónyn-]
m. v s. Nizozemí. Připomíná se už v 8. stol. jako
Cřroningon. jméno je pův. dat. pl. lunenového názvu Groningi
"obyvatelé zelené krajiny" (ze sthn. adj. gróni "zelený a
obyv. přípony -ingi). Ve fríských listinách z let 1463 -
1501 se často objevuje v podobě Grans, Grerts n. Grins
(dosud v nářečí Grins z Gréninzi).

GRUZIE
svazová republika SSSR, v Zakavkazsku. Název odvozen z gruz.
Gurz (v rušt. metatezí Gruz-), označující pův. vých. část
země i její obyvatele. Staří ekové ji nazývali Ibéria. Záp.
část země pak nazývali už od 1. tisícileti př. n. 1. Kolchis
(gen. -idy), a to podle kmene Kolchi. Gruzínci sami sebe
nazývají Kartvely, svou zemi Sakartvelo. Záp. evrop. jazyky
užívají názvu Georgia (podle Georgijevského traktátu z r.
1783, uzavřeného v Georgijevsku, jímž byl zřízen rus.
protektorát nad Vých. Gruzií). Etymologie neprůhledná.

GUADALAJARA [guadalachára]
m. v záp. Mexiku. Zal. je r. 1531 španělský dobyvatel Nuňez
de Guzman a pojmenoval podle svého rodiště v šp. Kastilii
Guadalajara ("kamenité koryto, kamenice"). Trvale osídleno
od r. 1542 jako opěrný bod španělské kolonizace Stř.
Ameriky.

GRÓNSKO

2007-10-25T14:14:00.000-07:00

dán. Grónland
o. v sz. části Atlantského oceánu. Objeven r. 876 a
pojmenován r. 982 normanským náčelníkem Erikem Ryšavým,který
zde založil první norman. osadu. Název Groenland "zelená
země dostala tato sněhem a ledem pokrytá země nejspíš jen
díky tomu, že její objevitelé sem zavítali v letních
měsících, kdy se asi šestina ostrova zbavuje na krátkou dobu
sněhové a ledové přikrývky. Pozornosti zaslouží též názor,
že G. je vlastně "reklamní" jméno, které mělo svýní kladně
hodnoticíní obsahem přilákat na málo hostinný ostrov nové
kolonisty. V tom případě by to byl jeden z nejstarších
dokladů toho druhu.

2007-10-24T09:31:00.000-07:00

GREIFSWALD [grajfsvald]
m. v NDR, v. od Rostocku. Zal. r. 1241 jako osada kláštera v
Eldeně. Jméno, doložené poprvé r. 1248 (Gripheswald), je
složeno ze sthn. ap. grif(o) "pták Noh (heraldický pták v
erbu tamního vévody pomořanského) a z ap. wald "les", tj.
"osada ch, jež patřily erbu ptáka " založená v lesí Noha.

GRENOBLE [grenóbl]
m. v jv. Francii, na soutoku ř. Isére a Drac. Pův. starověká
osada Cularo (snad z kelt. cularo "okurka ); po vypálení
Římany ve 4. stol. n. l. znovu vybudována a r. 379 nazvána
nově Gratianopolis "Gratianovo město" (podle řím. císaře
Gratiana; řec. polis "město"). Z toho se postupně vyvinul
dneš. franc. název.

GOTTWALDOV

2007-10-23T09:18:00.000-07:00

m. na stř. Moravě (ČSSR). Vzniklo dne 1. 1. 1949 z města
Zlín a z okolních obcí; pojmenováno Gottwaldov na počest
prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda
(1896-1953). Pův. jméno Zlín, doložené od zač. 14. stol., se
odvozuje z OJ Zla přivlast. příponou -ín, tj. "Zlovo město".

GRAZ [grac] č. zast. Štýrský Hradec
m. v Rakousku, v hist. Štýrsku (Steiermark). Slovan.
opevněný hrádek zde založen asi v 9. stol. Písemně je jeho
jméno doloženo až z 12. stol. (castrum Graczze) Etymologie
je slovanská: z +gradbcs "hradec , z toho vzniklo něm. Graz.

GRANADA

2007-10-21T04:35:00.000-07:00

m. na j. Španělska, v Andalusii. Zal. je v 8. stol. Arabové
v místě pův. iber. osady Illiberis, tj. "nového města".
Arab. jméno Gharnáta znamená "granátové jablko" (arab.
historikové z 8. stol. objasňují etymologii tak, že město
postavené na 4 výšinách je uspořádáno podobně jako jaderník
v ovocném plodu). Z arab. podoby vzniklo dnešní šp. jméno.

GÖTTINGEN

2007-10-19T06:04:00.000-07:00

[getyn-] č. zast. Gotinky [-ty-]
m. v NSR, sv. od Kasselu. Zal. pův. jako ves v pol. 10.
stol., na město povýšena r. 1232. Nejstarší doložená podoba
jména (r. 953 Gutingi) ukazuje, že MJ vzniklo z OJ Gud
odvozením patronymickou příponou -ingi(n), pozd. -ingen, tj.
"Gudovi lidé, Gudova čeleď". Tomuto tvoření odpovídá v
češtině čelední přípona -ici, pozd. -ice (např. Budějovice,
v. t.).

GOTHA

2007-10-17T01:11:00.000-07:00

m. v NDR, z. od Erfurtu.Pův.ves kláštera v Hersfeldu byla
zal. koncem 8. stol. a pojmenována podle polohy u řeky
Leina, dříve známé pod jménem Gotha (toto hydronymum je
poprvé doloženo r. 775 v podobě Gothaha). Název řeky není
jasný.

GÖTEBORG

2007-10-15T23:52:00.000-07:00

[jetebork]
m. a přístav v jz. Švédsku, na j. od ústí ř. Götaälv do
Kattegatu. Zal. poč. 17. stol. Jméno G. se obvykle odvozuje
z názvu kmene Gótů (Gutones, Gotti), kteří na území j.
Švédska sídlili těsně do začátku našeho letopočtu, a z ap.
borg "hrad, opevněné město", tj. "město Gótů"
(pravděpodobnější se však zdá výklad z názvu řeky Göta, tj.
"město nad ř. Góta").

GÖRLITZ

2007-10-15T00:57:00.000-07:00

[gerlic] č. Zhořelec
m. v NDR, v. od Drážďan, nad ř. Nisou (Neisse). Zal. v I1.
stol. jako slovanská tvrz (r. 1071 Goreliz), jež byla r.
1131 nahrazena masíním hradem. Jméno je slovanského původu
(luž. Zhorjelc) : vzniklo ze slovesa (i)zgorěti "vypálit" a
znamenalo "spáleniště", tj. "osada vzniklá na místě
spáleniště". Srov. polské MJ Zgorzelec.

GOBI

2007-10-12T00:51:00.000-07:00

čín. Ša-mo n. Chan-chaj
poušť v Mongolsku, zasahující do sv. Číny : název G. dali
poušti Evropané (z mongol. gobi "bezvodá písečná pláň").
Mongolové nemají pro ni celkové pojmenovánf, jen dflči názvy
pro její menšf úseky. Číňané ji nazývají Ša-nro "sypké
písky"` n. metaforicky Chan-chaj "rozlehlé moře".

GNIEZNO

2007-10-10T01:10:00.001-07:00

[gně-] č. Hnězdno
m. v Polsku, sv. od Poznaně, ve Velkopolské nížině. Již v 8.
stol. zde zal. hrad s podhradím. Poprvé se připomíná r. 967
jako Grezdna. V historii Polska má zvl. postavení jako
knížecí sídlo a první korunovační město. R. 1000 bylo zde
při ostatcích sv. Vojtěcha založeno první pol.
arcibiskupství v čele s Radimem-Gaudentiem z břevnovského
kláštera. Nejstarší vykladači (např. Anonymus Gallus r. 967)
spojují jméno města s pol. základem +gnězdo (z ide. +nizdos
"hnízdo"). Pův. asi gnězd-s-n-o (město) bylo "místo hnízdné,
tj. sídelní, popř. "položené v údolí ve tvaru hnízda .

2007-10-08T23:38:00.000-07:00

GLASGOW [glázgou]
m. ve Skotsku (V. Británie), zal. asi v 6. stol. Jméno se
zdá být kelt. původu (r. 1301 Glasgu): znamená "zelená
průrva n. zelený les".

GLOUCESTER [glostr]
m. v Británii, nad ř. Severn. Zal. r. 44 Klaudiem jako
římská osada (Colonia Glevum n. Claudiocestria). Název
Glevum (r. 804 Gleawe cestre, 1205 Glouchaestre) se odvozuje
z kelt.: znamenal světlé n. krásné místo". Od 9. stol. k
němu připojováno ap. ceaster "opevněné město , tj. "město na
světlém n. pěkném místě".

GLIWICE

2007-10-07T02:19:00.000-07:00

č. Hlivice
m. v Polsku, v Hornoslezské uhel. pánvi. Zal. v 12. stol.
jako hornická osada; na město povýšena r. 1276. Do r. 1742
patřila k České koruně, pak k Prusku, od r. 1918 k Polsku
(r. 1939 provokativní přepad nacist. Německem před zač.
svět. války). Nejstarší podoba názvu zněla Glěvici (z OJ
Glěvs), tj. "lidé Glěvovi n. Hlivovi"` (srov. české MJ
Hlivice). Odtud i středověký lat. název Gleiwitium a něm.
Gleimitz.

GIBRALTAR

2007-10-03T00:53:00.000-07:00

[dži-]
m. a britská kolonie na skalnaté hoře na j. Pyrenejského
poloostrova. Jméno pochází z arab. MJ Džebel Tarik "hora
Tárikova" (podle arab. vojevůdce Tárika, který tudy r. 711
vpadl do Španělska). Ve starověku zde byla řím. kolonie
Julia Calna: její název se odvozoval z OJ ds. Julia Caesara
a z Calne, což byl pův. iberský název skály.

GHANA

2007-10-02T01:16:00.000-07:00

stát v záp. Africe, nezávislý od r. 1957. Před dosažením
nezávislosti brit. kolonie Zlaté pobřeží (angl. Gold Coast),
podle tradičního označeni zavedeného už port. mořeplavci v
15. stol. Při osamostanění přijal stát jméno Glrana,
připomínající první velkou slavnou západoafr. říši (doložena
arab. zpráva od 8. stol. n. 1. až do úpadku a zániku v
13.-14. stol.). Rozkládala se převážně na území dneš. Mali.
Jméno psané arab. ghána bylo jedním z titulů panovníka a
zároveň názvem hl. m. a celé říše. V období bojů za
nezávislost Zlatého pobřeží předložil návrh na přejmenováni
nejprve známý akanský intelektuál a politik dr. J. B.
Danquah; přijaté rozhodnutí se opíralo mj. o nesprávnou
hypotézu že Akanové (obyvatelé dnešní Ghany) přišli z území
středověké Ghany. Doklad se hledal jednak v jejich úsilí
tradici o stěhování ze severu, jednak v podobnosti jmen Akan
- Ghana. I přes nesprávnost této domněnky je třeba
podtrhnout, že obyvatelé býv. Zlatého pobřeží měli plné
právo na toto jméno alespoň v tom smyslu, že si jako prví v
tropické Africe vydobyli nezávislost, podobně jako stará
Ghana byla prvým známým afr. státem.

GERLACHOVSKÝ ŠTÍT

2007-09-30T04:49:00.000-07:00

horský vrchol ve Vys. Tatrách (2655 m), nejvyšší hora v
ČSSR. Při miléniových oslavách v Uhrách r. 1896 oficiálně
přejmenována na Ferencz József csúcs "štít Frant. Josefa"
(císaře Rakouska-Uherska); po zal. ČSR v r. 1918 obnoven
pův. název který s kratším intervalem v letech 50., kdy se
vrchol úředně jmenoval Stalinův štít, trvá dodnes. Oronymum
G. dáno podle osady Gerlachov (sz. od Popradu) ležící v
dolině potoka, který pramení na vých. svahu Gerl. štítu. MJ
Gerlachov se odvozuje z něm. příjmení Gerlach přivl.
příponou -ov, tj. "Gerlachův (dvůr)". Lidově byl vrchol
nazýván Na kotlu (podle ledovcového karu v již. úbočí hory).
Soubor ZEMEJM06.TXT
obsahuje hesla od GHANA do CHE-NAN

GENÉVE

2007-09-29T03:02:00.000-07:00

(ženév) č. Ženeva
m. v jz. Švýcarsku,při jz. cípu Ženevského jezera; známo už
z řím. období pod jménem Genava (1. stol. n. l.), původu již
keltského: MJ G. má základ v kelt. gena "ústí", tj. "město
při ústí" (na tomto místě vytéká ř. Rhôna z Lemanu a tvoří
jakoby ústí). Téhož původu je ital. Genova (v. t.).

GEORGIA (džórdža)
stát USA (od r. 1788; jedna z 13 revolučních kolonií). Jako
první Evropan prošel územím r. 1540 špan. cestovatel
Hernando de Soto. Jméno dáno r. 1732 Angličany, když se jim
G. dostala trvale do vlastnictví, a to podle britského krále
George II. (byla pův. kolonií chudých a útočištěm dlužníků i
osob pronásledovaných pro náboženskou víru).

GENT

2007-09-28T02:46:00.000-07:00

(chent)
m. a přístav v Belgii, na soutoku ř. Šeldy s ř. Leie,
centrum Vých. Flander a celé vlámské Belgie. Zal. asi v 7.
stol. jako tvrz (od r. 1180 hrad) na ostrohu vytvořeném
naplavením z ř. Šeldy a Leie. Nejstarší doložené podoby
jména (r. 665 Gandavum, 811 Gent) nasvědčují, že jméno třeba
vyložit nejspíše z kelt. condati "soutok řek".

GENOVA

2007-09-26T12:46:00.000-07:00

(dže-) č. Janov
m. a přístav v Itálií, na úpatí Ligurských Apenin, na
pobřeží Středozemního moře. Pův. zal. jako ligurská osada,
ve 3. stol. př. n. l. dobyta Římany. Vyrostla na význam.
přístav řím. impéria. V 10. stol. svobodným městským státem,
který se ve středověku stal obchodní velmocí. Rodiště
Kryštofa Kolumba, objevitele Ameriky (nar. 1451). Název
Genova doložen již od r. 218 př. n. l. (odvozuje se
nejčastěji z kelt. gena "ústí", popř. z lat. genu "ohbí");
jindy se soudí na původ z ligurštiny, v níž kořen gen-
znamenal pův. "záliv".

GDAŇSK

2007-09-24T00:57:00.000-07:00

č. Gdaňsk
příst. město v Polsku, při ústí Visly do Balt. moře. Zal.
již v předslovan. době v místě, kde se odpradávna stýkaly
ide. kmeny baltské, germánské a slovanské. Je sporné, zda
název Codanus, připomínaný už v 1. stol. Pliniem, je
dokladem existence této osady. Zcela bezpečně je zde osada
dosvědčena až v době slovanské (r. 997), kdy už byl G. význ.
obch. přístavem a sídlem pomořanských knížat. Nejst.
zaznamenané podoby MJ jsou Gyddanycz (r. 997), Kdancz (r.
1148) a Gdanzc (r. 1178). Z řady etymologií se nabízí jako
nejpravděpodobnější výklad z balt. +guda-, slovan. +gbda-,
jež mají paralely v lit. gudá "lesní porost" a prus.
pagudian "polesí" (odtud též něm. MJ Danzig). Arabští
obchodníci nazývali město Gintyar (podle lit. gintáras
"jantar"), protože zde nakupovali od kupců z Pobaltí vzácný
jantar.

GANGA

2007-09-22T13:55:00.000-07:00

n. GANGES
největší ř. Přední Indie (dlouhá 2700 km), pra81 mení v záp.
Himálaji a ústi společnou deltou s ř. Brahmaputrou do
Bengálského zálivu. V hinduistickém náboženství se považuje
za posvátnou (je proto opředena mnoha mýty) : Indové ji s
úctou nazývají "matka Ganga" a její jméno pojímají ve
významu "řeka par excellence". Je původu již
předindoevropského. Někteří badatelé považují hydronymum G.
za analogické obecným výrazům pro řeku v některých jazycích
Dálného východu, např. čín. ťiang (Jang-c'-t'iang) a vietn.
kong (Mekong).

GAMBIE

2007-09-21T01:22:00.000-07:00

stát na záp. pobřeží stř. Afriky, vklíněný do území
Senegalu. Nezávislost získal r. 1965. Jméno dostal podle
stejnojmenné řeky, u jejíhož ústí přistáli port. mořeplavci
už r. 1447. Jde ovšem o zkomolenou podobu domorodého říčního
jména, jak bylo v 15. stol. přineseno do Evropy Portugalci
(má jen přidanou příponu -ia, popř. -ie). Etymologie není
jasná.

GALIČ

2007-09-12T00:08:00.000-07:00

ukr. Halyč č. Halič
m. na záp. Ukrajině (SSSR), hl. m. hist. Haliče, nad ř.
Dněstrem. Slovan. sídliště dosvědčeno od 9. stol. V 11.-12.
stol. centrem haličské země, tzv. Galičiny, a rezidencí
halič. knížat. Po tatar. vpádu r. 1241 přenesl kníže Daniel
Haličský své sídlo do Chelmu a město začalo upadat. R. 1350
připadlo Polsku, r. 1772 Rakousku, v letech 1918-1939 opět
pod svrchovaností Polska, od r. 1939 součástí Ukrajinské
SSR. O původu MJ vysloveno mnoho dohadů. Nejčastěji se
odvozuje z OJ Galka n. Halka (rus. galka "kavka" je
heraldickým ptákem ve starém znaku země). Etymologie sporná.

GALAPÁGY

2007-09-11T01:57:00.000-07:00

šp. Islas de los Galápagos
tichomořské souostroví ležící na rovníku záp. od Ecuadoru
(přísluší k němu od r. 1831). Objeveno r. 1535 špan.
mořeplavci. Jméno G. je poprvé zaznamenáno v atlasu vlám.
kartografa A. Ortelia (Orbis terrarum) z r. 1570. Pochází ze
šp. galápago "želva", tj. "želví ostrovy" (podle hojného
výskytu obřích želv). O-vy navštívil r. 1835 Charles Darwin.

FUDŽISAN

2007-09-09T23:26:00.000-07:00

sopka na o. Honšú, nejvyšší hora v Japonsku (3776 m),
uctivaná jako posvátná hora šintoistů. Jméno je smíšeného
původu : 1. část Fudži- pochází z jazyka autochtonních Ainů
a znamená "bohyně ohně", 2. část -san je sinojaponské slovo
s významem "hora" (čín. šan), tj. "hora bohyně ohně (podle
ohnivých erupcí z kráteru sopky). Od r. 1707 vyhaslá.
Dubletní podoba Fudžijama, které se dosud u nás hojně užívá,
je nesprávná.

FRÍSKO

2007-09-09T01:50:00.000-07:00

hol. Vriesland (frís-)
nizozem. provincie sev. od Ijsselského moře; připomíná se už
u Tacita jako Frisia "země Frísů". Jméno kmene F. se někdy
vykládá ze stfrís. frise "kučeravý (sporné).

FU-ČOU
m. v Číně (prov. Fu-ťien). Jméno znamená "blažené provinční
město" (z čín. fu "štěstí, blaženost" a čou "město - na
úrovni centra provincie

GABUNSKÁ REPUBLIKA

2007-09-06T10:36:00.000-07:00

stát na záp. pobřeží stř. Afriky, nezávislá republika od r.
1960. Od r. 1972 úř. n. Républigue Gabonaise (starší fr.
název Gabon ani podoba Gabun nejsou uznávány a dopisy takto
označené se nedoručují). Z geografického hlediska je
označení Gabunská republika správné, neboť Gabun není názvem
nějakého teritoria, nýbrž jménem společného estuaria řek
Koma a Ramboe, v jehož blízkosti leží dneš. hl. m.
Libreville (v. t.). Území při tomto zdvojeném ústí
pojmenovali v 15. st. port. mořeplavci gabáo (výsl. gabaun),
tj. "plášť" (podle představ, kterých nabyli o jeho tvaru).

FRÝDEK-MÍSTEK

2007-09-03T02:59:00.000-07:00

souměstí (sloučeno r. 1960) v Severomor. kraji (ČSSR), nad
ř. Ostravicí; (1) F. zal. v podhradí hradu Friedeke asi v
pol. 14. stol., kdy sem přesunuta část obyvatel městečka
Jemnice, ležícího poblíž (pův. město kleslo na ves a dostalo
název Staré Město). Název F. vznikl z něm. vríde "ohrada,
ochrana, mír" a eck "ohbí, roh, kout", tj. "ochranný hrad
nad ohbím řeky (střežil obch. cestu při Ostravici); (2) M.
zal. v 13. stol. jako Fridberg "strážná hora , zač. 16.
století má již čes. jméno Místko "malé místo, městečko": v
18. stol. přešlo MJ ze stř. rodu do muž. Místek (analogií
podle nepřímých pádů "v Místku" apod.).

FRUNZE

2007-09-02T02:42:00.000-07:00

hl. m. Kirgizské SSR. Po ovládnutí hist. Kirgízie Kokandským
chanátem v 1. pol. 19. stol. postavena zde pevnost Pišpek.
Po jejím dobytí rus. vojsky r. 1862 rozrostla se v osadu,
která se r. 1878 stala újezdním městem. Od r. 1924 centrum
Kara-Kirgizské AO RSFSR, od r. 1926 Kirgizské ASSR, od r.
1936 Kirgizské SSR. R. 1926 došlo k přejmenování na Frunze
(podle revolucionáře M. V. Frunzeho, který se zde r. 1885
narodil). V letech 1921-1925 utvořila se tu komuna
Interhelpo, jejímiž členy bylo asi 600 našich občanů ze
Slovenska (přišli pomáhat v porevoluční výstavbě kdysi
nejzaostalejších končin sovět. Střední Asie).

FREETOWN

2007-09-01T07:00:00.000-07:00

(frítaun)
hl. město státu Sierra Leone, v záp. Africe. Založeno r.
1792 na území, které bylo zvoleno angl. odpůrci otrokářství
pro repatriaci osvobozených černých otroků z Británie. Za
půlstoletí jich bylo již 40 000. Freetown se zároveň stal
význ. přístavem a opěrným bodem brit. protiotrokářské
flotily. Otroci osvobození z otrokářských lodí zde byli
vysazováni. Jméno z angl. free "svobodný a town "město".

FRANTIŠKA JOSEFA,

2007-08-30T00:15:00.000-07:00

ZEMĚ rus. Zemlja Franca Josifa
souostroví v Sev. ledovém oceáně (přes 130 hornatých
ostrovů, většinou pokrytých věčným ledem). Objevena v letech
1872-1874 rakouskou expedicí K. Weyprechta a J. Payera
(rodáka z Teplic-Šanova). Na lodi Admirál Tegetthof byli i
J. Pospíšil z Přerova, E. Orel z N. Jičína, O. Kříž z
Pačlavic a G. Brosch z Chomutova. Výprava zanechala na Dal.
severu řadu čes. názvů, např. Teplická zátoka, Brněnský mys,
Šanovský ostrov aj. Celé souostroví pojmenováno podle
tehdejšího císaře rakousko-uherské monarchie Františka
Josefa I. Připojeno k Rusku r. 1914.

FLANDRY

2007-08-28T00:37:00.000-07:00

vlám. Vlaanderen (flánd-)
nížinný kraj v záp. Belgii a v přilehlých částech Nizozemska
a Francie (obývaný Vlámy). Název poprvé doložen r. 436 v
lat. podobě Flandria: je původu bezpochyby předgermánského,
snad s významem "nížinné močály". Název nejasný.

FRANCOUZSKÉ ÚZEMÍ AFARÚ A ISSŮ
býv. Francouzské Somálsko, přejmenované r. 1967. Afarové a
Issové (somálská skupina) jsou dvě hlavní etnické skupiny
pův. obyvatelstva této oblasti. Přejmenování sledovalo mj.
cíl působit psychologicky proti pansomálským snahám o
přičlenění Djibouti (v. t.) a jeho zázemí k Somálsku.

FRANKFURT

2007-08-26T02:26:00.000-07:00

AN DER ODER č. F. n. Odrou
m. v NDR, v. od Berlina, nad ř. Odrou. Zal. v pol. 13. stol.
při brodu. Podle staršího výkladu, který nelze zcela
pominout, vyvinulo se toto město z kolonie franckých kupců.
Nověji se soudí, že jméno není v žádné příme souvislosti s
kmenem Franků, nýbrž že jde o pouhé přenesení jména F. nad
Mohanem.

FRANKFURT

2007-08-25T01:27:00.000-07:00

AM MAIN č. F. nad Mohanem
m. v NSR, vsv. od Mohuče(Mainz), nad ř.Main. Pův. starořím.
sídlo, jehož se v 6. stol. zmocnili Frankové. Název, který
je doložen od 8. stol. (r. 794 Franconofurd, střlat.
Francorum vadum "francký brod"), byl dán podle polohy města
u brodu (něm. Furt) používaného Franky. Přívlastek am Main
"nad Mohanem" se v listinách objevuje až od r. 1310 (na
rozlišení od stejnojmenného města nad Odrou, založeného r.
1253). Nesprávnou etymologií se 1. člen jména začal spojovat
s ap. frank "svobodný, volný" (jménu se rozumělo tak, že
město zajišťovalo volný, bezpečný průchod do již. částí
Německa).

FRANCIE

2007-08-23T00:27:00.000-07:00

franc. La France (-áns)
země a stát v záp. Evropě; pův. část území keltoromán.
Galie; ovládnuta koncem 5. stol. n. l. germánskými Franky,
kteří dali zemi nové jméno F.: etnonymum Franci připomíná se
už v lat. pramenech od 3. stol. (pochází z germ. +franc
"svobodný, smělý, odvážný"). Když se po rozpadu říše Karla
Velikého stala její západní část jádrem budoucí Francie,
rozšířil se název France téměř na celé území býv. Galie
(během 9.-10. stol.).

FORT-LAMY

2007-08-22T00:38:00.000-07:00

hl. m. rep. Čad ve stř. Africe, na soutoku řek Šari a
Logone. R. 1900 zde Francouzi založili vojenskou stanici na
strategicky významném místě nedaleko bojiště, kde krátce
předtím porazili afr. válečníka Rábiha. V bitvě proti
Rábihovi padl franc. major Lamy. Na jeho památku místo
nazváno "Lamyho pevnost". V září 1973 bylo mésto na
zakládajícím sjezdu Národního hnutí za kulturní a
společenskou revoluci přejmenováno na Ndžamena, a to podle
původního domorodého jména.

FLORIDA

2007-08-21T00:47:00.000-07:00

poloostrov a stát USA (od r. 1845). K jeho břehům připlul
jako první Evropan šp. cestovatel Ponce de Leon v r . 1513,
a to na Květnou neděli (šp . Pascua Florida). Území - shodou
okolností bohaté na kvetoucí subtropickou vegetaci - pak
pojmenoval příznačně Florida "kvetoucí" (z lat. flora
"rostlinstvo", a to z ap. flos,-ris "květ"). Obdobou je MJ
Firenze (v. t.).

FIRENZE

2007-08-19T14:17:00.000-07:00

[-ce) č. Florencie
m. v Itálii (v hist. Toskánsku), na soutoku ř. Arno a
Mugnone. Pův. zal. Etrusky a od zač. 2. stol. př. n. l.
známo pod názvem Faesulae (nejisté etymologie). Po dobytí
Římany r. 59 př. n. l. se stalo řím. kolonií a nazváno
Colonia Florentia "kvetoucí osada (snad podle množství
květů). Od konce 11. stol. samostat. městem. V období 1.
1864-- 1871 bylo hl. m. Italského království. Dneš. ital.
název je fonet. adaptací druhé části staršího jména
latinského, tj. Florentia, z něhož přímo vzniklo i jméno
české.

FINSKO

2007-08-19T01:55:00.000-07:00

fin. Suomi švéd. Finland
země a stát v sev. Evropě. Území osazeno koncem 1.
tisíciletí n. l. finskými kmeny (příbuznými dn. Maďarů);
když je v 12. stol. dobyli Švédové, byli obyvatelé násilně
pokřešťanštěni. Domácí fin. název Suomi se vykládá jako
"země močálů a jezer" (z fin. suo "mokřina"), germ. Finland
"země Finů" má původ v etnonymu Fenni (poprvé u Tacita v 1.
stol. n. l.), různě vykládaném (nejpřijatelnější etymologie
se zdá být "kočovníci, nomádi"" z germ. fin-den "hledat,
putovat")

FILIPÍNY

2007-08-16T23:31:00.000-07:00

šp. Filipinas
souostroví a stát v jv. Asii. Jako první z Evropanů je
objevila dne 17. března 1521 šp. výprava vedená port.
mořeplavcem F. Magalhaesem, který je pojmenoval šp.
Archipelago de San Lázaro "souostroví sv. Lazara" (podle
světce, na jehož kalendářní den připlul k ostrovům). R.
1543, kdy se Španělsko rozhodlo ostrovy kolonizovat, došlo k
jejich přejmenování na Islas Filipinas " Filipínské ostrovy"
(podle šp. následníka trůnu, pozdějšího Filipa II.). Obec.
označení Islas "ostrovy" bývalo často vynecháváno, dnes
chybí i v ofic. špan. názvu.