planeta zeme

BOLIVlE šp.
země a stát v Již. Americe; Španělé počali s dobýváním území
bohatého na drahé kovy už r. 1538; boj proti špan. nadvládě
začal r. 1809, ale nezávislost získána až r. 1824, kdy se z
býv. kolonie Horního Peru stala republikou B. Nazvána tak na
počest Simona Bolívara (1783-1830), vůdce osvobozeneckého
boje a prvního prezidenta B.

BOLOGNA [-loňa) č. Boloňa
hl. m. stejnojmenné ital. provincie a kraje Emilia, v rovině
na úpatí Apenin. Pův. zal. Etrusky pod názvem Felsina (z
etnonyma Velzna nejasného významu). Ve 4. stol. př. n. 1. se
jí zmocnili keltští Bójové, podle nichž dali osadě název
Římané, když zde r. 189 př. n. I. založili kolonii Bononia
(snad z +Boi-nonia "m. Bójů"). R. 1119 zal. v B. nejstarší
evrop. univerzita. Etymologie nejistá.

BOBO DIOULASSO (-ďulaso)
město v Horní Voltě. Jméno označuje, že jde o místo, kde
jsou usedlí obchodníci z kmene Ďula (Mandingové) na území
obývaném kmenem Bobo.

BOGOTÁ č. Bogota
hl. m. Kolumbie v Jižní Americe; zal. je r. 1538 španělský
dobyvatel Jiménez de Quesada a pojmenoval Santa Fé de Bogotá
"svatá víra Bogoty" podle toho, že zde přistál 6. srpna na
svátek Proměnění Páně (šp. S. Fé) a že se tu setkal s
Bogotem, náčelníkem indián. kmene Čibčů (ten ukázal Španělům
naleziště drahokamů). OJ B. bylo titulem vládce a znamená
"slunce". Z víceslovného názvu zbylo v toponymu jen poslední
slovo, totiž náčelníkovo jméno.

maď. Balaton
největ. jezero ve stř. Evropě, v hist. Panonii (dneš. záp.
Maďarsko). Známo již antickým autorům pod názvem Pelso n.
Pelissa (nejasného původu a významu). Hypotéza o souvislosti
tohoto jména se slovan. pleso "horské jezero" je nesprávná.
Název B. se odvozuje ze zápslov. blatsn(z psl. +boltsn-
"močál, bažina, blata"), z něhož maď. vokální harmonii
vznikla podoba Balaton. V době velkomoravské stával při již.
cípu jezera Pribinův a Kocelův Blatengrad (dnes maď.
Zalavár).

m. a přístav v s. Španělsku (v provincii Vizcaya), nedaleko
Biskajského zálivu; zal. r. 1300 při řece Nervion na místě
starší osady Flaviobriga a nově pojmenováno Belvao (r.
1370): lid. etymologie chápe toto jméno jako Bellum Vadum
"krásný brod", ale spíše je třeba vycházet ze zákl. pilla
"kopec" a ba- "dole, pod", tj. "(osada) na úpatí kopce"
(tomu nasvědčuje. i poloha B. na úpatí hor).

BlALYSTOK (bja-)
město v severových. Polsku, při běloruské hranici. Zal.
kolem r. 1320. Nejdříve ves v majetku různých šlecht. rodů,
od 17. stol. město. Třetím dělením Polska připadlo Prusku,
bylo však odkoupeno Ruskem. Od r. 1918 v Polsku. Název
tohoto města pochází od starého pojmenování místní říčky
Bialy Stok "bílý potok".

BIHÁR
dříve provincie býv. Britské Indie, nyní jeden ze svazových
států Indické republiky, při hranicích Nepálu a Záp.
Bengálska, v povodí Gangy. V 6. stol. př. n. I. byl centrem
říše Magadha a kolébkou buddhismu a džinismu. Připomínkou
toho je samo jméno, jež pochází ze sans. vihára "klášter
(zvl. buddhistický n. džinistický); potěšení, vycházka".

vnější pásmo horského systému Záp. Karpat (tzv. Západní
Beskydy) a jeho dva podsystémy (Slovenské Beskydy a
Moravskoslezské Beskydy). Jméno se spojuje s ukr. Beščady
(odvozovaným z ap. beskedy "hory, skály") a se stpol.
Bieszczad (16.-17. stol.), původem z psl. +Beskěds. Již od
P. J. Šafaříka datují se pokusy vyložit původ jména z
tráčtiny (srov. albán. bjeshke "horská pastvina, horský
hřbet"). Etymologie není definitivní. Čes. nář. beskyd "holý
horský hřbet" je mladší a odvozuje se z oronyma B.

(bezanson)
m. a přístav na kanálu Rhôna - Rýn ve vých. Francii; kdysi
hl. m. starověkého kmene Sequanů, zal. v l. stol. př. n. I.
jako Vesontio n. Besontio (lat. Bisontiacum). MJ je praevr.
původu: z +ves- "hora" (příbuz. s Vesuv) a přípony -unt-,
tj. "město na vyvýšenině . Falešnou etymologií spojováno už
od franckých dob s lat. ap. bison "zubr", jak zřejmo z
heraldického zubra ve znaku města. Z dubletní podoby
Visontion se v době karolínské vyvinulo Bissancion, z něhož
je dn. název.

m. a přístav na záp. pobřeží Norska. Za1. je r. 1070 král
Olaf Kyrr a nazval Björgvin. Pův. podoba MJ ukazuje na
složení ze stnor. björg "hora" a vin "pastvina", tj. "horská
pastvina". Jádrem osady se stal zámek Bergenhuus,
pojmenovaný tak podle toho, že je obklopen sedmi horami
(nor. huus "dům, budova").



BERN n. BERNE
hl. m. Švýcarska; zal. jistě dávno před r. 1191, kdy si zde
vybudoval rezidenci vévoda Berchtold V., podle tradice
zakladatel města. Jméno se vykládá různě: usuzuje se na
přenesení z ital. MJ Verona (podobně jako čes. MJ Beroun),
popř. na odvození z kelt. bren "vrch" nebo germ. bren, brän
"doubí. Přejetí MJ Verona, střhn. Berne, mohlo být
motivováno skutečností, že tzv. Marka veronská patřila k
dávnému majetku zdejšího vévodského domu.

č. Berlín
hl. m. NDR a Záp. Berlín, zal. u soutoku Sprévy s Havolou;
leží na území kdysi slovanském a vznikl r. 1307 sloučením
dvou rybář. osad B. a Kolína, založených slovanským
obyvatelstvem počátkem 13. stol. Název B., doložený od r.
1244, vysvětluje se nejlépe ze slovan. základu +brl- s
významem "bažina, močál" (vystihuje povahu terénu); je možný
též výklad ze slovan. +brl-js "křivý, křivolaký" (podle
klikatého toku ř. Sprévy); jméno se též vysvětluje ze slov.
+brlen- "tyčkový plot, zábradlí" (avšak v tomto významu je
slovo doloženo jen v češ., např. brlina "haťové dříví").

č. Bělehrad
hl. m. SFRJ, na soutoku Sávy s Dunajem; pův. keltské
sídliště, v 1.-4. stol. n. l. římským městem. Od 6. st. v
moci Byzance, od 9.- 10. stol. ovládnuto Bulhary, v 11.-12.
stol. znovu pod svrchovanosti Byzance, pak střídavě v držení
Bulharů, Uhrů, Srbů a Turků, kteří jej dobyli r. 1521 a s
přestávkami ovládali až do r. 1806. Potom hl. m. Srbska (s
přestávkou 1813 až 1830, kdy podlehlo opět Turkům).
Nejstarší doložený název Singidunum ukazuje na kelt. původ
(kelt. dun- "vrch"); slovan. podoba Běl-grad "bílý hrad"
poprvé do- ložena r. 878 (z toho v sch. Beograd). Motivem
názvu byly snad bílé zdi pevnosti.

BEN NEVIS [ben nývis)
nejvyšší hora V. Británie (1343 m), v záp. části pohoří
Grampians ve Skotsku. Název je nepochybně kelt. původu : Ben
z gael. beinn "hora", Nevis je vlastní název jezera pod
horou, tj. "hora jezera Nevis". Lid. etymologie dala v
gaelštině této hoře jméno Beinn-nimh-bhathais "hora s čelem
v oblacích"; jindy se název Nevis mylně spojoval s lat. nix,
nivis "sníh", tj. "sněžná hora

BENUE
ř. v africké Nigérii, přítok Nigeru. Jméno znamená "matka
vod": v jazyce malé etnické skupiny Bata na
nigerijsko-kamerunském pomezi najdeme původ tohoto názvu (be
"voda", nue "matka").

přístavní město v africké Libyi, na pobřeží Středozemního
moře. Na místě staré řec. osady založeno v helénistické době
město Bereniké, nazvané podle manželky egypt. vládce
Ptolemaia III., zvaného Euergetes (zemř. ok. r. 222 př. n.
1.). Po zániku města založeno na témž místě dnešní m.
Benghází, jež bylo pojmenováno podle Sídí Gházího,
muslimského světce, který je zde pohřben. Samo ap. jméno
ghází znamená "bojovník účastnící se nájezdů" (bylo
rozšířeno jako pojmenování profesionálních válečníků,
žoldnéřů). MJ, jež má v 1. členu Ben "syn", znamená tedy
"syn Gházího"

BELFAST [-fást)
m. v hist. irské provincii Ulsteru, při ústi ř. Lagan do
moře. Jméno se odvozuje z ir. Belfeirsde "pisečný brod" (tj.
tvořený nánosem písku).

BELGIE vlám. Belgie [-chije]
fr. Belgique (belžik) stát v sz. Evropě, mezi Francií,
Nizozemskem a NSR. Osídlení této části starověké Gallie
kmenem Belgů (lat. Gallia belgica) připomíná již Caesar, za
něhož se toto území stalo provincii Římské říše (r. 57 př.
n. 1.). Etnonymum se odvozuje z kelt. bhelgo "statný,
bojovný". Starý kmenový název byl uměle oživen r. 1830, když
vznikl samostatný stát Belgie.

přístavní město v Mosambiku. Přístav byl vybudován na místě
staré arab. osady na základě klauzule v anglo-port. dohodě z
r. 1891 o stavbě železnice směřující z Rhodésie k Indickému
oceánu.
Soubor ZEMJM3.TXT
obsahuje hesla od BEJRÚT do CAPE OF GOOD HOPE


BEJRÚT
hl. město Libanonu. Osídleno od starověku. Na tabulkách z
el-Amárny (14. st. př. n. l.) je zaznamenáno jako Beruta, v
období římské nadvlády jako Berytus, po příchodu Arabů se
ustaluje podoba Bejrút. Jméno je odvozeno z hebr. be'erót
"studny".

[bajrojt]
m. v NSR, sv. od Norimberka. Zal. zač. 12. stol. bavorskými
kolonisty, jak dosvědčuje i název (r. 1194 Baierrute). Je
složen z etnického pojmenování obyvatel Bavorska a z ap.
reuth "vymýcené n. vyklučené místo", a znamenal tedy
"mytební ves Bavorů". Etnonymum Bavorů (v 6. stol. Baivarii)
se spojuje s názvem kelt. kmene Bójů, kteří ve 3 -2. stol.
př. n. 1. sídlili na území dnešních Čech (ze starověkého
názvu Boiohemum "domov, vlast Bójů" se vysvětluje lat. a
něm. název Čech, tj. Bohemia Böhmen).V. t. Bavorsko.

něm. Bayern [bajrn]
největší spolková země NSR, ve vých. části již. Německa.
Název se odvozuje z etnonyma +Baivarii (z +Bai-uarioz), jak
se jmenoval germ. kmen, který sem na poč. 6. stol. n. l.
přišel z území dnešních Čech, tzn. z tehdejší země Baias,
tj. "vlasti Bójů`". Bójové byl kelt. kmen, který dal
vzniknout jménu +Bai-haimoz, pozd. něm. Böhmen, lat.
Bohemia, tj. dneš. Čechy. Název Bayern tedy pův. znamenal
"lidé ze země Bójů .

přístavní město na jihu Iráku. Založeno r. 638 jako arab.
vojenský tábor na místě staršího osídlení. 'Táboru bylo
patrně dáno jméno podle druhu půdy v oblasti. Ve staré arab.
basra znamená "měkké kameny, hroudy .


BATAVIA viz DJAKARTA

BATHURST [besérst]
hl. město Gambie, při ústi řeky Gambie. Založili je r. 1816
Angličané na místě vesnice Bandžul jako vojenskou stanici
kontrolující obchod. Bylo nazváno na počest lorda Henryho
Bathursta (zemř. 1834), brit. stát. sekretáře pro kolonie.
R. 1973 bylo gambijské hl. město znovu přejmenováno na
Bandžul.