Thursday, May 22, 2008
ISLA DE PASCUA viz VELIKONOČNÍ OSTROV
ISLÁMÁBÁD
m. v Pákistánu v Asii, vybudované jako hl. město státu
nedaleko Rávalpíndí, které plnilo prozatímnně tuto funkci po
větší část 60. let. Jméno znamená "sídlo islámu", popř.
"město íslámu" (perské -ábád bývá velmi často zakončením
toponym v oblastech ovlivněných perskou islámskou kulturou).
Bylo vybráno jako příznačný symbol: Pákistán vznikl jako
islámský stát a jeho islámský charakter potvrzují nejen
všechny dosavadní ústavy, ale i státní symboly.
ISLAND isl. Ísland
ostrov a stát v sev. části Atlantského oceánu. Obydlen už od
2. pol. 8. stol. irskými Kelty, r. 865 vylodili se na něm
Vikingové, jejichž vůdce Flóki Vilgerdsson dal o. jméno
Ísland "ledová země" (podle toho, že jej poznali v zimě, kdy
byl pod ledem a sněhem). Vikingové mu říkali též Snaeland
"sněžná země".
ISTANBUL
č. zast. Cařihrad město v Turecku, při úžině Bospor,
střežící důležitou cestu z Černého do Středozemního moře.
Nejstarší známé osídlení je dórská osada Byzantion, založená
kolem r. 660 př. n. l. Císař Konstantin I. Veliký ji dal r.
330 přebudovat a učinil ji hlavním městem vých. části Římské
říše. Namísto úředně proponovaného jména "nový Řím" se ujalo
jméno Kónstantinopolis "město Konstantinovo". Město bylo
metropolí Byzantské říše až do r. 1453, kdy je dobyl turecký
sultán Mehmed II. a kdy se stalo sídelním městem Osmanské
říše (až do jejího rozpadu). Turci nazvali město Istanbul.
Toto nové jméno se vykládá trojím způsobem: (l) značnými
fonetickými změnami ze jména Konstantinopol; (2) ze základu
"islám" v podobě islam-bul (nepravděpodobné); (3) z řec. is
tén polin "do města" (těmito slovy prý odpovídali tureckým
strážím lidé jdouc do města). Východní Trákie se širokými
okolím města byla obsazena Turky téměř po sto let před pádem
Konstantinopole. U slovanských národů se v důsledku
staletých tradic přímých styků s Byzantskou říší ujalo pro
město vlastní jméno Cařihrad, rusky Cargrad, u balkánských
Slovanů Carigrad.
ISTRA
č. Istrie poloostrov ve SFRJ (tzv. Julská krajina), na sz.
Chorvatska a jz. Slovinska. Po pádu Římské říše ovládán
postupně Góty, Byzantinci a Franky, koncem 14. stol. v moci
Benátčanů, v letech 1797-1919 součástí Rakouska, od konce 1.
svět. války patřil Itálii, r 1945 připojen k Jugoslávii.
Název vytvořili Římané podle kmene Istrů n. Histrů, s nímž
se zde poprvé setkali r. 218 př. n. I. Etnonymum je původu
snad předindoevropského (etymologie nejasná). Spojovat jméno
se starořec. názvem Dunaje Ister n. Istros je nesprávné.
ISLÁMÁBÁD
m. v Pákistánu v Asii, vybudované jako hl. město státu
nedaleko Rávalpíndí, které plnilo prozatímnně tuto funkci po
větší část 60. let. Jméno znamená "sídlo islámu", popř.
"město íslámu" (perské -ábád bývá velmi často zakončením
toponym v oblastech ovlivněných perskou islámskou kulturou).
Bylo vybráno jako příznačný symbol: Pákistán vznikl jako
islámský stát a jeho islámský charakter potvrzují nejen
všechny dosavadní ústavy, ale i státní symboly.
ISLAND isl. Ísland
ostrov a stát v sev. části Atlantského oceánu. Obydlen už od
2. pol. 8. stol. irskými Kelty, r. 865 vylodili se na něm
Vikingové, jejichž vůdce Flóki Vilgerdsson dal o. jméno
Ísland "ledová země" (podle toho, že jej poznali v zimě, kdy
byl pod ledem a sněhem). Vikingové mu říkali též Snaeland
"sněžná země".
ISTANBUL
č. zast. Cařihrad město v Turecku, při úžině Bospor,
střežící důležitou cestu z Černého do Středozemního moře.
Nejstarší známé osídlení je dórská osada Byzantion, založená
kolem r. 660 př. n. l. Císař Konstantin I. Veliký ji dal r.
330 přebudovat a učinil ji hlavním městem vých. části Římské
říše. Namísto úředně proponovaného jména "nový Řím" se ujalo
jméno Kónstantinopolis "město Konstantinovo". Město bylo
metropolí Byzantské říše až do r. 1453, kdy je dobyl turecký
sultán Mehmed II. a kdy se stalo sídelním městem Osmanské
říše (až do jejího rozpadu). Turci nazvali město Istanbul.
Toto nové jméno se vykládá trojím způsobem: (l) značnými
fonetickými změnami ze jména Konstantinopol; (2) ze základu
"islám" v podobě islam-bul (nepravděpodobné); (3) z řec. is
tén polin "do města" (těmito slovy prý odpovídali tureckým
strážím lidé jdouc do města). Východní Trákie se širokými
okolím města byla obsazena Turky téměř po sto let před pádem
Konstantinopole. U slovanských národů se v důsledku
staletých tradic přímých styků s Byzantskou říší ujalo pro
město vlastní jméno Cařihrad, rusky Cargrad, u balkánských
Slovanů Carigrad.
ISTRA
č. Istrie poloostrov ve SFRJ (tzv. Julská krajina), na sz.
Chorvatska a jz. Slovinska. Po pádu Římské říše ovládán
postupně Góty, Byzantinci a Franky, koncem 14. stol. v moci
Benátčanů, v letech 1797-1919 součástí Rakouska, od konce 1.
svět. války patřil Itálii, r 1945 připojen k Jugoslávii.
Název vytvořili Římané podle kmene Istrů n. Histrů, s nímž
se zde poprvé setkali r. 218 př. n. I. Etnonymum je původu
snad předindoevropského (etymologie nejasná). Spojovat jméno
se starořec. názvem Dunaje Ister n. Istros je nesprávné.
# posted by rebarbora @ 3:27 AM
Monday, May 19, 2008
IRTYŠ
ř. v záp. Sibiři a v Kazachstánu (SSSR), levý přítok Obu
(délka 4248 km). Název doložen v podobě artiš už v turkotat.
runových nápisech orchonsko-jenisejských (tuk. ärt
"přechod"). Je sporné, zda v altaj. jazycích slovo ärtis
označovalo prostě řeku (jako obec. pojmenování); nejasná je
i souvislost s baškirským slovem jürtyš "deroucí se (tok
rovinného I. je pomalý). Lidová etymologie Kazachů a Kirgizů
spojuje název řeky s ap. ir "půda, země a tyš "rýt, hloubit.
Název nejasný.
ISFAHÁN
město v Íránu, obydlené od starověku. Jeho hlavní rozkvět
spadá do 16. st., kdy bylo za dynastie Safíjovců hl. městem
perské říše. Jméno je zachováno v řec. podobě u Ptolemaia
jako Aspadána, u Firdausího persky jako Sipahán, v arab.
textech Isbahán. Je odvozeno ze staršího íránského espahán
"vojsko, vojenský tábor". Zlomyslná lidová etymologie je
spojuje někdy žertovně také se slovem asbáh, které znamená v
místním nářečí "pes" srov. rus. sobanka. Paníránisté naopak
utvořili fantastický etymologický výklad z perského nisf-e
džehán "půl světa".
ISKANDARÍJA
č. Alexandrie přístavní město v Egyptě, na pobřeží
Středozemního moře. Založil je r. 33? př. n. 1. Alexandr
Veliký. Bylo významným střediskem helénistické vzdělanosti.
Dnes druhé největší a nejvýznamnější město Egypta. Jméno
podle zakladatele - Alexandra (arab. Iskandar).
ř. v záp. Sibiři a v Kazachstánu (SSSR), levý přítok Obu
(délka 4248 km). Název doložen v podobě artiš už v turkotat.
runových nápisech orchonsko-jenisejských (tuk. ärt
"přechod"). Je sporné, zda v altaj. jazycích slovo ärtis
označovalo prostě řeku (jako obec. pojmenování); nejasná je
i souvislost s baškirským slovem jürtyš "deroucí se (tok
rovinného I. je pomalý). Lidová etymologie Kazachů a Kirgizů
spojuje název řeky s ap. ir "půda, země a tyš "rýt, hloubit.
Název nejasný.
ISFAHÁN
město v Íránu, obydlené od starověku. Jeho hlavní rozkvět
spadá do 16. st., kdy bylo za dynastie Safíjovců hl. městem
perské říše. Jméno je zachováno v řec. podobě u Ptolemaia
jako Aspadána, u Firdausího persky jako Sipahán, v arab.
textech Isbahán. Je odvozeno ze staršího íránského espahán
"vojsko, vojenský tábor". Zlomyslná lidová etymologie je
spojuje někdy žertovně také se slovem asbáh, které znamená v
místním nářečí "pes" srov. rus. sobanka. Paníránisté naopak
utvořili fantastický etymologický výklad z perského nisf-e
džehán "půl světa".
ISKANDARÍJA
č. Alexandrie přístavní město v Egyptě, na pobřeží
Středozemního moře. Založil je r. 33? př. n. 1. Alexandr
Veliký. Bylo významným střediskem helénistické vzdělanosti.
Dnes druhé největší a nejvýznamnější město Egypta. Jméno
podle zakladatele - Alexandra (arab. Iskandar).
# posted by rebarbora @ 4:45 AM
Thursday, May 15, 2008
IRÁK
stát v jz. Asii. Arabští středověcí geografové tímto jménem
označovali dolní Mesopotámii a rozlišovali al-cirák
al-carabí (arabský Irák) od al-cirák al-cadžamí (perského
Iráku), tj. severní hornaté oblasti. Význam jména není zcela
jasný : arabští autoři je vykládali jako "nížina" nebo
"pobřeží". Po porážce Osmanské říše v l. světové válce
vymohla si Velká Británie mandátní správu nad Irákem. V
letech 1930- 1932 získal Irák formální nezávislost a stal se
členem Společnosti národů.
ÍRÁN
stát v jz. Asii. Staroperské adj. ariana n. airjana "árijský
je doloženo mj. v nábož. knize Avestě. Jako jméno země se
objevuje Eran za Sásánovské říše. V obecném povědomí se
jméno udržovalo od pozdního středověku hl. prostřednictvím
eposu Sáhnáme. Jméno Persie, užívané po staletí a v evrop.
literatuře téměř výhradně je řec.-lat. původu. Označení
Persae, jehož antičtí autoři užívali pro Achajmenovce, se
odvozovalo z názvu krajiny Persis v jz. Íránu, v islámské
době nazývané Fáris, novopersky Párs. V r. 1935 bylo šáhovým
rozhodnu- tím zavedeno jako úř. n. staré prestižní jméno
Írán.
IRKUTSK
m. v RSFSR, ve vých. části Sibiře, na soutoku ř. Irkut s
Angarou. Zal. je r. 1661 Ivan Pochabov, který zde dal už r.
1652 zbudovat chaty pro jenisejské kozáky (tzv. Irkutské
zimoviště). Toto místo bylo vybráno za výpadiště rus. výprav
do povodí Leny, do Zabajkalska a Mongolska. Rostlo rychle
rozlohou i významem : r. 1669 se stalo adm. centrem tobolské
provincie, r. 1683 bylo povýšeno na město a r. 1765 se stalo
hl. městem celé Východní Sibiře. MJ bylo dáno podle řeky
Irkut, jež má název jakutský (etymologie není známa).
Element Ir- je častý v turkotat. názvech řek (srov.
hydronyma Irtyš, Irbit, Irgír aj.). Zakončení na -sk je
analogické k adj. příponě -sk " ský", na niž je zakončeno
velké množství rus. MJ (typu Kursk apod.).
IRSKO
ir. Éire [ér) ostrov a stát na 5/6 jeho plochy, v souostroví
Britských ostrovů. Připomíná se už v řim. období pod názvem
Hibernia (bylo mu mylně rozuměno jako "chladná země", z lat.
hibernus "studený, zimní" ), který přes řec. Ierne vznikl ze
stir. Éirinn, tj. "západní země" (z kelt. +iar "zadní,
západní").
stát v jz. Asii. Arabští středověcí geografové tímto jménem
označovali dolní Mesopotámii a rozlišovali al-cirák
al-carabí (arabský Irák) od al-cirák al-cadžamí (perského
Iráku), tj. severní hornaté oblasti. Význam jména není zcela
jasný : arabští autoři je vykládali jako "nížina" nebo
"pobřeží". Po porážce Osmanské říše v l. světové válce
vymohla si Velká Británie mandátní správu nad Irákem. V
letech 1930- 1932 získal Irák formální nezávislost a stal se
členem Společnosti národů.
ÍRÁN
stát v jz. Asii. Staroperské adj. ariana n. airjana "árijský
je doloženo mj. v nábož. knize Avestě. Jako jméno země se
objevuje Eran za Sásánovské říše. V obecném povědomí se
jméno udržovalo od pozdního středověku hl. prostřednictvím
eposu Sáhnáme. Jméno Persie, užívané po staletí a v evrop.
literatuře téměř výhradně je řec.-lat. původu. Označení
Persae, jehož antičtí autoři užívali pro Achajmenovce, se
odvozovalo z názvu krajiny Persis v jz. Íránu, v islámské
době nazývané Fáris, novopersky Párs. V r. 1935 bylo šáhovým
rozhodnu- tím zavedeno jako úř. n. staré prestižní jméno
Írán.
IRKUTSK
m. v RSFSR, ve vých. části Sibiře, na soutoku ř. Irkut s
Angarou. Zal. je r. 1661 Ivan Pochabov, který zde dal už r.
1652 zbudovat chaty pro jenisejské kozáky (tzv. Irkutské
zimoviště). Toto místo bylo vybráno za výpadiště rus. výprav
do povodí Leny, do Zabajkalska a Mongolska. Rostlo rychle
rozlohou i významem : r. 1669 se stalo adm. centrem tobolské
provincie, r. 1683 bylo povýšeno na město a r. 1765 se stalo
hl. městem celé Východní Sibiře. MJ bylo dáno podle řeky
Irkut, jež má název jakutský (etymologie není známa).
Element Ir- je častý v turkotat. názvech řek (srov.
hydronyma Irtyš, Irbit, Irgír aj.). Zakončení na -sk je
analogické k adj. příponě -sk " ský", na niž je zakončeno
velké množství rus. MJ (typu Kursk apod.).
IRSKO
ir. Éire [ér) ostrov a stát na 5/6 jeho plochy, v souostroví
Britských ostrovů. Připomíná se už v řim. období pod názvem
Hibernia (bylo mu mylně rozuměno jako "chladná země", z lat.
hibernus "studený, zimní" ), který přes řec. Ierne vznikl ze
stir. Éirinn, tj. "západní země" (z kelt. +iar "zadní,
západní").
# posted by rebarbora @ 10:24 AM
Friday, May 02, 2008
INNSBRUCK č. zast. Inšpruk
m. v rakouských Tyrolích, nad ř. Inn. Zal. v 10. stol. při
mostě přes řeku. Poprvé doloženo z 12. stol. (r. 1151
Enspruc). Jméno je složeno z názvu řeky Inn (v kelt.
"bystřina") a něm. -bruch (Brueke) "most", tj. "osada při
mostě přes ř. Inn".
IOWA (ajouva)
stát USA (od r. 1846). Území prozkoumáno nejprve franc.
cestovateli v 1. pol. 18. stol., koncem 18. stol. pal;
pronajato indián. náčelníky franc. podnikateli Julienu
Dubuqueovi. Jméno I. se poprvé objevuje na franc. mapě z r.
1673 v podobě Ouiaouia (zkrác. z Ouaouiatunon), což byla
pův. dakotská přezdívka kmene I. ("mdlí, líní lidé").
m. v rakouských Tyrolích, nad ř. Inn. Zal. v 10. stol. při
mostě přes řeku. Poprvé doloženo z 12. stol. (r. 1151
Enspruc). Jméno je složeno z názvu řeky Inn (v kelt.
"bystřina") a něm. -bruch (Brueke) "most", tj. "osada při
mostě přes ř. Inn".
IOWA (ajouva)
stát USA (od r. 1846). Území prozkoumáno nejprve franc.
cestovateli v 1. pol. 18. stol., koncem 18. stol. pal;
pronajato indián. náčelníky franc. podnikateli Julienu
Dubuqueovi. Jméno I. se poprvé objevuje na franc. mapě z r.
1673 v podobě Ouiaouia (zkrác. z Ouaouiatunon), což byla
pův. dakotská přezdívka kmene I. ("mdlí, líní lidé").
# posted by rebarbora @ 3:56 AM
