planeta zeme

[kan)
francouzské m. a přistav v Normandii, na ř. Orne; připomíná
se od poč. 11. stol. (r. 1021-1025 Cadon, 1027 Cathim), je
však staršího původu, jak ukazuje jméno: vyložit lze nejlépe
z předpokládaného kelt. názvu +Catumagos "bitevní pole" (z
+catu- "boj" a magos "pole"). Město se mocně rozvinulo za
doby Viléma Dobyvatele v 2. pol. 11. stol.


CALAIS (kalé)
m. a přístav ve Francii, na pobřeží Lamanšského průlivu;
připomíná se už v raném středověku (pův. Scalus,r. 1180
Kaleeis, 1181 Kalais): jméno je nejasné, snad dáno podle
názvu kmene Caletů, který v době Caesarově obýval pobřeží
kolem Dieppe (Caleti byl kmen belgogalský). Jiná etymologie
vychází z praevr. +kal- "útes, skála", tj. "město na skále",
popř. z kelt. cale, cala "malá mořská zátoka, přístaviště".

[keli-) č. Kalifornie
stát USA (od r. 1850), poloostrov na tichomořském pobřeží.
Poprvé prozkoumán šp. výpravou Juana Cabrilla v r. 1542 a
expedicí Fr. Drakea v r. 1579. Soustavně osídlován šp.
přistěhovalci od r. 1769. Celé území postoupeno Spojeným
státům v r. 1848. MJ je umělý literární výtvor, který země
dostala podle fiktivního ostrova oplývajícího zlatem a
drahými kameny (vyskytuje se poprvé v romanci šp. autora G.
Ordóneze de Montalvo). První šp. dobyvatelé užívali názvu
Santa Cruz "svatý kříž", což bylo původně (r. 1535) jméno
zálivu na již. okraji poloostrova (až později se rozšířilo
dále na sever).

stát v Africe, nezávislý od r. 1962. Název podle jména hl.
etnické skupiny Barundi, hovořící jazykem kirundi. Předpona
bu- označuje v bantuských jazy- cích této oblasti vždy území
obývané lidem, jehož jméno tvoří kmen slova. Do
osamostatnění bylo Burundi součásti svěřeneckého území
Ruanda-Urundi, spravovaného Belgií. Název Urundi je
svahilský, zavedený něm. koloniální správou podle úzu jejich
svahil. hovořícího personálu, zatímco Burundi je domácí
forma (v. t. Uganda).

CÁDIZ (kádys)
m. v jz. Španělsku, v hist. provincii Andalusia. Zal. kolem
r. 1100 př. n. I. Féničany a nazváno Gadir "hrad, opevněné
město"; v pol. 8. stol. se přístavu zmocnili Kartagiňané a
po nich Řekové; za 2. války punské se dostal pod
svrchovanost Římanů, jejichž lat. název Gades byl po
ovládnutí města Araby změněn foneticky na Cadix (z toho i
dneš. podoba MJ). V starověku byl C. důležitým těžištěm
balt. jantaru a brit. cinu. Po dlouhé době úpadku začal
znovu prosperovat po objevení Ameriky.

m. a přístav v Bulharsku, na pobřeží Černého moře. Zal. za
turecké nadvlády v 16.-17. stol. jako osada rybářská
(prvními usedlíky byli sozopolští a anchialští rybáři).
Postupně se rozrostla ve významný obch. přístav a v nedávné
době též ve středisko průmyslové výroby. MJ znamená v
některých tur. nářečích "pevnost": je to zkomolenina řeckého
slova pyrgos "pevnostní věž".

BÚR SAÍD
č. Port Said m. a přístav v Egyptě, při ústí Suezského
průplavu. Zal. r. 1860 v souvislosti se stavbou průplavu (v
l. 1859-1869). Nazváno podle egyptského místokrále Saída
paši (vládl v l. 1854- 1863), který vydal povolení k
prokopání umělé vodní cesty. MJ znamená tedy "přístav
Saídův" (búr je arab. výslovnost fr. nebo angl. slova port
"přístav").

bulh. Balgarija
země a stát na Balkánském poloostrově; název B. se odvozuje
z etnonyma Bolgari n. Bulgari, jež pův. označovalo
turkotatarský kmen obývající sz. část Kavkazu; v 6. stol. se
část B-ů přestěhovala až na Volhu a Kamu, část putovala na
západ, překročila Dunaj a usadila se mezi již. Slovany; mezi
nimi se poslovanštila a své jméno pak přenesla na slovan.
kmen, který se později stal jádrem slovan. státu B. Jméno
pochází z tur. bul- "smísit, spříznit pokrevně". Kol. r. 900
n. 1. za vlády cara Symeona se objevuje název v podobě
Blgarsko carstvo.

m. v Uzbecké SSR, v povodí ř. Amu-Darja. Jedno z nejstarších
měst Střed. Asie. Zal. asi v 1. stol. n. 1. Poprvé se
připomíná v čín. cestopisech jako Bu-che (r. 630). R. 709
dobyta Araby. V 9.-10. stol. se stala hl. m. rozsáhlé říše
Samanidů, strediskem řemesel, obchodu a kultury /styky s
Persií, Indií a Čínou). R. 1220 dobyta Čingischánem, r. 1370
Tímúrem. Od poč. 16. stol. pod nadvládou Uzbeků a součásti
jejich Uzb. státu. R. 1868 připojena k Ruské říši. V období
1. 1920-1924 hl. m. Bucharské lid. sovět. republiky, od 1924
v Uzbecké SSR. Mj se odvozuje obvykle ze sans. vihára
"buddhistický klášter". Etymologie sporná.

hl. m. Argentiny v Již. Americe. Zal. je r. 1535 špan.
dobyvatelé jako svůj opěrný bod na řece La Plata:
pojmenovali je mnohaslovným názvem Ciudad de la Santissima
Trinidad y puerto de nuestra Senora la Virgen Maria de los
Buenos Aires "město Nejsvětější Trojice a přístav naší Paní
Panny Marie od dobrých větrů; motivem tohoto dlouhého názvu
byl jednak den přistání na svátek Nejsvětější Trojice,
jednak vyslyšení přímluv k P. Marii o seslání dobrého větru
do plachet lodí (podle jiného výkladu šlo o zdravý vzduch v
místě nově založené osady). Z názvu zbyla jen dvě poslední
slova.

(-pešt) č. Budapešť
hl. m. Maďarska, na Dunaji. Vzniklo až r. 1872 sloučenún
pravobřežního Budína (maď. Buda) s levobřežní Peští (maď.
Pest). Přesto však jde o jedno z nejst. sídlišť ve stř.
Evropě. Už v řím. době zde stávalo Aguincum, hlavní centrum
řím. provincie Panonie. Nedaleko jeho rozvalin vznikla obě
středověká města, z nichž Buda měla král. hrad. V 16. stol.
obě města pod tur. panstvím. Rozmach obou měst, který nastal
po rakouskouherském vyrovnání r. 1867, vedl k jejich
sloučení, a tím ke vzniku MJ Budapest. Původ názvu je
slovanský: ap. buda "stavení", pešt "pec, jeskyně".

[-rešť] č. Bukurešť
hl. m. Rumunska (v hist. Valašsku), na ř. Dímbovita. Zal.
asi již ve 14. stol. (jako město je však listinně doloženo
až r. 1459). V dobách tureckého ohrožení předurčila je
strategicky výhodná poloha mezi Dunajem a Karpatami k úloze
hl. města (r. I659 se stalo hl. m. Valašska, r. 1861 hl. m.
celého Rumunska). Pův. snad bylo nazýváno podle ř. Dambovice
(nejst. jeho doklad zní Cetatea Dambovitci). Dneš. MJ se
odvozuje z OJ Bucur (přípona -esti je plurál od -escu, jež
vzniklo ze slovan. -bsks). Jde nejspíše o jméno již
dácko-mysijského původu. V alb. znamená bukur "krásný"; rum.
bucurea je "radost".

(bryche) n. BRUGES (bryž)
č. Brugy m. a přístav v sz. Belgii, centrum Záp. Flander. Po
zanesení přístavu, vzdáleného asi 15 km od moře, odsouzeny
na staletí k stagnaci (to konzervovalo jejich stredověký
ráz). Z nejstarších dokladů jména (r. 678 Brugae, 843
Brugges) je možno odvodit etymologii : vlám. brug "most",
tj. "město s mnoha mosty" n. "město u mostu".


BRUXELLES (brysel) n. BRUSSEL (brysl) č. Brusel
hl. m. Belgie a Již. Brabantu, ve 14. stol. centrum celého
Nizozemska. Poprvé se připomíná v 8. stol. (r. 794 Brocela)
jako osada založená mezi močály Rýna (lat. locus inter
paludes Rheni Bruhsel nuncupatus). Jméno vzniklo z vlám.
brock "močál" a sela "obydlí, tj. "osada u močálu".

m. v Anglii, na pobřeží Lamanšského průlivu, j. od Londýna.
Známo už z řím. dob; angl. název doložen z 11. stol. (r.
1086 Beorthelmes-tún), je odvozen ze sta. OJ Beorthelm a ap.
tún "tvrz, ves". V zkrácené formě Brighton běžně od 17.
stol. MJ znamenalo "Beorthelmova tvrz".



BRISTOL (bristl)
m. v Británii, v hr. Gloucestershire, nad ř. Avon. Pův.
kelt. název Caer Brito "město Britů" později přehodnocen v
lidové etymologii na "místo u mostů" (r. 1063 Brycgstow,
1200 Bristoll): sta. brycg "most" a stow "místo, poloha"
(toto nové pojetí vhodně vystihovalo polohu města na
poloostrově, z něhož vedly na několik stran mosty).

největší m. na Moravě, druhé největší v ČSSR; poprvé se
připomíná k r. 1048 jako Brnen (hrad) a r. 1091 jako Brno
(město): základem je stč. brnije "hliniště, jíl, bláto", a
to v podobě adj. brnen (muž. rod) a brno (stř. rod) s
významem "hlinitý, blátivý, bažinatý" (tj. "hrad n. město na
hlinité, bažinaté půdě"). O tom, že B. vzniklo na vlhkém,
jílovitém terénu, svědčí řada dalších toponym v Brně a
okolí, např. Hlinky "hliniště", Žabovřesky "kde vřískají
žáby", Komárov "místo zamořené komáry aj.

(-dyzi)
m. a přístav v Itálii (v hist. Apulii), na pobřeží
Jaderského moře. Zal. už ve starověku jako řec. kolonie
Brentesion. R. 266 n. I. se ji zmocnili Římané a nazvali
Brundisium. Vyrostlo na důl. přístav, odkud se lodi plavily
do Řecka a vých. Středomoří (čilý ruch zvl. za křížových
výprav proti Arabům). R. 1861 součástí sjednocené Itálie.
Střec. MJ Brentesion má původ v ilyr. brentas "jelení hlava"
(snad podle toho, že zátoky v zdejším přístavu byly
rozvětveny jako jelení paroží). Lat. Brundisium a it.
Brindisi vznikly převzetím řec. názvu. Čes. MJ Brandýs se
někdy spojuje s it. Brindisi.

zast. BRETOŇSKO fr. Bretagne
poloostrov a hist. provincie v záp. Francii. V antice znám
jako Armorica (tj. kelt. "přímoří"), od 6. stol. v lat.
pramenech uváděn jako Britannia Minor Malá Británie" (podle
toho, že zde v 5. stol. našli útočiště keltští Britové,
kteří sem uprchli z Anglie před germ. nájezdníky).
Přívlastkem Minor "malá" se název odlišoval od Britannia
Maior, tj. Velké Británie. Fr. podoba se vyvinula z latinské
v 13. stol. (Breteigne, pozd. Bretagne).

(-vil)
hl. město Konga, na řece Kongo (Zair). R. 1880 uzavřeli
franc. cestovatel Savorgnan de Brazza a Makoko, náčelník
kmene Bateke, smlouvu, která zajišťovala pro Francii pravý
břeh řeky. O 4 roky později zde Brazzou jmenovaný franc.
rezident začal budovat město, které franc. Zeměpisná
společnost rozhodla pojmenovat Brazzaville "město Brazzovo".

BREMEN č. Brémy
m. v NSR, při ústí Vesery(Weser) do Sev. moře; zal. v 8. st.
jako obch. přístav; r. 788 povýšeno na sídlo biskupa. Název,
doložený od konce 8. stol. (r. 795 Brema, 937 Bremen), je
odvozen ze sthn. brem "okraj, zaplavovaný břeh", tj. "místo
u močálovitého břehu".

port. Brazília
nové hl. m. Spojených států brazilských v Již. Americe,
přenesené z m. Rio de Janeiro (v.t.) do vnitrozemského státu
Goiás a vystavěné v letech 1955-1960 poblíž města Anápolis.
Oficiální ceremonie přenesení hl. města se konala 21. 4.
1960. Jméno vzniklo z názvu země Brazílie (v. t.).




BRAUNSCHWEIG [braunšvajk)
m. v NSR, vjv. od Hannoveru, nad ř. Oker; osadu zal. v 9.
stol. vévoda Bruno Saský, od 12. stol. povýšena na město.
Nejstarší zápisy jména (r. 861 Brunonis vicus, 1031
Brunesguik, 1134 Bruneswich) ukazují, že správná etymologie
je "Brunova ves" (z OJ Bruno - viz Bruno Saský, a z ap. wiek
"statek, poplužní dvůr", jež je něm. přejetím z lat. vicus).

BRAZÍLlE port. Brasil
země a stát (Estados Unidos do Brasil "Spojené státy
brazilské") v Již. Americe; Portugalsku získána dobyvatelem
Pedrem Alvarezem de Cabral (r. 1532 Terra do Brazil): jméno
Brasil se objevuje už na mapách ze 14. stol. jako název
ostrova, který kartografova fantazie položila do Atlantského
oceánu záp. od Irska (teprve později bylo přiděleno zemi na
jihoamer. kontinentu); jméno se odvozuje ze šp. brasil, tj.
barvivo získávané ze stromu Caesalpina brasiliensis (a to z
port. brazil "řeřavé uhlí").

hl. m. Slovenské soc. rep. Poprvé je tento název doložen v
10. stol. v hybridní slov.-něm. podobě Brezalauspurc n.
Preslawaspurch, tj. "Prěslavův hrad" (ze slov. OJ Přědslav -
zakladatelem mohl být třetí Svatoplukův syn Přědslav - a z
něm. burg "hrad"). Slov. jméno se v němčině zkracovalo na
Brezeburg (r. 1042), Brezisburg (r. 1052) a Presburch (r.
1108): odtud pochází podoba Pressburg, kterou Slováci
převzali jako Prešpurek n. Prešporek. P. J. Šafařík
vykonstruoval z Brezisburg umělé MJ Bracislav, jež v obměně
Bratislava (též Břetislava n. Břetislav) propagovali
štúrovci. Oficiálním jménem se stalo až r. 1920. V starých
úř. listinách a hist. pramenech se B. nazývala buď lat.
Posonium nebo řec. Istropolis "město na Dunaji" (srov. název
Academia Istropolitana pro zdejší univerzitu zal. r. 1467
Matyášem Korvínem). Maď podoba Pozsony spolu s lat. Posonium
se někdy vykládají z hypotetického názvu +Pošeň (nespr.
Požuň), který se mohl vyvinout z OJ Božan-jb, tj. "Božanův
hrad". Je to však jenom dohad.

m. v Rumunsku, na sev. úpatí Již. Karpat. Zal. asi poc. 13.
stol. (poprvé se připomíná r. 1252 jako Brassovia, civitas
Teutonica Saxonum "B., německá obec Sasů ). Něm. kolonisté
sem přišli po r. 1211, kdy zde byl za- ložen hrad řádu něm.
rytířů. Město se záhy stalo významným obch. a kult. centrem
a pozd. šiřitelem luterské reformace v Sedmihradsku. Jméno
mohlo vzniknout ze slovan. OJ Braš("Brašův hrad"),avšak je
to sporné. Protože se křižácký hrad na- zýval lat. Corona
"koruna" (rozumí se Kristova trnová koruna), něm. Krone,
pojmenovali Němci město rovněž Kronstadt. Maď. název zněl
Brassó.

(brá-)
hist. území v Belgii a Nizozemsku, pův. samostatné
vévodství, dnes belg. provincie s hl. m. Bruselem. Připomíná
se poprvé r. 751 jako Bragobant, lat. Bracbantum. Jméno není
zcela jasné: snad je složeno ze stdn. bracha "nově získaná
orná půda" a bant "okres, kraj".

BRAHMAPUTRA
řeka v Asii (délka 2960 km); pramení v Tibetu, protéká Indií
a Bangladéšem a spolu s Gangou ústí společnou deltou do
Bengálského zálivu. Je opředena mýty a legendami, jako každá
mohutná řeka. Význam v sans. "Brahmův syn" vznikl asi až
pozdější úpravou staršího jména. Na svém horním toku se ř. v
tibetštině nazývá Cang-po-ču "čistá n. svatá voda".

BRANDENBURG č. zast. Braniboř
m. v NDR, z. od Berlína, pův. hrad nad ř. Havolou z poč. 10.
stol. Nejstarší zápisy jména (r. 949 Brendanburg, 965
Brandenburg) ukazují, že jde o germ. název odvozený z OJ
Brando a ap. burg "hrad", tj. "Brandův hrad". Zčešt. podoba
je přejetím z luž. srbštiny (Branibor).

stát v již. Africe, nezávislost získal r. 1966 (předtím od
r. 1885 britský protektorát Bečuánsko, angl. Bechuanaland).
Starý i nový název vyjadřují, že jde o zemi bantuské etnické
skupiny Batswana. Dnešní název odpovídá současnému
pravopisnému úzu jazyka sitswana.

BOURNEMOUTH (bónmas)
m. v Anglii, na pobřeží Lamanšského průlivu, jv. od
Southamptonu; osada doložena z poč. 15. stol. (r. 1407 la
Bournemowe). Jméno je složeno ze sta. ap. burna "pramen,
říčka" a mouth "ústi", tj. "ústí říčky".

jméno dvou průlivů v oblasti Černého moře, řec. Bosporos:
(1) B. Kerčský (Kimmerský), který spolu s ř. Donem (řec.
Tanais) tvořil podle starověkých představ hranici mezi
Evropou a Asii (na jeho březích založena v 2. pol. 5. stol.
př. n. 1. tzv. říše bosporská). - (2) B. Cařihradský
(Trácký), tur. Instanbul Bogazi, známý z báje o Íó, dceři
mytického argejského krále Ínacha, která se v podobě krávy
přebrodila přes moř. úžinu. Jméno B. se odvozuje z řec. bús
"dobytče" a poros "průchod, brod", tj. "dobytčí brod".


BOSTON
m. v USA (stát Massachusetts). Zal. r. 1630 puritánskými
přistěhovalci z britského hrabství Lincolnshire a
pojmenováno podle angl. Bostonu v tomto hrabství (MJ pochází
z angl. Botolph's tún "Botolfovo město"" - podle kláštera
sv. Botolfa, zal. r. 654).

největší z ostrovů Indonésie, úř. n. Kalimantan. V sev.
části ostrova, kolonizované Brity, se nalézá sultanát
Brunei, podle něhož šp. a port. mořeplavci pojmenovali v 16.
stol. ostrov Bourné pozd. Borneo. Malajci nazývali sev. část
ostrova (patřící dnes Malajsii) jménem Berunaj, jižní
Kemantan. Od r. 1602 okupovali větší část ostrova Holanďané.
Název Kalimantan se nejčastěji vykládá z malajského základu
znamenajícího "země mangovníků".

země, social. republika v rámci SFRJ. Po pův. ilyrských
kmenech byla v 6.-7. stol. osídlena Slovany, v 15. stol.
dobyta Turky, r. 1878 obsazena a r. 1908 anektována
Rakouskem, od r. 1918 patří k Jugoslávii. Název Bosna
dostalo území podle řeky B., jež má název patrně již ilyr.
původu: odvozu- je se z kořene +bhog'-i-ná, pozd. vývojem
+bos-b-na, tj. "tekoucí voda, řeka". 48 Podle jiné
etymologie název B. souvisí s albán. bos "solný kraj" (tomu
by odpovídal nejstarší hosp. význam této oblasti). Jako
název země dosvědčen od r. 950. Název Hercegovina (tj.
vévodství ovládané "hercegem") vznikl z něm. Herzog "vévoda"
(přes maď. herceg). Poprvé byl titul "herceg" udělen
uherským králem r. 1403 Hrvoji Vukčičovi z bosenského rodu
Hrvatiničů.

hl. m. NSR, v Sev. Porýní-Vestfálsku (od r. 1949). Pův.
opevněné sídlo vybudované už v řím. době na levém břehu Rýna
na místě staršího kelt. oppida. Rodiště L. v. Beethovena.
Něm. jméno je přejetím lat. Bonna (už u Tacita), popř.
Castra Bonnensia (r. 120), jež vychází z kelt. základu bona
"ohrazené místo, hradiště" (srov. staré řím. názvy pro Vídeň
- Vindobona, Řezno - Radasbona apod.).

BORDEAUX [bordó]
m. a přístav v již. Francii, na dol. toku ř. Garonne; za
Karla Velikého hl. m. Akvitánie; připomíná se na rozhraní
letopočtů (1.-4. stol. n. l. Burdigala, 6.-12. stol.
Bordegala) jako řím. osada založená v místě staršího kelt.
sídliště. Dnešní podoba jména (r. 1280 Bordeu) není dosud
uspokojivě vysvětlena, falešných etymologii je řada ("osada
na okraji vody", "galská pevnost" aj.); zatím nejlepší je
výklad z lid. lat. bordigala "nádrž na ryby, rybník".