Tuesday, May 25, 2010

 

Malá zeměpisná encyklopedie

LITOMĚŘICE
m. v ČSSR, v ssz. Čechách, při soutoku Ohře s Labem. Jedna z
nejstarších osad v Čechách (poprvé se připomíná k r. 993 v
lat. zápise Lutomiriciz). MJ mělo pův. podobu Ĺutomirici tj.
"lidé Ĺutomirovi" (kdysi kmenový název odvozený z OJ
Ĺutomir). Prvotně to byl hrad Litomiriců, pozd. knížecí
hrad, záhy rozšířený o trhovou ves v podbradí, od r. 1249
král. město a obch. přístav na Labi. V 13. stol. se
poněmčilo přílivem kolonistu ze Saska, v husitských válkách
znovu počeštěno, avšak po třicetileté válce vystaveno znovu
silné germanizaci, takže poč. 19. stol. již opět převahou
německé. Trvale počeštěny po r. 1945.

LITOMYŠL
m. v ČSSR, ve vých. Čechách, nad ř. Loučnou. Poprvé se
připomíná k r. 981 jako pomezní hrad Slavníkovců, střežící
Trstenickou stezku (lat. castrum nomine Luthomisl); při něm
r. 1098 zal. Břetislav II. benediktinský klášter, vedle
kterého pak vyrostla osada, povýšená r. 1259 na město (v I.
1344- 1421 sídlem biskupství). MJ L. vzniklo z OJ Ĺutomysl
odvozovací příponou js (s významem přivlastňovacím) a
znamenalo" Ľutomyslův n. Litomyslův (hrad)" (koncové -sl se
před js měkčilo na -šl).

LITVA lit. Lietuvá
svaz. rep. SSSR, hist. země v Pobaltí. Název poprvé doložen
k r. 1009. Lit. Lietuvá se vykládá jako přejetí názvu řeky
Leitá (dříve část Němanu), který souvisí se slovesem líeti
"lít, proudit". Někdy se pomýšlí též na souvislost s lit.
lytus "tok", popř. s lat. litus "břeh, pobřeží" (poslední
eventualita je nepravděpodobná).

LITVÍNOV
m. v ČSSR, v sz. Čechách, na úpatí Krušných hor. Nejstarší
doklady z pol. 14. stol. (r. 1355 Lutwinow, 1357 Lutwini
villa) ukazují na původ z něm. OJ Liutwin (ze sthn. liut
"lid" a wini "přítel"), z něhož vzniklo v češt. OJ L'utvín:
MJ L'utvínov, pozd. Litvínov, tj. "Litvínův (dvůr,
majetek)". Pozdější něm. název města byl Leutensdorf (až do
r. 1945).

LIVERPOOL [livrpúl]
m. a přístav v Brítánii, v hr. Lancashire, nad ř. Mersey.
Poprvé se připomíná v 12. stol. (r. 1195 Liuerpul). Jméno je
složeno v l. části z Liver(sta. livered "sražený, hustý,
kašovitý") a v 2. části z pool "tůně, rybník", tj. "místo na
břehu stojaté vody".

LIVINGSTONE [-stn]
město v africkém státě Zambii , nedaleko Viktoriiných
vodopádů. Pojmenováno na počest slavného cestovatele
Davida Livingstona (1813- 1873), který mj. probádal i oblast
sev. od Zambezi. Domácí afr. jméno je Maramba.

LJUJBLJANA č. Lublaň
hl. m. Slovinska v SFRJ, při soutoku ř. Ljubljanice se Sávou
(v. t.). Pův. řím. kolonie Amona n. Emona, zničená za
velkého stěhovní národů; obnovena Franky zač. 9. stol. Od
příchodu Slovanů od nár. obrození se stala kulturně
politickým střediskem Slovinců. Nejstarší doložená podoba
Amona n. Emona je zřejmě pův. ilyr. Dneš. Mj se někdy mylně
spojuje se slovan. kořenem +ljub(od ljubiti "milovat"`), ve
skutečnosti jde však o přejetí názvu řeky L. (ze zákl. liub
"milý", který se považuje za předslovanský), doloženého r.
1146 (Luwigana), něm. r. 1144 (Laibach).

LÓDŽ [ludž] č. Lodž
m. v stř. Polsku, jz. od Varšavy. Až do r. 1820 bezvýznamná
osada, pak se postupně vyvíjelo v důlež. průmyslové
středisko (dnes druhé největ. m. Polska). Doslovný čes.
překlad jména je "loď" (jméno se často uvádí ve spojitost s
vyobrazením lodi v erbu zakladatele města). Zdá se, že jde
pův. o název řeky protékající městem (dneš. Lódka) : kdysi
zněl Lodzia a znamenal asi "řeka splavná pro lodě". LOMÉ hl.
město a přístav republiky Togo, v záp. Africe, v Guinejském
zálivu Atlantského oceánu. Středisko eweského kmene Be.
Vyrostlo až v době koloniální. Jméno je patrně odvozeno z
pojmenování keře alo, který tu hojně roste; me je eweská
postpozice s významem "uvnitř, mezi" : MJ tedy znamená
"osada mezi keři alo".

LONDON [landn] č. Londýn
hl. m. V. Británie. Připomíná se už v 1. stol. př. n. l.
jako ohrazené město a obch. přístav na ŕ. Temži. Jméno L. je
nejspíše kelt. původu: v hist. pramenech se objevuje nejprve
v latinizované podobě u Tacita (r. 115-117 n. l. Londinium),
později jako Lundonia (r. 730) nebo Lundenne (r. 839 v ags.
kronice). Jméno se vykládá různě : vychází se buď z
předpokládaného kelt. základu +londo- "divoký", údajného
základu jména osoby (tedy "Londínovo město") nebo kmene
("město Londinů"`), anebo z kelt. spojení lon-dún "pevnost
na vyvýšenině", popř. llyn-dún "opevněný přístav".

LONDONDERRY [landnderi]
m. v severoirské provincii Ulsteru, při ústí ř. Foyle.
Připomíná se už v 6. stol. jako klášterství irských mnichů
pod jménem Derry Columcille (r. 546 zal. zde klášter ke cti
sv. Columba); r. 1608 za vlády Jakuba I. bylo město po
porážce irského nár. povstání předáno pod pravomoc londýnské
City (tj. obchodní a banleovrú centrum Británie) a
přejmenováno na Londonderry: jméno je složeno z kelt. derry
"doubí, dubina" a MJ London (v. t.).

LONDÝN viz LONDON

LORRAINE viz LOTRINSKO

LOS ANGELES [losendželíz]
m. v USA (stát California). Zal. r. 1779 špan. výpravou,
kterou sem přivedl Gaspar de Portolá v den po šp. svátku
Porciúnculy, a k poctě Panny Marie pojmenováno dlouhým
názvem Pueblo de Nuestra Seňora la Reina de los Angeles de
la Porciúncula "město naší Paní Královny andělů z
Porciúnculy (tj. františkánský kostel poblíž Assisi). Jméno
brzy zkracováno na pouhé Los Angeles "andělé.

LOTRINSKO
fr. Lorraine [lorén) hist. země v sv. Francii, pův.
samostatné vévodství (od 9. stol.). Název podle Lothara II.,
který v ní vládl (Lotharingia "země lidí Lotharových"). Z
lat. názvu Lothari regnum ("Lotharovo království ) vznikl
fr. název Lorraine. Území L. obsahovalo pův. zhruba dnešní
Nizozemsko, Belgii, Lucembursko, sz. Německo, Alsasko a
Lotrinsko; stálým dělením z něho r. 1766 zbyla rozloha,
kterou má dnešní franc. provincie Lorraine.

Labels:


Wednesday, May 19, 2010

 

Zeměpisná encyklopedie

LIMA
hl. m. Peru, na úpatí And. Zal. špan. dobyvatelem F.
Pizarrem r. 1535 na den Tří králů (6. ledna) a podle toho i
pojmenováno Ciudad de los Reyes "město králů" . Avšak už v
2. pol. 16. stol. vystupuje pod starým domorodým názvem
Rimac, což bylo jméno řeky, nad níž město vzniklo (v jaz.
kečua rimac "hovořcí, věštící ); disimilaci l za r a ztrátou
koncového -c se vyvinula dnešní podoba Lima.

LIMERICK [limerik] n. LUIMNEACH
m. v Irsku, u ústí ř. Shannon. Zal. v raném středověku v
místě zvaném stir. Luimneach "pustina, holé místo". Ze
základu lom (zdrobn. z luimne) je odvozena řada irských
toponym.

LlMOGES [limóž]
m. ve str. Francii, nad ř.
Vienne. Hl. m. býv. provincie Limousin; známo už z řím.
období jako Augustoritum (2. stol. n. l.) "Augustův brod" (z
kelt. rito- "brod`"). Od zal. biskupství v 3. stol. objevuje
se nové jméno Lemovices (ok. 400), jehož základem byl název
gal. kmene Lemoviků (civitas Lemovicum) . Z něho se postupně
vyvinula podoba Limoges (poprvé r. 1115).

LINEC viz LINZ

LINZ [-c] č. Linec
m. v Hor. Rakousku, nad ř. Dunajem. Doložen už z řím. dob
(1. stol. n. l. lat. Lentia, r. 799 Linze). Jméno pochází
buď z kelt. základu lenta "lipa" nebo lliant "voda, říčka",
tj. "místo u lip n. u vody".

LIPSKO viz LEIPZIG

LISABON viz LISBOA

LISBOA [liž-] č. Lisabon
hl. m. Portugalska, přistav při ústí ř. Tejo do Atlantského
oceánu, středisko provincie Estremadura. V antické době
vyrostl zde za Julia Caesara v l. stol. př. n. l. řím.
tábor, nazvaný na Caesarovu počest Felicitas Julia, tj. asi
"cís. tábor štěstí". Město, které bylo pozd. založeno na
sedmi pahorcích, připomíná se už v poč. n. l. jako Ulisea
(soudí se někdy na původ z fén. alis ubbo "veselá zátoka",
ale je to sporné), pozd. Olissipo. Tuto formu přejali
Vizigóti jako Olissipona (z toho se vyvinula něm. podoba
Lisabon, jež přenesena i do češt.). Za arab. nadvlády nad
části Pyrenejského poloostrova znělo MJ v arabštině
al-Ošbuna, pozd. Lišbuna: z toho se odvozuje dneš. portug.
podoba Lisboa.

Labels:


Tuesday, May 11, 2010

 

Malá zeměpisná encyklopedie

LIBREVILLE [librvil]
hl. město Gabunské republiky, v záp. Africe. R. 1849 zde
byla na území, získaném nedávno předtím Francouzi, zřízena
vesnička pro černochy osvobozené z otrokářské lodi. Její
jméno později přešlo na celé rostoucí přístavní město.
Význam ve franc. naznačuje, že jde o "město svobodných".

LIBYE
stát v sev. Africe, nezávislý od r. 1951. Jméno je známo už
z antiky; řec. Libyá označovalo obecně známou část Afriky na
západ od Egypta, od 5. st. př. n. 1. pokládanou za třetí
světadíl. Jméno je doloženo ji z 2. tisíciletí př. n. l. v
egyptských hieroglyfech, kde se hovoří o lidu Lbw (Libu).
Dnešní arab. podoba jména je Líbijá.

LIEGE [lijéž] č. Lutych
m. ve vých. Belgii, na soutoku Maasy a Ourthy. Pochází z
doby předgermánské; jméno L. se připomíná až od 8. stol. (r.
770 Leodicum, Leodium), kdy zde bylo založeno biskupství a
při něm významná círk. škola (studoval na ni v ll. stol. i
náš letopisec Kosmas). MJ nejasné, je zřejmé kelt. původu
(snad z OJ), jak naznačuje stará lat. podoba Leodicus vicus.
Zčešt. Lutych vznikl z něm. MJ Lüttich.

LIETUVA viz LITVA

LICHTENŠTEJNSKO něm. Liechtenstein
země a státeček v Alpách, mezi Rakouskem a Švýcarskem. Pův.
říšské markrabství Vaduz (v. t.) a svob. panství
Schellenberg připadly r. 1719 knížecímu rodu Liechtensteinů,
a podle něho přejmenovány na L. (rodové jméno se odvozuje z
názvu rakouského hradu Liechtenstein "hrad na světlé n.
slunečné skále").

LILLE [lil]
m. v sev. Francii, centrum franc. Flander. Zal. v 10. stol
po lat. jménem Insula castrum "ostrožní osada (z lat. insula
"ostrov n. ostroh a castrum "tábor, osada" ), neboť jeho
jádro a leží na ostrohu mezi potoky. Hláskový vývoj k dnešní
podobě šel od Insula přes Isla (r. 1066), Ľ Isle n. Lilla
(13. stol.) až k Lille.

Labels:


Monday, May 10, 2010

 

Malá zeměpisná encyklopedie

LEUVEN [léven] fr. Louvain [luvén] č. Lovaň
m. v Belgii, vých. od Bruselu, nad ř. Dyle. Býv. hl. m.
vévodství Brabantského. Zal. už v předgerm. době (poprvé
doloženo v 7. stol. v lat. podobě Lovanium). Výklady z
germán. základů (bud s významem "lesní močál" nebo "ostroh v
bahnité řece") neuspokojují. Věrohodnější se zdá být výklad
MJ z keltského základu s významem "bystrá řeka" (šlo tedy
pův. o název řeky Dyle).

LHASA viz LA-SA

LIBANON
stát v Přední Asii, na vých. pobřeží Středozemního moře.
Arab. podoba jména je Lubnán. Totéž jméno má pohoří, z něhož
se přeneslo na celou zemi. Řekové je nazývali Libanos,
Římané Libanus mons. Jde o pův. semit. označení znamenající
"bílé hory" (asyrsky labnana, starohebr. l'banon). V arab.
slovní kořen l-b-n vyjadřuje představu mléka ; odtud vychází
i představa Libanonu jako země mléka a medu, užívaná mj. i v
turistických reklamách. Nelze vyloučit ani odvození tohoto
jména od světlých vápenců a pískovců, na něž je L. bohatý
(navíc mohl být motivem pojmenování fakt, že vápencové stěny
jsou holé a že některé vrcholy jsou trvale pokryty sněhem).

LIBEREC
m. v ČSSR, v sv. Čechách, v kotlině mezi Ještědem a
Jizerskými horami, Zal. v pol. 13. st. něm. kolonisty, název
poprvé doložen r. 1352 jako Ríchenberc (ze spojení am ríchen
berge "u bohaté hory"), pozd. Reichenberg, lid. něm.
výslovnosti změněný v Ríberk; v češtině pak disimilací r - r
na l - r vznikla z něho podoba Liberk, z jejíž lokálové
formy v Liberce byl analogii vytvořen nový tvar nominativu
Liberec. Něm. MJ R. bylo do Čech zřejmě přeneseno z
některého stejnojmenného místa v Německu (nejspíše R. v
Sasku, v okr. Dráždany).

LIBÉRIE
stát v záp. Africe (úř. n. Republika Libérie), na pobřeží
Atlantského oceánu. Zal. r. 1822 Americkou kolonizační
společností jako kolonie pro osvobozené černé otroky z
Ameriky, kteří sem byli péčí této společnosti "
repatriováni". Nezávislou republikou podle amer. vzoru se
stala r. 1847. Po více než 100 let byla jediným formálně
nezávislým státem v celé tropické Africe. Jméno státu bylo
vytvořeno uměle: znamená "země svobodných" (z lat. liber
"volný, svobodný").

Labels:


Friday, May 07, 2010

 
Česká mariánská muzika
Chtít, aby spal
- všeobecně známá píseň
- jedna z nejznámějších a nejkrásnějších vánočních písní, obsažených ve sbírce Česká mariánská muzika
Svatoroční muzika
- duchovní píseň
Loutka česká
- milostná píseň
- vycházel z mateřského jazyka
Felix Kadlinský (1613 – 1675)
- jezuitský profesor
- tvůrce české barokní poezie
- přebásnil písňový soubor německého jezuity Friedricha von Spee a dal mu název Zdoroslavíček = přizpůsobuje ji českému prostředí jak obsah, tak písňovou podobu
Drama
Jan Libertin
- je jedním z představitelů tzv. jezuitského dramatu
- dílo: Rakovnická vánoční hra o narození Ježíška řeší otázku, zdali se Kristus narodil všem lidem bez rozdílu



Světská tvorba
Václav Jan Rosa (1621 – 1689)
- představuje světskou tvorbu nepříliš vysoké úrovně
- básnické dílo: Discursus Lypirona, tj. smutného kavalíra, de Amore anebo o lásce
= ve 3 272 verších přemýšlí Lypiron o dámě svého srdce a o tom, zda se má s milou setkat a vyznat ji lásku
- v latině vydal mluvnici češtiny Čechořečnost – snaží se zabránit zbytečnému přejímání cizích, převážně německých slov
- jeho jazykové novotažení směřovalo k neústrojnému purismu (přehnané jazykové čistotě)

Thursday, May 06, 2010

 

Malá zeměpisná encyklopedie

LÁZIKÍJA č. Latakie
příst. město v záp. Sýrii, na pobřeží Středozemního moře
naproti o. Kypru. Zal. je poč. 2. stol. př. n. l. král
Seleukos I. na místě starší fénické osady a pojmenoval na
počest své matky Laodíkeia. V řím. období se připomíná jako
Laodicea ad Mare (přívlastek "přímořská" připojen na
rozlišení od dalších 5 měst téhož jména). Koncem
seleukovského období patřila L. k nejvýznamnějším syrským
městům. Dnes je pod arabizovaným jménem al-Ládhikija
krajským městem a důl. přístavem.

LEEDS [lids]
m. v Británii, v hr. Yorkshire, nad ř. Aire. MJ se vykládá
různě: bud z kelt. jména řeky Lotissa (tj. "bahnitá"), anebo
ze základu +plód "prudce tekoucí" (snad staršího pojmenování
řeky Aire), popř. ze stbrit. Látenses "lidé obývající břehy
řeky Láta". Nejstarší doložená podoba Loidis (r. 730)
označovala pův. celý okrsek ležící při řece.

LE HAVRE [ľ ávr]
m. a přístav v sev. Francii, při úsd ř. Seiňy do Lamanšského
průlivu. Zal. r. 1517 v místě starší rybářské osady jako
přístav vojenského námořnictva; nazván pův. Havre-de-Grace
podle kaple Milostné P. Marie (Notre-Dame-de-Grace), tam
postavené. Franc. havre "přístav" se odvozuje z germ. hafn.

LEIDEN n. LEYDEN [lejden) m. sv. od Haagu
v Holandsku. Poprvé se připomíná v 10. stol. (r. 933
Leythem). Tradiční výklad MJ ze starořím. Lugdunum Batavorum
je chybný, neboť byl uměle vytvořen humanistickými učenci až
po založeni tamní univerzity r. 1575. Jak patrno z podoby
Leythen, doložené už k r. 1083, pochází název z ap. leithen
(tj. 3. p. pl. subst. leiti "kanál, vodní cesta"), tj.
"město na kanálech".

LEIPZIG [lajpcik] č. Lipsko
m. v NDR, v Sasku, při ústí ř. Pleisse a Parthe do Bílého
Halštrova. Pův. slovanská osada ze zač. 10. stol., r. 1015
povýšena na město. Dnešní jméno vzniklo poněmčením slovan.
jména Lipsk (r. 1156 Lipz, 1350 Lipzák), jež se odvozuje z
ap. lipa "lípa příponou -sk(o), tj. "místo porostlé lípami".

LENA
ř. v asijské části RSFSR (délka 4270 km), vlévá se do moře
Laptěvů. Název poprvé zaznamenán v rus. zápise ze 17. stol.
Zdá se, že jej rutina přejala z jaz. sibiřských Evenků,
kteří slovem jeljujone označují obecně řeku zvl. velký vodní
tok. V jazycích tunguzsko-mandžuské skupiny má ř. L. ještě
lokální názvy Orjus (v jakutštině) a Zulche (v burjatštině).
Podle ř. Leny vytvořeno pův.krycí jméno Vladimíra Iljiče
Uljanova - Lenin.

LENINGRAD
m. v RSFSR, při ústí ř. Něvy do Finského zálivu. Zal. je
ruský car Petr I. Veliký, který tu dal r. 1703 nejprve
zbudovat na nově získaném ostrově v deltě Něvy
Petropavlovskou pevnost (pojmenovanou podle tamního kostela
sv. Petra a Pavla), v její blízkosti pak město ,Sankt
Piterburch "Svatý Petrohrad" (na počest carova patrona,
apoštola sv. Petra). Od r. 1712, kdy se stalo hl. městem
carského Ruska (setrvalo jím do r. 1917), neslo módní něm.
název Sankt Petersburg (lidově se mu však říkalo jen Pitěr).
Na poč. I. svět. války v r. 1914 m. přejmenováno na slovan.
Petrograd "Petrovo město" (v češt. se podoby Petrohrad
užívalo už dlouho předtím); tento slovan. překlad MJ je
zajímavý tím, že ve významu "město" použil nikoli rus. slova
gorod, nýbrž vznešenější círk. slovan. formy grad (srov. též
MJ Volgograd, Kaliningrad aj.). Po Leninově smrti
přejmenováno r. 1924 na Leningrad "Leninovo msto" (z
kryptonyma V. I. Uljanova - Lenin - podle řeky Leny).

LÉOPOLDVILLE viz KINSHASA

LESOTHO
stát v již. Africe (úř. n. Království Lesotho), nezávislý od
r. 1966, předtím od r. 1843 brit. protektorát Basutsko,
angl. Basutoland "země Basutů". Starý i nový název se
odvozují z etnonyma zdejších obyvatel Basutu. Základem
tohoto jména je sotho n. suto (dubleta má příčinu v dvojím
pravopisném standardu), z něhož se předponou ba- vyjadřuje
plurál třídy jmen lidí (Basuto = = Sutové). Sutové se
zformovali v etnický celek a stát v 1. 1815- 1831 ze zbytků
kmenů rozprášených za nájezdů Zulů a Matabelů.

Labels:


Wednesday, May 05, 2010

 

Malá zeměpisná encyklopedie

LAOS
stát v jv. Asii. Jeho úplnou nezávislost potvrdila ženevská
konference r. 1954 a revidovaná ústava z r. 1956. Jméno
utvořeno podle národnosti Lao (vl. jménem Láw), koncovku pl.
-s přidali Portugalci. Levicové hnuti Vlastenecké fronty
Laosu (Neo Lao Haksat) nazvalo svou zemi Pathet Lao laoská
země" (ap. pathét "země`" souvisí se sans. pradeša). Tohoto
názvu se v zahr. publicistice používalo k označení lid.
hnutí kontrolujícího sev. oblasti země. Po vítězství
revoluce byla r. 1975 vyhlášena Laoská lid. dem. republika.

LA PAZ
m. v Bolivii, její faktické hl. m. (nominální metropoli je
Sucre, v. t.). Zal. r. 1548 špan. důstojníkem A. Mendozou a
pojmenováno Pueblo Nuevo de Nuestra Seňora de la Paz, tj.
"nové město naší Paní Míru (= Panny Marie)" : motivem názvu
bylo usmíření dvou soupeřících skupin špan. dobyvatelů,
posledních stoupenců Pizarra a Almagra. Z dlouhého názvu
zbylo jen poslední slovo La Paz "mír".

LA PLATA šp. Río de la Plata
nálevkovité ústí ř. Paraná a ř. Uruguay v již. Americe. Jeho široký záliv objevil
r. 1516 Juan Diaz de Solis (podle něho nazváno ústi Río de
Solis), důkladněji toto území prozkoumali Magellan (r. 1520)
a Cabot (v I. 1526-1529). První osada, jež tu vznikla r.
1535, bylo Buenos Aires (zal. Pedro de Mendoza). Název Río
de La Plata "řeka stříbra" vytvořil Sebastian Cabot, jehož
výprava se tu u místních domorodců setkala s udivujícím
množstvím stříbrných předmětů. Tato okolnost se stala i motivem názvu státu Argentina (v. t.).

LAPONSKO fin. Lappi
území za sev. polárním kruhem, z větší části v Norsku,
ostatek ve Švédsku, Finsku a sz. části SSSR. Fin. název
Lappi znamená "severní neobydlená země" (z toho vzniklo
etnonymum Lappalainen "leaponec"). Ze švéd. podoby Lapp, -ar
("Laponec, -ci") vzniklo zast. čes. označení Lopar, -ři (též
lo- parština). Sami Laponci nazývají sebe i svou zemi Sabme,
pl. Samek (tomu odpovídá fin. Suomi "Finsko ) : v SSSR se
jim proto oficiálně říká Sámové (rus. samy).

LA-SA č. Lhasa
hl. m. Tibetu, v ČLR. Zal. v 7. stol. n. l. jako duchovní
středisko lámaismu na místě starší osady Rasa (název
nejasný). Jméno L. se odvozuje z tibet. lha "bůh`" a sa
"země", tj. "božská, posvátná země".

LAS VEGAS
m. v USA (stát Nevada). Zal. r. 1855 mormonskými
přistěhovalci, brzy však opuštěno; r. 1905 postavena zde
železnice a od té doby začalo město růst. Jméno vzniklo ze
šp. vegas "louky", tj. "místo na loukách, kde bylo první
tábořiště přistěhovaleckých vozů.

LATAKIE viz LÁZIKÍJA

LATVIJA viz LOTYŠSKO

LAUSANNE [lózan]
m. v ji. Švýcarsku, na sev. břehu Ženevského jezera. Známo
už v starověku (Lausodunum) jako opevněné sídlo při jezeře
zvaném v lat. pramenech Lacum Losonne. Jméno nejasné: podle
jednoho výkladu znamená "město nad řekou Laus" (z kelt.
leusa "oblý kámen"), podle jiného pochází z kelt. OJ Lousis
n. Lousius, tj. "Louisovo město".

Labels:


Sunday, May 02, 2010

 

Zeměpisná encyklopedie

KYRENAIA č. zast. Cyrenaika
jedna ze tří provincií Libye, v sev. Africe. Již v 7. stol.
př. n. l. kolonizována Řeky, kteří zde za ložili osadu
Kyréné, pozd. proslavené středisko vědy a umění. Když se r.
96 př. n. l. stala provincii Římské říše, převzala řec.
jméno osady v polat. podobě Cyrenaica. Od 4. stol. ji
ovládala Byzanc, r. 643 dobyta Araby. Od r. 1578 do 1912
patřila Turecku, potom Itálii a krátkou dobu Velké Británii.
Střec. název Kyréné se odvozuje z pův. libyjského Kura
"vodní pramen (podle toho, že řec. osada vznikla u pramene
pitné vody).



[L]

LABE něm. Elbe
ř, ve stř. Evropě, 1154 km dlouhá (z toho v Čechách 396 km).
V antic. pramenech (Strabón, Tacitus) se připomíná jako
Albis, pozd. v 8.-9. stol. jako Alba n. Albia. Čes. podoba
Labe doložena poprvé v Kosmově kronice r. 1125: je přejetím
z germ. +Alba, jež do slovan. dalo +Olba, a to pak přesmykem
Laba, pozd. Labie n. Labě (ž. rod změněn v střední až v 17.
stol.). Jméno má původ v ide. základu +albh- "bílý, světlý,
čistý" (srov. lat. albus "bílý"), v němž došlo k významovému
posunu od "bílý" až k "vodní, tekoucí, tj. řeka". Potvrzují
to skand. podoby elf "tok, proud" a elce "říční koryto".Soubor ZEMJM09.TXT Obsahuje hesla od LABRADOR do MAĎARSKO


LABRADOR [angl. lebre-]
největší poloostrov Sev. Ameriky, součást kanadské provincie
Newfoundland. Poprvé objeven normanskými Vikingy ok. r.
1000, podruhé portug. výpravou Kašpara Cone Real r. 1500.
Podle něho území pojmenováno na port. mapě z r. 1504 Terra
de Corte Real "země Corte Realová". V praxi však zvítězil
název Terra de lavradores "země dělníků (podle toho, že
Portugalci zde zajali několik desítek statných domorodců,
jež odvezli do Lisabonu s plánem, že se nově objevené území
stane dobrým zdrojem pracovních sil, otroků). Název pozd.
zkrácen a pozměněn na Labrador (základ v lat. labor
"práce").

LAGOS
hl. m. afr. státu Nigérie, v jv. části země (středisko kmene
Jorubů). Centrum města leží na ostrově uprostřed lagun. Od
18. do pol. 19. stol. známo jako tržiště s otroky. R. 1861
připadlo Angličanům, kteří z L. a přilehlého území vytvořili
r. 1886 samosprávnou kolonii a protektorát (r. 1906 spojen s
brit. protektorátem Jižní Nigérie). Portug. plavci, kteří
obchodovali s touto částí Afriky už od konce 15. stol.,
nazvali místo lagos "laguny, jezera" (tj. pl. od port. lago,
jež se odvozuje z lat. lacus). Jorubové užívají domácího
názvu Eko (etymologie nejasná).

LA HABANA
č. Havana hl. m. Kuby, největší město s přistav v Záp. Indii
(Stř. Amerika). Zal. je r. 1515 špan. dobyvatel Diego
Velasquez a pojmenoval San Cristobal de la Habana "svatý
Kryštof Havany" (Havana byl domorodý název indián. kmene a
jím obývaného území). Obliba sv. Kryštofa zvýšena
skutečností že byl patronem Kolumbovým. Z dlouhého jména
zbyla nakonec jen poslední část.

LÁHAUR
město v Pákistánu, v záp. Paňdžábu. Od nepaměti významné
středisko karavanního obchodu. Rozkvétalo hl. za vlády
Velkých Mughalů v 16. a 17. st. Staré jméno nejasného původu
objasňuje lidová tradice vyprávěním o tom, že město založil
Lo (sans. Lava), syn legendárního Rámy (hrdiny eposu
Rámájany), a dal mu jméno Lohávar -ávar "místo, sídlo" je
časté zakončení íránských jmen měst). Do evrop. jazyků jméno
dříve pronikalo v angl. transkripci Lahore.

??
město ve Finsku, při nejjižnějším zálivu jezera Päijänne.
Patří k nejmladším fin. městům (městská práva dostalo až
roku 1905). Od té doby se rozrostlo v moderní průmyslové
velkoměsto a středisko zimních sportů (mezinárodní lyžařské
závody). Jméno je ryze finské a znamená "záliv".

LAKHNAÚ
m. v Indické republice, v státě Uttar Pradéš. Rozvíjelo se
zvl. od konce 18. stol., kdy zde nastal rozmach stavební
činnosti za vlády muslimských navábů. Pův. se jmenovalo
Lakšmanpúr "město Lakšmany" (tj. bratra legendárního prince
Rámy, hrdiny eposu Rámájana, jehož rodiště umísťuje tradice
do blízkosti města). Angl. přepis MJ je Lucknozv.

LA MANCHE [-nš] n. LAMANŠSKÝ PRŮLIV
moř. průliv spojující Severní moře s Atlantským oceánem,
odděluje Francii od Anglie. V řím. starověku znám pod jménem
Mare Britanicum "moře britské. Ve franc. se vžil metaforický
název La Manche "rukáv" (podle tvaru průlivu), srov. i něm.
Áŕmelkanal. Angl. jméno je The English Channel "anglický
kanál, průliv", často zkráceně The Channel. Brit. ostrovy v
Lamanšském průlivu (Guernsey, Jersey, Alderney) se nazývají
Channel Islands.

LANCASTER [lenkestr]
m. v Lancashire (Velká Británie), nad
ř. Lune. Pův. opevněné římské město. Stará římská podoba
jména je Lanecastrum (r. 1094) : ukazuje na původ z názvu
řeky Lune (z kelt. Loin "zdravá, uzdravující voda ) a z lat.
castrum opevněné město, tábor", tj. "město nad ř. Lune".

Labels:


This page is powered by Blogger. Isn't yours?

I-Stavební
Rady kutilum
clovek
chemie
recepty
fyzika
sladkosti