planeta zeme

(drézdn) č. Drážďany
m. v NDR, na Labi, sev. od čs. hranic. Pův. slovanská osada,
kterou asi v 10. stol. zal. Lužičtí Srbové; záhy však
podmaněna něm. feudály, kteří ji r. 1216 rozšířili na město
(do r. 1918 bylo hl. m. býv. Saského království). Pův.
slovan. podoba jména +Drezgjane, jež v luž. dala Drěžďane
(r. 1206 Dresdene), skládá se z ap. +drezga, luž. drězga
"les, houští", a z přípony jane (pl.), jíž se označovali
obyvatelé urč. lokality, tj. v našem případě "obyvatelé
lesa".

(duala)
přístavní město v Kamerunu, při ústí ř. Wouri. Městu, které
vznikalo na místě tří dřívějších vesnic, bylo při německém
koloniálním záboru r. 1884 dáno jméno Kamerun (v. t.), jež
námořníci používali vágně pro celou oblast při ústí řeky.
Aby se zabránilo nedorozuměním, rozhodla něm. koloniální
správa r. 1907 pojmenovat město Douala, zatímco jméno
Kamerun označovalo celou kolonii. Jméno zvoleno podle
bantuského kmene Duala, který zde sídlí.

m. v NSR, jz. od Hannoveru, zal. v 9. stol. jako osada u
východiště pradávné obch. cesty spojující Rýn s Veserou a
Labem. Z nejstarších zápisů (r. 890 Throtmanni, r. 899
Trutmannia) vyplývá, že osada dostala jméno podle vodního
toku (dnešního Embscheru), na jehož břehu leží: jméno je
složeno z germ. throt "hrdlo a manni "proud, tok", tj.
"místo u ústí řeky". Nesprávnou etymologií byl 2. člen názvu
časem změněn na -mund "ústí" (r. 952 Drudmunde), takže tu
jde o pleonastické zdvojení základu "hrdlo-ústí".

ř. v SSSR (1970 km), vlévající se do Azovského moře. Název
doložen již u antic. autorů v řec. podobě Tanais (Hérodot,
Strabón); pochází z ide. základu, který je doložen např. v
stind. danu"tekutina, vlhkost, šťáva", avest. dánu"tok,
řeka", oset. don "voda, řeka" aj. Domněnky o tráckém původu
názvu nejsou opodstatněny. Říční názvy ze zákl. donvyskytují
se po celé Evropě (např. něm. Don-au "Dunaj", brit. Don-wy
aj).

rum. Dobrogea
hist. země v Rumunsku (zasahuje zčásti i do Bulharska), mezi
Dunajem a Černým mořem. Nejstarší antic. jméno tohoto území
bylo Scythia Minor "Skythie Menší" (na rozdíl od Větší S. na
území dnešní již. RSFSR a Ukrajiny). Od pol. 14. stol. se
objevuje lat. název Terra Dobrodicii; z toho se soudí, že
dneš. jméno zřejmě pochází z OJ Dobrotica, popř. Dobrotič.
Pův. podoba zněla asi Dobrotičja (zemja) "Dobrotičova země"
(Turci to zkomolili na Dobrudža, z čehož je i dneš. rum.
Dobrogea). Etymologie však zůstává ne zcela jasná.

MYS angl. Cape of Good Hope (kejpof gud houp)
v již. Africe, 50 km na jih od Kapského Města (Cape Town, v.
t.). Objeven a pojmenován port. mořeplavcem B. Díazem r.
1487 po strastiplné plavbě bouřlivým oceánem, jež měla za
úkol objevit cestu do Indie. Jako varovná připomínka 13
kritických dní prožitých na moři při obeplouvání mysu
vzniklo pro něj pův. pojmenování Cabo de todos los
Tormientos "mys všech bouří", zkr. Cabo Tormentoso "mys
bouřlivý". V "dobré naději, že hledaná cesta do Indie byla
šťastně objevena", změnil port. král název na Cabo de Bôa
Esperanca "mys Dobré naděje".

ukr. Dnipro
hl. veletok Ukrajiny v SSSR (délka 2285 km). Nejst. známý
název, doložený z antiky, zněl řec. Borysthénes (spojuje se
s írán. +vourustana "široké místo" snad podle širokého
limanu v jeho deltě). Starověk znal vedle toho řec. název
Dánapris, z něhož se vyvinula dnešní podoba Dněpr: odvozuje
se z ide. základu, který je doložen např. v stind. danu-
"tekutina, vlhkost, šťáva", v avest. danu- "tok, řeka" nebo
v oset. don "voda, proud".

č. Džibuti (-ty)
příst. město v býv. Franc. Somálsku, nyní ve Franc. území
Afarů a Issů. Vystavěno na výspě tvořené drobnými korálovými
útesy. Francouzi získali toto území r. 1883 a založili zde
město a přístav. Útesy se nazývaly v arabizované formě Ras
Džabútí (ras "mys"). Jméno Džabútí n. Gabútí je
pravděpodobně odvozeno z afarského slova gabod "košíkářská
dýnka" (tohoto jména se stále užívá k označení části
nedalekého pobřeží, a to podle tvaru útesů).

(da-)
hl. město Indonésie. Na místě starého města Džajakarta
založili Holanďané r. 1619 nové město podle nizozemského
vzoru. Pojmenovali je podle latinizující módy té doby
Butavia "vlast Batavů", jak se Holanďané sami latinsky
nazývají podle někdejších obyvatel oblasti dolního Rýna (v
římských dobách). V nezávislé Indonésii bylo znovu obnoveno
pův. místní jméno, s významem "město vítězství (sans. džaja
"vítězství", malajské karta "město").

(-ica) č. zast. Dambovice
ř. v Rumunsku, protéká hl. městem Bukureští. Stejně jako v
případě rumunských MJ Dímbova, Dímbovnic, Dímbovicioara
apod. jde i zde o název slovanského původu, odvozený z psl.
základu +dobb "dub", tj. "řeka a protékající dubovým lesem.
Rum. podoba se odvozuje přímo ze slovan. Dobovica
"Dubovice".

AŠ-ŠÁM č. Damašek
hl. m. Sýrie, na ř. Barada. Archeol. nálezy dosvědčují
osídlení již ze 4. tisíciletí př. n. 1. M. se připomíná v
klínopisných textech sumerských i mladších asyrských vždy
jako "země oslů" (asyr. álu ša iméréšu). Ve staroegypt.
parmátkách e objevuje pod jménem Timasku (tjmsqw). D. hrál
významnou úlohu ve starověku jako středisko Aramejců, pozd.
též za Seleukovců. Za vlády Umajjovců (v 1. 661-750) byl
hl. m. arabsko-islámské říše. Je zřejmé, že jde o prastaré,
ještě předsemitské jméno (etymologie nejasná). Doplňující
nebo alternující arab. označení aš-Šám znamená zároveň město
Damašek; i celou Sýrii.

hl. město Indické republiky. V hindštině, urdštině i
paňdžábštině zní jméno města Dillí. Z podoby Dihlí,
používané dříve muslimskými autory, vznikl pravopis Delhi,
běžný v angl. Etymologie jména je nejasná; existuje několik
lidových výkladů, např. podle jména mytického vládce z 1.
st. př. n. l. Ve skutečnosti se jméno místa mnohokráte
měnilo; v eposu Mahábhárata se např. vyskytuje jako
Indraprastha. Hl. rozkvět Dillí spadá do období, kdy se
stalo hl. městem Mughalské říše (od 16. st.), v I. 1911-1947
bylo administrativním centrem býv. Brit. Indie. Výstavná
vládní čtvrť, stavěná po prvé světové válce a známá jako
Nové Dillí, je dnes jádrem moderní části města.

hl. město Bangladéše v Asii. Jméno lze vykládat z
bengálského slovesa dhaka "skrývat, pokrývat; popř. kryt,
poklice", anebo ze jména ženských božstev dákiní. Angl.
přepis je Dacca. Město je staré hinduistické středisko,
později muslimské. Za brit. nadvlády ustupovalo významem
před rostoucí Kalkatou.

DIJON (dyžón)
m. ve vých. Francii, hist. středisko Burgundska; zal. kolem
r. 525 jako osada kláštera St. Bénigue. Z nejstarších
dokladů (6. stol. locus Divionensis, r. 814 castrum
Divionense, r. 1058 Divions) se soudí na původ jména z lat.
OJ Divius (z podoby dat. Divionem vzniklo Dijon).

m. v USA (stát Michigan). Zal. r. 1701 franc. přistěhovalci,
kteří je pojmenovali D. (z franc. ap. détroit "průliv,
úžina, soutěska"). Franc. název byl motivován buď polohou
místa na vod. toku téhož jména, spojujícím jezera Erie a St.
Clair (obdoba s průlivem), nebo polohou na šíji mezi oběma
těmito jezery (obdoba se soutěskou). M. vzniklo na místě
starší indián. osady Waweatonong "místo s klikatým
přístupem".

(denvr)
m. v USA (stát Colorado). Zal. r. 1858 jako zlatokopecká
osada pod jménem Auraria (lat. "zlatá osada"). V 60. letech
přejmenována na City of Denver, záhy jen Denver (podle J. W.
Denvera, guvernéra státu Kansas, k němuž tehdy území Denveru
příslušelo).

DERBY (dábi)
m. v Británii, v hr. Derbyshire, nad ř. Derwent. Známo už z
řím. doby (Derventio). V sta. době je doloženo pod jménem
Northworoig, častěji však Deoraby (r. 917) n. Deorby (r.
942): jméno D. je složeno z ags. déora "zvěř, vysoká" a by
"ves", tj. "osada u obory s vysokou zvěří".

nejzáp. provincie Súdánu. Jméno znamená "oblast Fúrů". Arab.
slova dár se v Súdánu hojně používá k označení oblastí, kde
trvale žiji nebo kočují určité kmenové jednotky. Fúrové jsou
převážně zemědělská populace, která se stala vládnoucí
skupinou historického sultanátu (od 17. st. do r. 1916).

stát USA (od r. 1787, jedna z 13 revolučních kolonií). Na
území D. pronikali od poč. 17. stol. Holanďané a Angličané
(první pol. kolonie z r.1631 brzy zanikla), trvale se zde
usazovali Švédové od r. 1638 (zanechali po sobě památku v
názvu řeky New Sweden River "ř. Nového Švédska"). Kolonisty
z Británie přivedl sem r. 1644 Robert Carr, který pojmenoval
toto území podle mysu Delaware (ten nazván už dříve na
počest angl. barona Thomase Westa, lorda de la Ware, prvního
guvernéra státu Virginie). Z mysu byl název přenesen na
řeku, osadu domorodců a nakonec na teritorium.

Labels: d

m. v sev. Čechách (ČSSR), nad ř. Labe. Už v 10. stol. zde
stával hrad Ďačín (r.1128 castellum Daczin), který střežil
důležitou obch. cestu z Německa do Čech; kolem r. 1283 zal.
v podhradí nové město D., které Václav I. osadil převážně
Němci (Češi byli od počátku v menšině). MJ se odvozuje z OJ
Ďaka, pozd. Déka, přivlast. příponou -ín, tj. "Děkův
(hrad)". Podoba Děčín stala se základem též býv. něm. jména
Tetschen.

(-cén) č. Debrecín
m. v Maďarsku, ve Velké uherské nížině. Zal. už ve
středověku. V 16. stol. baštou reformace v Uhrách (r. 1567
vyhlášena zde samostatná uherská reform. církev kalvínského
směru). R. 1751 svob. král. městem. R. 1849 přechodně hl.
městem protihabsburských Uher. O názvu D. vyslovena řada
dohadů. K serióznějším patří např. etymologie ze slovan.
základu +bbbrs "debř, tj. výmol n. rokle porostlá křovím",
popř. z ugrofin. OJ odvozeného z kipčackého tepre "kočovat,
pohybovat se". MJ zůstává však stále nejasné.

hl. m. Tanzánie, důležitý africký přístav na pobřeží
Indického oceánu. Začalo se rozrůstat až v 2. pol. 19. stol.
péčí zanzibarského sultána; v době koloniální se stalo hl.
správním střediskem. Jméno vzniklo zkrácením z bandar
as-salám "přístav bezpečí". Perské slovo bandar "přístav" a
arab. salám "mír, klid, bezpečí" stala se součástí běžného
svahil. slovníku všude na východoafr. po- břeží. Forma gen.
spojení v názvu je ovšem arabská. V obvyklém svahil. úzu
nazývají Tanzanijci své hl. m. často jen Dar.

tur. Canakkale bogazi
mořská úžina (65 km dlouhá a až 7,5 km široká), spojuje moře
Egejské s Marmarským; hranice mezi evropskou a asijskou
částí Turecka. Ve starověku známa pod jménem Hellespont,
řec. Helléspontos "Hellino moře" (z OJ Hellé a pontos
"moře"). Podle střec. tradice nazvána na paměť Helly, dcery
orchomenského krále Athamanta která na útěku před macechou
do Kolchidy v tomto moři utonula. Dnes jméno D. se odvozuje
z MJ Dardanus, města na břehu úžiny, jehož původ spojuje
tradice s kmenem Dardanů, etnika příbuzného Trójanům (jejich
eponymem je my- tický Dardanus, syn Diův, praotec trójského
král. rodu). Turci nazývali v minulosti úžinu Bahr Sefid
Bogaz "brána k Bílému (tj. Středozemnímu) moři".