Tuesday, June 15, 2010
Malá zeměpisná encyklopedie
LOTYŠSKO
lot. a rus. Latvija svaz. rep. SSSR, hist. země v Pobaltí.
Lotyš. název země se odvozuje od říčky Late poblíž lit.-lot.
hranice. Toto hydronymum se spojuje se sthn, letto "hlinitá
půda" a stir. lathach "jíl, hlína". Čes. název země pochází
z č. etnonyma Lotyš (rus. Latyš), jež je vytvořeno podle
plurálu Latvieši (sg. je Latvietis "obyvatel Latvije").
LOUISIANA
[lujzijána] stát USA (od r. 1812). Jeho území prozkoumáno
poprvé Španěly v 1. 1541-1542. R. 1681 pojmenováno
Francouzem Robertem de la Salle franc. Louisiane "Ludvíkova
země" (podle Louise, tj. krále Ludvíka XIV.). V r. 1762
přenecháno Španělům (špan. pravopis změnil MJ na Luisiana).
R. 1803 území prodáno Spojeným státům (angl. použila franc.
základu, ale špan. přípony, tj. Louisiana).
LOURENCO-MARQUES [lorensu markiš]
hl. město Mosambiku, býv. Portugalské vých. Afriky: Port.
mořeplavec tohoto jména (Lourenco "Vavřinec") nazval záliv,
na jehož břehu později vzniklo město, Delagoa (port. de
lagoa "lagunový"). R. 1544 port. král přejmenoval záliv
podle L. M. Na mapách se nicméně uchovalo pův. jméno zálivu
a jméno L. M. připadlo osadě, která začala vznikat na
pobřeží. Hl. rozvoj města spadá až do 19. st.; velkého
významu nabylo jako přístav po otevření železnice z Pretorie
r. 1895. R. 1975 navrženo přejmenovat m. na Can Phumo (podle
míst. náčelníka ze 16. stol.).
LOVAŇ viz LEUVEN
LUANDA
hl. m. býv. portug. kolonie Angoly v jz. Africe, přístav na
pobřeží Atlantského oceánu. Zal. je Portugalci r. 1575 pod
jménem Sáo Paolo de Loanda "Svatý Pavel z Luandy". V 17.-18.
stol. bohatlo z obchodu s otroky, kteří byli odtud posíláni
do Brazílie. Luanda je staré bantuské jméno, jehož pův.
význam není příliš jasný (někteří soudi, že znamenalo
"tribut, daň").
LUBLAŇ viz LJUBLJANA
LUBUMBAŠI
m. v africké republice Zair, hl. provinční středisko Shaby
(býv. Katangy, v. t.). Zal. Belgičany r. 1909 a pojmenováno
na počest tehdejší belg. královny Elisabethville "Alžbětino
město". Při odstraňování evrop. koloniálních názvů měst
koncem 60. let došlo k jeho přejmenování na Lubumbaši, což
je pův. název řeky, která tudy protéká. Bantuská jména řek
ve vých. části konžské pánve velmi často začínají předponou
lu-.
LUANGPRABANG
býv. král. rezidenční město Laosu, v jv. Asii. Kolem města
se utvářela stará laoská říše. Buddhisstická mise z Kambodže
přivezla sem r. 1359 jako dar kambodžského panovníka sochu
Buddhy ze zlaté slitiny, nazývanou Phra Báng; ta se pak
stala ochranným paládiem města. Podle této uctívané památky
bylo město nazváno "království Phra Bángu".
LÜBECK [libek]
m. v NSR, sv. od Hamburku, nad ř.Trave. Zal. r. 1143 na
místě starší slovan. osady Buku (Buc). Ta později nově
pojmenována podle sousední osady Ĺubice (pozdější
Altlübeck), jejíž jméno vzniklo ze slovan. adj. luba "libá,
milá, příjemná", a to odvozením substantivizující příponou
-ica, tj. "milá, libá ves" (srov. čes. Libice nad Cidlinou).
Podle jiného výkladu má MJ základ v obyvatelském názvu
Ľubici "lidé Ĺubovi" (z OJ Ľub n. Ĺuba, zkrác. z Ĺubiata,
Ĺuborad apod.).
LUBLIN
m. v Polsku, na řece Bystrzyca, v hist. Malopolsku při ukr.
hranici. Patří k nejstarším polským městům. Doloženo již od
r. 1170. Městských práv se mu dostalo r. 1317. Původní název
zněl Lubin, což je příd. jm.přivl. od OJ Luba, tj. Lubin
grod "Lubovo město (podobně jako naše MJ Libín). Není
vyloučeno, že pozdější vkladné -l- se ve jméně ocitlo vlivem
východoslovanského sousedství. Existují též jiné výklady
tohoto jména.
LUCEMBURK viz LUXMBOURG
LUIMNEACH viz LIMERICK
LUND
m. na j. Švédska, sv. od Malmö. Jedno z nejstarších švéd.
měst, kulturní centrum celého Skandinávského poloostrova.
Poprvé se připomíná v 10. stol. (r. 920 Lunda at Eyrarsund);
jméno je známo ze středověku též v lat. podobě Londinium
Gothorum (asi na rozlišení od angl. Londýna - Londinium),
tj. "L. Gótů"; odvozuje se z ap. lundona "les, háj".
LUSAKA
hl. město afr. státu Zambie. Založeno v době koloniální r.
1906 na místě kraalu náčelníka Lusaaky z kmene Lendžů. V I.
1930-1935 se stalo správním střediskem Severní Rhodésie.
Pojmenováni podle OJ náčelníka.
LÜ-TA
dvojměstí na Liaotungském poloostrově v ČLR, pův. samostatná
města Port Arthur a Dalnyj (n. Dairen), nyní sloučená v
jeden admin. celek. Čín. název vznikl spojením počátečních
slabik čín. názvů obou měst, tj. Lü-šun "úspěšné cestováni"
(z čín. lü "cestování" a šun "úspěšný, bez překážek"`,
nejspíš reklamního hesla pro všechny, kdo cestovali z prov.
Liao-tung do prov. Šan-tung) a Ta-lien (tj. čín. hlásková
adaptace rus. Dalnij "daleký, ležící na Dál. východě").
Angl. název Port Arthur dán na počest prezidenta USA C. A.
Arthura (1830-1886), který svým vetem zabránil porušení
smlouvy s Činou.
LUTYCH viz LIEGE
LUXEMBOURG [liksambúr] č. Lucemburksko
m. a státeček mezi Belgií, Francií a NSR. Pův. hrad
zbudovaný na místě starší řím. pevnosti Připomíná se poprvé
v 9. stol. (r. 738 Lucilinburh) : MJ se skládá ze sthn.
luzil "malý" a burg "opevněné město, hrad", tj. "malé
město". R. 1354 se stalo sídlem vévodství L. (od r. 1815
velkovévodství). Z hraběcího rodu Lucemburků pochází i Jan
Lucemburský, zakladatel české panovnické dynastie, otec
Karla IV.
LUXOR
město v Horním Egyptě, v místě největšího soustředění
staroegyptských památek. Bývalo zde hl. město nové říše
Wéset, řec. nazývané Théby. Jméno Luxor je evropeizovanou
formou arab. al-uksur, jež se odvozuje od slova kasr, pl.
kusúr "paláce" (al- je arab. určitý člen).
LUZERN [lucern]
I m. v centrálním Švýcarsku, na břehu Vierwaldstättského
jezera. Zal. v 8. stol. kolem staršího kláštera (r. 844
Monasterium Lucernense), jehož posláním bylo mj. obsluhovat
světelný maják ukazující směr člunům na jezeře. MJ se
odvozuje z lat. lucerna "svítilna" (a to od lucere
"svítit"). Jsou i jiné výklady ("Leodgarova osada"; "místo u
močálu" aj.).
LUZON
největší z filipínských ostrovů. Nejčastěji uváděná
etymologie vychází z domácího slova losong "velká dřevěná
stoupa na stloukání rýže. Podle ní španěl. plavci nazývali
ostrovy Islas de los losones. Název ostrova je však starší,
a etymologie tedy nejistá.
LVOV
ukr. Lviv m. v SSSR, v záp. Ukrajině, hl. m. hist. Haliče.
Zal. kolem r. 1250 při důl. obch. cestě z Kijeva do Vídně a
nazváno svým zakladatelem, knížetem Danielem Romanovičem
Haličským, Lvov "Lvův (hrad) (podle jeho syna Lva
Daniloviče, který byl přítelem a spojencem čes. krále
Václava II.). Název poprvé doložen r. 1256. V 14. st. v
držení pol. feudálů (usadila se zde mnohonárodnostní obch.
kolonie složená z Němců, Poláků, Židů, Řeků, Arménů aj.). R.
1772 spolu s celou Haličí připadl Rakousku. V období 1919
1939 patřil Polsku. R. 1939 spolu se Záp. Ukrajinou začleněn
do Ukrajinské SSR.
LYON
m. ve stř. Francii, na soutoku ř. Rhône a Saône. Jedno z
nejstarších franc. měst; už v 6. stol. př. n. 1. zde stála
fénická osada.L.zal. Římany r. 43 př. n. l. pod jménem
Lugdunum (lat. Mons lucidus), tj. "světlá n. slunečná hora"
(z kelt. lucodunos "zářivá, slunečná hora n. hrad"). Z něho
vznikla hlásk. vývojem franc. podoba Lyon. Kdysi byl hl. m.
celé Galie a kolébkou křesťanství v této části Evropy. Zde
také kupec Petr Valdés založil nábož. sektu valdenských (12.
stol.), jejíž učení zčásti ovlivnilo lidovou opozici proti
řím. církvi v husitských Čechách.
[M]
MAAS č. Maasa, zast. Mósa
ř. odvodňující vých. Francii (fr. Meuse), Belgii a již.
Nizozemsko (délka 925 km); v antic. pramenech doložena jako
Mosa (u Caesara), Germáni ji nazývali Masa n. Masu. Název je
staroevropský: odvozuje se z ide. kořene mos- "voda, močál,
řeka". Příbuz. s Mosel.
MACAO viz AO-MEN
MADAGASKAR
ostrov v Indickém oceáně, při pobřeží Mosambiku, od r. 1960
nezávislá Malgašská republika (v. t.) Ostrov je od 9. st.
zmiňován arab. autory jako Džazírat al- Kumr (v. t. Komory)
nebo Wákwák. Portugalci r. 1500 nazvali ostrov Ilha do Sáo
Lourenco, tj. "ostrov sv. Vavřince". Ve východoafr.
bantuských jazycích se nazývá Buki (popř. s lokativní
příponou -ni Bukini): tento název byl zachycen v port.
pramenech jako Bugue. Souvisí zřejmě s malgašským slovem
vahóaka "panství; lid, poddaní", z něhož vzniklo i arab.
Wákwák. Dnešní jméno se poprvé objevuje u Marka Pola (který
ostrov nenavštívil) jako Madeigascar. Jde patrně o chybně
utvořený název s perským zakončením -bar (barr "souše,
pevnina" ; srov. Zanzibar, v Indii Malabarské pobřeží aj.)
častým v oblasti Indického oceánu. První část jména je
zachycena také v port. zprávách ze 17. st. o oblasti
Matacasi na jv. ostrova. Jde o etnické označení Malgašů;
formy Madagasi - Malagasi odpovídají rozdílným skupinám
malgašských dialektů.
lot. a rus. Latvija svaz. rep. SSSR, hist. země v Pobaltí.
Lotyš. název země se odvozuje od říčky Late poblíž lit.-lot.
hranice. Toto hydronymum se spojuje se sthn, letto "hlinitá
půda" a stir. lathach "jíl, hlína". Čes. název země pochází
z č. etnonyma Lotyš (rus. Latyš), jež je vytvořeno podle
plurálu Latvieši (sg. je Latvietis "obyvatel Latvije").
LOUISIANA
[lujzijána] stát USA (od r. 1812). Jeho území prozkoumáno
poprvé Španěly v 1. 1541-1542. R. 1681 pojmenováno
Francouzem Robertem de la Salle franc. Louisiane "Ludvíkova
země" (podle Louise, tj. krále Ludvíka XIV.). V r. 1762
přenecháno Španělům (špan. pravopis změnil MJ na Luisiana).
R. 1803 území prodáno Spojeným státům (angl. použila franc.
základu, ale špan. přípony, tj. Louisiana).
LOURENCO-MARQUES [lorensu markiš]
hl. město Mosambiku, býv. Portugalské vých. Afriky: Port.
mořeplavec tohoto jména (Lourenco "Vavřinec") nazval záliv,
na jehož břehu později vzniklo město, Delagoa (port. de
lagoa "lagunový"). R. 1544 port. král přejmenoval záliv
podle L. M. Na mapách se nicméně uchovalo pův. jméno zálivu
a jméno L. M. připadlo osadě, která začala vznikat na
pobřeží. Hl. rozvoj města spadá až do 19. st.; velkého
významu nabylo jako přístav po otevření železnice z Pretorie
r. 1895. R. 1975 navrženo přejmenovat m. na Can Phumo (podle
míst. náčelníka ze 16. stol.).
LOVAŇ viz LEUVEN
LUANDA
hl. m. býv. portug. kolonie Angoly v jz. Africe, přístav na
pobřeží Atlantského oceánu. Zal. je Portugalci r. 1575 pod
jménem Sáo Paolo de Loanda "Svatý Pavel z Luandy". V 17.-18.
stol. bohatlo z obchodu s otroky, kteří byli odtud posíláni
do Brazílie. Luanda je staré bantuské jméno, jehož pův.
význam není příliš jasný (někteří soudi, že znamenalo
"tribut, daň").
LUBLAŇ viz LJUBLJANA
LUBUMBAŠI
m. v africké republice Zair, hl. provinční středisko Shaby
(býv. Katangy, v. t.). Zal. Belgičany r. 1909 a pojmenováno
na počest tehdejší belg. královny Elisabethville "Alžbětino
město". Při odstraňování evrop. koloniálních názvů měst
koncem 60. let došlo k jeho přejmenování na Lubumbaši, což
je pův. název řeky, která tudy protéká. Bantuská jména řek
ve vých. části konžské pánve velmi často začínají předponou
lu-.
LUANGPRABANG
býv. král. rezidenční město Laosu, v jv. Asii. Kolem města
se utvářela stará laoská říše. Buddhisstická mise z Kambodže
přivezla sem r. 1359 jako dar kambodžského panovníka sochu
Buddhy ze zlaté slitiny, nazývanou Phra Báng; ta se pak
stala ochranným paládiem města. Podle této uctívané památky
bylo město nazváno "království Phra Bángu".
LÜBECK [libek]
m. v NSR, sv. od Hamburku, nad ř.Trave. Zal. r. 1143 na
místě starší slovan. osady Buku (Buc). Ta později nově
pojmenována podle sousední osady Ĺubice (pozdější
Altlübeck), jejíž jméno vzniklo ze slovan. adj. luba "libá,
milá, příjemná", a to odvozením substantivizující příponou
-ica, tj. "milá, libá ves" (srov. čes. Libice nad Cidlinou).
Podle jiného výkladu má MJ základ v obyvatelském názvu
Ľubici "lidé Ĺubovi" (z OJ Ľub n. Ĺuba, zkrác. z Ĺubiata,
Ĺuborad apod.).
LUBLIN
m. v Polsku, na řece Bystrzyca, v hist. Malopolsku při ukr.
hranici. Patří k nejstarším polským městům. Doloženo již od
r. 1170. Městských práv se mu dostalo r. 1317. Původní název
zněl Lubin, což je příd. jm.přivl. od OJ Luba, tj. Lubin
grod "Lubovo město (podobně jako naše MJ Libín). Není
vyloučeno, že pozdější vkladné -l- se ve jméně ocitlo vlivem
východoslovanského sousedství. Existují též jiné výklady
tohoto jména.
LUCEMBURK viz LUXMBOURG
LUIMNEACH viz LIMERICK
LUND
m. na j. Švédska, sv. od Malmö. Jedno z nejstarších švéd.
měst, kulturní centrum celého Skandinávského poloostrova.
Poprvé se připomíná v 10. stol. (r. 920 Lunda at Eyrarsund);
jméno je známo ze středověku též v lat. podobě Londinium
Gothorum (asi na rozlišení od angl. Londýna - Londinium),
tj. "L. Gótů"; odvozuje se z ap. lundona "les, háj".
LUSAKA
hl. město afr. státu Zambie. Založeno v době koloniální r.
1906 na místě kraalu náčelníka Lusaaky z kmene Lendžů. V I.
1930-1935 se stalo správním střediskem Severní Rhodésie.
Pojmenováni podle OJ náčelníka.
LÜ-TA
dvojměstí na Liaotungském poloostrově v ČLR, pův. samostatná
města Port Arthur a Dalnyj (n. Dairen), nyní sloučená v
jeden admin. celek. Čín. název vznikl spojením počátečních
slabik čín. názvů obou měst, tj. Lü-šun "úspěšné cestováni"
(z čín. lü "cestování" a šun "úspěšný, bez překážek"`,
nejspíš reklamního hesla pro všechny, kdo cestovali z prov.
Liao-tung do prov. Šan-tung) a Ta-lien (tj. čín. hlásková
adaptace rus. Dalnij "daleký, ležící na Dál. východě").
Angl. název Port Arthur dán na počest prezidenta USA C. A.
Arthura (1830-1886), který svým vetem zabránil porušení
smlouvy s Činou.
LUTYCH viz LIEGE
LUXEMBOURG [liksambúr] č. Lucemburksko
m. a státeček mezi Belgií, Francií a NSR. Pův. hrad
zbudovaný na místě starší řím. pevnosti Připomíná se poprvé
v 9. stol. (r. 738 Lucilinburh) : MJ se skládá ze sthn.
luzil "malý" a burg "opevněné město, hrad", tj. "malé
město". R. 1354 se stalo sídlem vévodství L. (od r. 1815
velkovévodství). Z hraběcího rodu Lucemburků pochází i Jan
Lucemburský, zakladatel české panovnické dynastie, otec
Karla IV.
LUXOR
město v Horním Egyptě, v místě největšího soustředění
staroegyptských památek. Bývalo zde hl. město nové říše
Wéset, řec. nazývané Théby. Jméno Luxor je evropeizovanou
formou arab. al-uksur, jež se odvozuje od slova kasr, pl.
kusúr "paláce" (al- je arab. určitý člen).
LUZERN [lucern]
I m. v centrálním Švýcarsku, na břehu Vierwaldstättského
jezera. Zal. v 8. stol. kolem staršího kláštera (r. 844
Monasterium Lucernense), jehož posláním bylo mj. obsluhovat
světelný maják ukazující směr člunům na jezeře. MJ se
odvozuje z lat. lucerna "svítilna" (a to od lucere
"svítit"). Jsou i jiné výklady ("Leodgarova osada"; "místo u
močálu" aj.).
LUZON
největší z filipínských ostrovů. Nejčastěji uváděná
etymologie vychází z domácího slova losong "velká dřevěná
stoupa na stloukání rýže. Podle ní španěl. plavci nazývali
ostrovy Islas de los losones. Název ostrova je však starší,
a etymologie tedy nejistá.
LVOV
ukr. Lviv m. v SSSR, v záp. Ukrajině, hl. m. hist. Haliče.
Zal. kolem r. 1250 při důl. obch. cestě z Kijeva do Vídně a
nazváno svým zakladatelem, knížetem Danielem Romanovičem
Haličským, Lvov "Lvův (hrad) (podle jeho syna Lva
Daniloviče, který byl přítelem a spojencem čes. krále
Václava II.). Název poprvé doložen r. 1256. V 14. st. v
držení pol. feudálů (usadila se zde mnohonárodnostní obch.
kolonie složená z Němců, Poláků, Židů, Řeků, Arménů aj.). R.
1772 spolu s celou Haličí připadl Rakousku. V období 1919
1939 patřil Polsku. R. 1939 spolu se Záp. Ukrajinou začleněn
do Ukrajinské SSR.
LYON
m. ve stř. Francii, na soutoku ř. Rhône a Saône. Jedno z
nejstarších franc. měst; už v 6. stol. př. n. 1. zde stála
fénická osada.L.zal. Římany r. 43 př. n. l. pod jménem
Lugdunum (lat. Mons lucidus), tj. "světlá n. slunečná hora"
(z kelt. lucodunos "zářivá, slunečná hora n. hrad"). Z něho
vznikla hlásk. vývojem franc. podoba Lyon. Kdysi byl hl. m.
celé Galie a kolébkou křesťanství v této části Evropy. Zde
také kupec Petr Valdés založil nábož. sektu valdenských (12.
stol.), jejíž učení zčásti ovlivnilo lidovou opozici proti
řím. církvi v husitských Čechách.
[M]
MAAS č. Maasa, zast. Mósa
ř. odvodňující vých. Francii (fr. Meuse), Belgii a již.
Nizozemsko (délka 925 km); v antic. pramenech doložena jako
Mosa (u Caesara), Germáni ji nazývali Masa n. Masu. Název je
staroevropský: odvozuje se z ide. kořene mos- "voda, močál,
řeka". Příbuz. s Mosel.
MACAO viz AO-MEN
MADAGASKAR
ostrov v Indickém oceáně, při pobřeží Mosambiku, od r. 1960
nezávislá Malgašská republika (v. t.) Ostrov je od 9. st.
zmiňován arab. autory jako Džazírat al- Kumr (v. t. Komory)
nebo Wákwák. Portugalci r. 1500 nazvali ostrov Ilha do Sáo
Lourenco, tj. "ostrov sv. Vavřince". Ve východoafr.
bantuských jazycích se nazývá Buki (popř. s lokativní
příponou -ni Bukini): tento název byl zachycen v port.
pramenech jako Bugue. Souvisí zřejmě s malgašským slovem
vahóaka "panství; lid, poddaní", z něhož vzniklo i arab.
Wákwák. Dnešní jméno se poprvé objevuje u Marka Pola (který
ostrov nenavštívil) jako Madeigascar. Jde patrně o chybně
utvořený název s perským zakončením -bar (barr "souše,
pevnina" ; srov. Zanzibar, v Indii Malabarské pobřeží aj.)
častým v oblasti Indického oceánu. První část jména je
zachycena také v port. zprávách ze 17. st. o oblasti
Matacasi na jv. ostrova. Jde o etnické označení Malgašů;
formy Madagasi - Malagasi odpovídají rozdílným skupinám
malgašských dialektů.
Labels: Planeta země
# posted by rebarbora @ 2:48 AM
Monday, June 07, 2010
Likvidace jaderných systémů
Rozhovory o likvidaci jaderných systémů středního dosahu v Ženevě byly tedy přerušeny odchodem sovětské delegace v listopadu 1983. Koncem roku 1984 se však americký státní tajemník George Shultz a jeho sovětský protějšek Andrej Gromyko dohodli, jak jsem již zmínila, na opětovném pokračování rozhovorů. Jednání začala 12. Března 1985, opět v Ženevě. Podmínky pro dohodu byly nesrovnatelně příznivější než před rokem. Reaganova administrativa posuzovala ovšem zahájené rozhovory s krajní opatrností a spíše vyčkávala na další vývoj v SSSR (den předtím se generálním tajemníkem ÚV KSSS stal Michael Gorbačov). Za této situace první summit Reagan – Gorbačov, k němuž došlo počátkem třetí dekády listopadu 1985 v Ženevě, přinesl pouze osobní seznámení obou nejvyšších představitelů.
V průběhu roku 1986 předložil SSSR několik odzbrojovacích návrhů. Na druhé vrcholné schůzce Reagan – Gorbačov, která se konala v polovině října 1986 v Reykjavíku, se již dohoda o omezení strategických útočných zbraní a likvidaci jaderných prostředků středního dosahu zdála být na dohled. Nakonec však jednáni znovu ztroskotalo na existenci projektu SDI.
Rok 1987 přinesl hledání oboustranně přijatelného řešení, provázené postupným sbližováním do té doby nesmiřitelně protikladných postojů. Dne 8. prosince 1987 při příležitosti třetí schůzky Reagan – Gorbačov ve Washingtonu byla podepsána dohoda, předpokládající likvidaci všech jaderných systémů středního dosahu, to znamená balistických raket a křídlatých střel o dosahu 500-5000 kilometrů. Tento dokument vycházel z takzvané nulové varianty, která byla Spojenými státy prosazována od počátku osmdesátých let, sovětskou stranou však dosud tvrdě odmítána. Podle dohody měl Sovětský svaz zlikvidovat 1752, Spojené státy 859 kusů těchto zbraní. Dále obsahovala do té doby naprosto nepředstavitelná ustanovení, týkající se kontroly dodržování přijatých usnesení. Sovětským i americkým kontrolním týmům měl být do budoucna umožněn přístup na základny protivníka, stejně tak i přímá účast na střelnicích i v jiných zařízeních, vybraných pro provedení likvidace. Obě strany se rovněž dohodly na dodržování smlouvy ABM (jedné z dohod komplexu SALT I), která zakazovala budování systémů protiraketové obrany (včetně kosmu), avšak umožňovala provádění výzkumu ve smluvně stanoveném rozsahu.
Podepsání dohody se stalo historickou událostí. Sovětský svaz a Spojené státy americké se totiž vůbec poprvé dokázaly dohodnout na likvidaci celého zbrojního systému. Ve Washingtonu byl učiněn první a klíčový krok k možnému ukončení závodů ve zbrojení.
V průběhu roku 1986 předložil SSSR několik odzbrojovacích návrhů. Na druhé vrcholné schůzce Reagan – Gorbačov, která se konala v polovině října 1986 v Reykjavíku, se již dohoda o omezení strategických útočných zbraní a likvidaci jaderných prostředků středního dosahu zdála být na dohled. Nakonec však jednáni znovu ztroskotalo na existenci projektu SDI.
Rok 1987 přinesl hledání oboustranně přijatelného řešení, provázené postupným sbližováním do té doby nesmiřitelně protikladných postojů. Dne 8. prosince 1987 při příležitosti třetí schůzky Reagan – Gorbačov ve Washingtonu byla podepsána dohoda, předpokládající likvidaci všech jaderných systémů středního dosahu, to znamená balistických raket a křídlatých střel o dosahu 500-5000 kilometrů. Tento dokument vycházel z takzvané nulové varianty, která byla Spojenými státy prosazována od počátku osmdesátých let, sovětskou stranou však dosud tvrdě odmítána. Podle dohody měl Sovětský svaz zlikvidovat 1752, Spojené státy 859 kusů těchto zbraní. Dále obsahovala do té doby naprosto nepředstavitelná ustanovení, týkající se kontroly dodržování přijatých usnesení. Sovětským i americkým kontrolním týmům měl být do budoucna umožněn přístup na základny protivníka, stejně tak i přímá účast na střelnicích i v jiných zařízeních, vybraných pro provedení likvidace. Obě strany se rovněž dohodly na dodržování smlouvy ABM (jedné z dohod komplexu SALT I), která zakazovala budování systémů protiraketové obrany (včetně kosmu), avšak umožňovala provádění výzkumu ve smluvně stanoveném rozsahu.
Podepsání dohody se stalo historickou událostí. Sovětský svaz a Spojené státy americké se totiž vůbec poprvé dokázaly dohodnout na likvidaci celého zbrojního systému. Ve Washingtonu byl učiněn první a klíčový krok k možnému ukončení závodů ve zbrojení.
Labels: Planeta země
# posted by rebarbora @ 2:10 AM
