planeta zeme

ISLA DE PASCUA viz VELIKONOČNÍ OSTROV

ISLÁMÁBÁD
m. v Pákistánu v Asii, vybudované jako hl. město státu
nedaleko Rávalpíndí, které plnilo prozatímnně tuto funkci po
větší část 60. let. Jméno znamená "sídlo islámu", popř.
"město íslámu" (perské -ábád bývá velmi často zakončením
toponym v oblastech ovlivněných perskou islámskou kulturou).
Bylo vybráno jako příznačný symbol: Pákistán vznikl jako
islámský stát a jeho islámský charakter potvrzují nejen
všechny dosavadní ústavy, ale i státní symboly.

ISLAND isl. Ísland
ostrov a stát v sev. části Atlantského oceánu. Obydlen už od
2. pol. 8. stol. irskými Kelty, r. 865 vylodili se na něm
Vikingové, jejichž vůdce Flóki Vilgerdsson dal o. jméno
Ísland "ledová země" (podle toho, že jej poznali v zimě, kdy
byl pod ledem a sněhem). Vikingové mu říkali též Snaeland
"sněžná země".

ISTANBUL
č. zast. Cařihrad město v Turecku, při úžině Bospor,
střežící důležitou cestu z Černého do Středozemního moře.
Nejstarší známé osídlení je dórská osada Byzantion, založená
kolem r. 660 př. n. l. Císař Konstantin I. Veliký ji dal r.
330 přebudovat a učinil ji hlavním městem vých. části Římské
říše. Namísto úředně proponovaného jména "nový Řím" se ujalo
jméno Kónstantinopolis "město Konstantinovo". Město bylo
metropolí Byzantské říše až do r. 1453, kdy je dobyl turecký
sultán Mehmed II. a kdy se stalo sídelním městem Osmanské
říše (až do jejího rozpadu). Turci nazvali město Istanbul.
Toto nové jméno se vykládá trojím způsobem: (l) značnými
fonetickými změnami ze jména Konstantinopol; (2) ze základu
"islám" v podobě islam-bul (nepravděpodobné); (3) z řec. is
tén polin "do města" (těmito slovy prý odpovídali tureckým
strážím lidé jdouc do města). Východní Trákie se širokými
okolím města byla obsazena Turky téměř po sto let před pádem
Konstantinopole. U slovanských národů se v důsledku
staletých tradic přímých styků s Byzantskou říší ujalo pro
město vlastní jméno Cařihrad, rusky Cargrad, u balkánských
Slovanů Carigrad.

ISTRA
č. Istrie poloostrov ve SFRJ (tzv. Julská krajina), na sz.
Chorvatska a jz. Slovinska. Po pádu Římské říše ovládán
postupně Góty, Byzantinci a Franky, koncem 14. stol. v moci
Benátčanů, v letech 1797-1919 součástí Rakouska, od konce 1.
svět. války patřil Itálii, r 1945 připojen k Jugoslávii.
Název vytvořili Římané podle kmene Istrů n. Histrů, s nímž
se zde poprvé setkali r. 218 př. n. I. Etnonymum je původu
snad předindoevropského (etymologie nejasná). Spojovat jméno
se starořec. názvem Dunaje Ister n. Istros je nesprávné.